Zdání slasti a slast z druhého
Adam BorzičČlověk nemůže být šťastný sám, izolovaně. Proti sobectví je možné bojovat a proti darwinovskému boji všech se všemi by bylo dobré postavit solidaritu všech forem života. Zní to naivně, ale právě tato naivita je dnes potřeba.
Michael Hauser minulý týden ve svém brilantním textu reagoval na můj sloupek o tekutosti. Byť chápu, že pro některé čtenáře DR může být naše diskuse, do níž se velmi plodně zapojila i Markéta Hrbková — „žena si vzala slovo“, poněkud neuchopitelná a abstraktní, jsem moc rád, že probíhá. Michael ve svém textu položil několik podstatných otázek a nastolil téma vztahu subverze a slasti. Těm, kterým můj „tekutý“ způsob myšlení a psaní leze na nervy, se omlouvám a doporučuji číst v DR texty jiné.
Ano, od šedesátých let 20. století jsme se posunuli. Perverze dnes není subverze, protože přestala existovat norma — souhlasím. Souhlasím, že jsme prakticky na každém kroku voláni, abychom si užívali, něco pro sebe udělali, dnešní kolektivní Nadjá žádá: užívej, užívej, užívej si… Vzpomínám si, jak útrpné pro mne bylo, když jsem na terapeutickém výcviku slyšel ze všech stran, že si mám udělat pohodlí, že jsme každý zodpovědný za své štěstí, že jak si to zařídíme, tak to máme… I psychoterapie (mnohdy nechtěně) přispěla k utváření a šíření dnešního imperativu „Sám za sebe!“, ale o tom snad někdy jindy. A přece musím odmítnout představu, že jsme kultura slasti.
"Na dnešním kapitalismu mě nejvíce děsí jeho mrazivý kult já, jeho luciferské sobectví. Konzumace a její mediální šat zdání zakrývají skrytou nenávist k tělesnosti světa – proto je dnešní krize i krizí environmentální. Součástí slasti je vždy míra. Dnešní společenský systém se postupně mění v démonickou modloslužbu. A s tou je nutné zápasit. Sociální a občanská angažovanost, politické působení – to je jeden aspekt takovéhoto zápasu. Tvoření kulturního a duchovního podhoubí alternativy vůči tomuto systému je aspektem druhým. Nevěřím, že této kultury dosáhneme pouze prostřednictvím jakéhosi nového bojovného asketismu (představ, idejí, smyslů). "
"Nelze být šťastný sám. Izolovaně a pro sebe. To jen hydra kapitálu vytváří svět atomizovaných součástek, které si užívají samy za sebe – pro sebe – se sebou. Je třeba bojovat proti sobectví osobnímu, rodinnému, genderovému, třídnímu, národnímu a rasovému. Proti mono-polům a mono-ideám musíme postavit polyfonii a dialogičnost skutečného světa. Proti darwinovskému boji všech se všemi – solidaritu všech forem života. Zní to naivně, ale my dnes zoufale potřebujeme naivitu – onu druhou.
Nejsem a nikdy nemohu být od ničeho na tomto světě zcela odpojen. Ve skutečnosti jsem se vším na nějaký způsob propojen. Můžu takovou zkušenost ignorovat, nebo se jí oddat. V dnešní době zápasíme o kulturu života, o tělo světa, o svět, jehož smyslem je ten Druhý."
Naprosto přesné.
Ve rospěch takového vidění součaného světa se chci angažovat :-)
Mrazivý kult já kapitalismu je v souladu s mým současným názorem, že ke vzniku světa v dnešní podobě jsou nutné dva základní příkaz pro jeho každou entitu. Přičemž jeden z nich je obstarat SI energii pro život. Není žádný boj všech proti všem, ale potřeba všech energie pro život. A to i přesto, že "jsem se vším nějakým způsobem propojen".
Moc pěkný text.