Léto, je třeba napsat něco k velkému tématu těchto dní. Zdejší šéfredaktor se nad tím ušklíbne a prohlásí, jak ho znám, že text je promarněnou příležitostí, anebo naopak, že autor je v nebývalé formě. Každý, kdo si chce začít s láskou, musí být připraven nejen na zklamání, to jsme vcelku pořád, ale zejména na úspěch.

Plzák, Pawlowská a ještě pár zasvěcených dobře ví, že není nic horšího, než když už příležitost klepe na futra, nechytnete ji vší silou za pačesy a nevtáhnete k sobě dál. Ať přímo na pelest, jindy lůžko lotrovské, zde lože lásky, anebo do kuchyně, na koberec, zkrátka kamkoliv se vám zlíbí. Je horko, obrátky mozku se limitně blíží nule, jak říkávají rádi politici, svobodno je pro cokoliv.

Ale popořádku s naším mudrováním. Jak to, že někdo dvakrát zakroutí hlavou a už ví, že tamta, tamten, je životní příběh na celý život. A jiný musí až na operaci, aby mu vyspravili krční páteř, která nese rozhlednu, jenž nedokáže najít nic kloudného, to ovšem nejen na léto.

Má babička měla minimálně dvě sestry. Sama žila s mužem celý život, ale pravé štěstí poznala jen na krátký okamžik po heydrichiádě, když do bytu přišel esesák, aby zkontroloval, jestli pod postelí neleží Gabčík s Kubišem. Bylo to formalita, nudil se a nejspíš tušil, že na Janouškově ulici v Brně se atentátník schovávat nebude. Když odcházel, pochválil mé babičce byt. „Jak krásně máte uklizeno“, řekl a usmál se. Přidal i pohled, nic silnějšího už do smrti nezažila.

Naopak její starší sestře padl na německé frontě novomanžel, jen co jí udělal syna. Ona pak pochodovala přes Pohořelice do Vídně, kde se potkala s novým českým mužem, díky kterému se mohla vrátit do Československa - Country of Love. Bil ji jako žito, nenosil peníze a dvakrát po sobě zabil její andulku, jen tak, z obyčejného panování nad vší živým i mrtvým. Stačilo to i tak a láska trvala dlouhých čtyřicet let, než muž sestry mé babičky vydechnul v restauraci Rekord na rohu dnešní Milady Horákové a Rooseveltovy.

Mladší sestra mojí babičky měla jen manželů zhruba pět, adepty nepočítejme. Jeden byl vrchním účetním u Bati, druhý německý špión plný západoněmeckých marek, třetí bankovní úředník a za normalizace se na mladší setře mé babičky prostřídali pumpař a zelinář. Nemilovala ani jednoho z nich, nikdy. Umřela bez vteřiny radosti. Zatímco starší sestra mé babičky na smrtelné posteli omlouvala milovaného muže za modřiny i vyhozené peníze ve zverimexu, má babička viděla ten esesákův krásný pohled, mladší sestra babičky si v poslední chvíli života lakovala nehty.

Léto a láska nejsou jednoduché záležitosti. Chtěl jsem o tom původně pod pseudonymem napsat do Vlasty, ale není na trhu, tak o tom píšu sem. Milé čtenářky, nezáleží na tom, jestli mluví ten váš stejným mateřským jazykem, je starší a zkušenější, jde o to, abyste ho měly rády. Tak na to, hlavně teď v létě, prosím, nezapomínejte.