Pláčete na špatném hrobě, pane Stránský!
Jana Časnochová-VrzalováJana Časnochová-Vrzalová reaguje na vyjádření spisovatele Jiřího Stránského, který v návrhu na obnovení státní svátku 17. listopadu - Mezinárodního dne studentstva vidí pokus o odstranění toho, co se stalo v listopadu 1989.
„Takhle to přece nemůžeme nechat. Pan Stránský to přehnal!“ obraceli se na vedení Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) nejen jeho členové, kteří 17. prosince 2013 poslouchali ČRo Radiožurnál.
Rozčílilo je konstatování Jiřího Stránského, známého českého spisovatele, dramatika, překladatele, básníka a skauta, ale také politického vězně minulého režimu, jenž se v souvislosti s návrhem na obnovení státního svátku 17. listopadu - Mezinárodního dne studentstva - nechal slyšet, že „všechno, co bylo organizováno komunistickou stranou, byl vždycky podvod … a cítím v tom nějaký záměr. Nevím jaký. Myslím, že jde o to odstranit to, co se stalo v listopadu 1989“.
Jednou z předkladatelů návrhu je totiž poslankyně za KSČM Kateřina Konečná.
Když si odmyslíme skutečnost, že zmíněná poslankyně byla řádně zvolena ve volbách, takže má legitimní právo a dokonce povinnost hájit zájmy svých voličů a sympatizantů, je třeba mít na paměti, že obnovu uvedeného státního svátku už v roce 2012 žádal předseda ČSBS Jaroslav Vodička a požadavek zopakoval o rok později opět před Hlávkovou kolejí v Praze 17. listopadu. Tedy ani KSČM, ani žádná jiná politická strana, s touto myšlenkou nepřišla.
Pro ČSBS není důležité, kdo z poslanců či poslankyň ji přijal za vlastní a rozhodl se přispět k její realizaci. Podstatné je, aby jediný mezinárodní svátek mající původ v českých zemích, byl znovu obnoven a abychom si jím důstojně, podobně jako jinde ve světě, připomínaly tragické události listopadu roku 1939. Ostatně, nejde o svátek komunistický.
Za svobodu a demokracii bojovali studenti v roce 1939 i v roce 1989. Ti v roce 1939 nadto nasazovali a často i obětovali své životy. Ten, kdo to neví, je hloupý nebo nevzdělaný nebo má jiný záměr. Antikomunistická hloupost je podobná té komunistické - tedy odsuzovat něco jen proto, že se k tomu hlásí ti druzí. V této věci je ovšem dobře, že komunisté připomínají rok 1939 a ČSBS data obě.
Rozšíření názvu svátku podporuji, proto jsem petici podepsal.
Pan Stránský (se svou životní zkušeností) má jistě důvod, proč se hlásit k antikomunistickému podání 17. listopadu. Ten svátek pro něj něco symbolizuje a jeho prostřednictvím se vůči něčemu vymezuje. Pokud volá ČSBS po změně, pak ji dosavadní antikomunistický výklad z nějakého důvodu nevyhovuje., ale v principu dělá to samé, co pan Stránský. A obě strany si budou myslet, že právě ten jejich pohled je objektivní a pravdivý. Budiž. Vždy je ale nutné domýšlet, kdo a co nám chce nějakým symbolem sdělit.
ČSBS chce sdělovat něco jiného, než pan Stránský. Z principu s tím problém nemám, organizace na to má právo, to je znakem občanské společnosti. Zaznít by ale mělo, že ani ČSBS není organizací "bez chuti a zápachu". Je to organizace pamětnická zaujímající již z principu konkrétní postoje k minulosti, s tím i k současným poměrům. Možná je nestranická, zároveň ale s konkrétními politickými preferencemi a v kontextu moderních dějin přinejmenším s vyhraněným názorem na české Němce či odsun (zavánějícím principem kolektivní viny).
Co tím vším chci říci - nejde jen o to, na co se vzpomíná, ale také proč. ČSBS není nezájmová organizace bez konkrétního profilu a názoru. A každé vzpomínání a zacházení s historickými daty je účelové – vždy se děje s nějakým cílem. No a také jde o to, co se má zapomínat, protože druhou stranou vzpomínání je zapomínání. Jedna paměť zatlačuje tu druhou. Nedělejme proto z ČSBS a priori nevinného beránka, který se jen bouří proti zavádějícímu Stránskému.