Osidla násilí, osidla sexu
Daniel SoukupPolemický článek Tomáše Tožičky o sexshopech otevřel několik důležitých témat. Daniel Soukup na něj reaguje širší úvahou o sexu a násilí ve veřejném prostoru.
Je už údělem sloupkaře, že hrst posměšků na adresu efemérní ptákoviny vyvolá větší odezvu než pokus o pečlivou politickou analýzu. Ale budiž. Třeba nám samorozpínací podprsenka, o níž jsem tu psal minulý týden, opravdu poodhalila něco důležitého.
Na polemické reakci Tomáše Tožičky mě zaráží především to, jak nepřesně autor reprodukuje moje názory. Uvedu několik příkladů.
Tožička: „Argumentace je postavena na zcela falešné představě, že podprsenka je snad určena k běžnému používání.“ — Soukup: „Je to jen marketingová pitomina... a nejspíš... po pár dnech zmizí v zapomnění.“
Tožička: „Pokud... [se] bojíme..., jak to budeme vysvětlovat dětem...“ — Soukup: „Mám snad narušený vztah k vlastním dětem a děsím se chvíle, kdy se mě na ten podnik zeptají? Opět ne — už jsem jim dokázal vysvětlit složitější věci.“
Tožička: „Zakazovat či omezovat přístup k sexuálním materiálům je... irelevantní.“ — Soukup: „Rozhodně nechci sexshopy zakazovat.“
Tožičkovi do hlavy nevidím; ale skoro se zdá, že si mě automaticky zaškatulkoval jako zapšklého konzervativce — a podle této představy pak moje názory notně přifoukl. Tak i moji obezřetnou otázku, „jestli mi sexshop [hned vedle školky a školy!] smí vadit“, šmahem odsoudil jako „pohoršení nad sexshopy na našich ulicích“ — a pochopitelně mi odpovídá jednoznačným ne.
Na Tožičkově článku mě dále zaráží, jak se od sexuality snaží odvést pozornost k násilí. Jedná se totiž o klasický argumentační faul (fallacy) ve stylu „autorovi nesmí vadit A, protože B je podle mě daleko horší“.
Důsledné uplatnění tohoto přístupu by úplně rozdrobilo veřejnou debatu: každý diskutující by si vytvořil vlastní formulku (například „autor kritizuje problém X, a přitom se tu na veřejných zakázkách rozkrádají miliardy“) a tu by pak jen opakoval jako kafemlejnek.
Nicméně oceňuji, že se mu tak pečlivě věnujete. Jen bych se ohradil proti Vaší výtce, že snad považuji sex za pouhou otázku hygieny. Toto spojení jsem použil pouze jednou a to jsem pouze sděloval název prvního obchodu Uhse. Srovnávat Beate Uhse či mě s Krásným novým světem je přitažené za vlasy a zřejmě je dáno Vaším rozčilením nad mým textem (zcela zbytečným), Jinak mi není jasné, jak byste mohl takový nesmysl napsat ;-)
Přiznám se, že Ricoeurovo pojetí sexuality neznám. K Vámi uvedeným slovům "div, bloudění a záhada" bych ovšem doplnil "vášeň, touhu a objevování". Jde tu vlastně o spor, který můžeme číst ve Wagnerově opeře Tannhäuser, především ve sporu o podobu lásky mezi Wolframem a Tannhäuserem. Tedy mezi láskou duchovní i tajemnou a láskou vášnivou i sexuální. Nejvíce rozumu má ve Wagnerově díle ovšem Alžběta, která představuje především oddané přátelství.
Zjednodušovat sexualitu jen na tajemno či na druhou stranu jen na vášeň je chybou. Já v sexualitě vidím především další naplnění náklonnosti a přátelství.
Pokud jde o nudismus, který jste také zmínil ve spojení se mnou, považuji jej skutečně za zdravou aktivitu. Zákaz plavek na veřejných plovárnách považuji nicméně za nesmyslný, ale možná smysluplnější než zakazování nošení šátků či dalších náboženských symbolů.
Myslím si ovšem, že se zákazy by se mělo zacházet velmi opatrně a uplatňovat je jen v ve zcela prokazatelně společensky nebezpečných situacích. Takže nudismus si bude muset prosadit své idee jinými, například osvětovými aktivitami :-)
Přiznávám ovšem, že s celkovým žánrovým zařazením Vašeho článku mám problém: vyprávíte příběh, ale sám ho označujete jako „obranu“. Nejspíš jde o jakési „exemplum“: svoji tezi dokládáte životním příběhem, který prezentujete jako příkladný. (Tento způsob argumentace mi je cizí a nepřipadá mi moc šťastný; ale je to Vaše volba, ne moje.)
Trvám na protikladu mezi Krásným novým světem a Divošskou rezervací – pochopitelně modelově vyostřeném, jak už to v románu idejí bývá. A trvám i na tom, že Váš článek vyvolává dojem, že na pomyslné výhybce volíte směr Krásný nový svět. Nicméně z tohoto Vašeho komentáře se zase spíš zdá, že volíte směr Divošská rezervace. Názory živých lidí jsou zkrátka spletitější než výstavba románu idejí. :)
Poznámka o nudismu prostě jen ukazuje, že postoje k nahotě (vnímání její „přirozenosti“) se velmi liší – i v rámci jediné společnosti. Podle mě je to věc osobní volby a vzájemné tolerance. Sám nudista nejsem; ale byl bych rád, kdyby nudisté i nenudisté byli na světě šťastní a měli se kde koupat