Daniel Soukup se ve svém sloupku Co nám odhaluje samorozpínací podprsenka věnuje vynálezu, který má specifické určení. Argumentace je postavena na zcela falešné představě, že podprsenka je snad určena k běžnému používání. Většinou se ovšem takovéto „vychytávky“ používají jako součást sexuálních hrátek. Stejně jako podobně „nesmyslně“ (ale pro někoho asi smyslně) navržené spodní prádlo, různé poutací nástroje a pod.

Soukup upozorňuje na fakt, že intelektuálskou kavárnu nahradil sexshop. Při stavu dnešní inteligence, bych to bral skoro za pozitivní. Bohužel mu musím dát za pravdu v tom, že s dnešním vztahem k sexualitě to — stále ještě — není v pořádku. A mě připadá, že to i jeho text naznačuje. Proto jsem se rozhodl napsat obranu sexshopů, erotických pomůcek i pornografie.

První sexshopy založila Beata Uhse — Rotermund. První německá letecká akrobatka, kapitánka Lufwaffe, která uprchla se synem a chůvou z obsazeného Berlína v posledním letadle, které zbylo na letišti; v Británii vystudovaná ekonomka, která po válce založila dosud největší řetězec sexshopů, tehdy orientovaný hlavně na pomůcky pro ženy, které ztratily muže v nesmyslné válce...

Většina těch věcí, včetně knih a časopisů se dala koupit již před tím, ale jen pokoutně. Beate Uhse se ve válkou rozvráceném Západním Německu rozhodla vykašlat na předsudky a s odhodlaností sobě vlastní rozjela obchod, který se ukázal jako velmi výnosný a následovaný mnoha dalšími. A to o celou dekádu dříve, než se začalo o nějaké sexuální revoluci vůbec mluvit.

Vedlo jí k tomu několik důvodů. Jako bývalé válečné pilotce ji spojenci zakázali létat a tak musela ovdovělá Beate hledat jinou obživu pro sebe a svého syna. Jako podomní obchodnice se setkala se spoustou žen, frustrovaných ze sexuálního života, z nechtěného těhotenství, z nedostatku mužů...