Je nejvyšší čas
Lukáš JelínekKdyby Sobotka působil stejně energicky jako v posledním týdnu i v předchozích měsících, prohrát nemusel. Nyní má předseda ČSSD šanci převzít iniciativu zpět. Podaří-li se mu to, naznačí už složení kandidátních listin do Poslanecké sněmovny.
Zpráva o nedůvěře poslanců v Rusnokovu pseudoodbornickou vládu a posílené naději na konání předčasných voleb přišla v hodině dvanácté. Vždyť nikam hlouběji už česká politika klesnout nemůže.
Namátkou: pohrdání parlamentními procedurami, asociální reformy, vládnutí na zakázku vlivových skupin, ministerský předseda zahýbající s šéfkou svého kabinetu, jež nechává protizákonně vojenskými špiony sledovat premiérovu manželku, kupčení s místy v orgánech státních firem… To vše je staršího data. Pak přišel přímo volený prezident napínající Ústavu jako gumu od trenek.
Jeho posledním kouskem je konstatování, že svoje ústavní kroky ohledně výběru předsedy vlády podřídí harmonogramu policejního vyšetřování klientelistických vazeb pojících pravicové politiky se světem byznysu. Ještě pár měsíců chaosu a Miloš Zeman se s průzkumy veřejného mínění v zádech jmenuje žalobcem, soudcem i katem vjednom.
Jinou ukázkou bahna je hemžení uvnitř partají. Část občanských demokratů dál dirigují šíbři typu Tomáše Hrdličky. Přitom poslanci Florian a Úlehla svoje rebelství předvedli už v minulosti. Na rozdíl od kolegů Tluchoře, Fuksy a Šnajdra ale nebyli adresáty nabídek, jež se neodmítají, takže si vzpouru zopakovali znovu. Jejich zásluhou je teď tandem Kuba-Němcová k smíchu.
To však nic není nad taškářku Karolinu Peake, která v reakci na zprávu o dezerci z týmu ODS spolu s Florianem a Úlehlou odešla ze sálu a snížila kvórum pro udělení důvěry Rusnokově vládě. Je všechno jenom náhoda, nebo plán, který se slibně rozjel, ale pak kdesi zadrhnul? Třeba v okamžiku, kdy zbylí poslanci LIDEM Karolinu Peake nenásledovali a na rozdíl od své předsedkyně se drželi dohody s pravicovými partnery…
TOP 09 se sice neštípla, ale její lídři, ještě ve středu po obědě se zaklínající pravicovou stojedničkou, byli rovněž za šašky. Opravdu věřili tomu, že stokrát rozklížený vehikl ODS, TOP 09 a LIDEM bude držet do konce volebního období?
Ještě než dozněl smích publika, topka se vrátila k dřívějším slibům podpořit rozpuštění Sněmovny. Teď už to vážně myslet musí, koneckonců ona na předčasných volbách — na rozdíl od ODS a LIDEM - tratit nebude. Ještě jeden kus pro obveselení obecenstva s TOP 09 nacvičila ČSSD: obě strany se začaly přetahovat, která poskytne listinu, na níž se poslanci upíší pro svolání mimořádné schůze Sněmovny, na které se bude o samorozpuštění jednat.
Nemylme se však. Ani kondice sociální demokracie není bůhvíjaká. Ocitá se zpátky někde v roce 1998, kdy přišel Miloš Zeman hlavním vchodem do Strakovy akademie a začal provádět politiku spojenou se specifickými tématy, stylem a typem politických osobností. Přesně to se v tuto chvíli vrací jak s Milošem Zemanem, tak s Rusnokovým All Stars týmem, ale i s Haškovou skupinou uvnitř ČSSD.
Čerstvě stranu vysílil spor o to, zda Rusnokovi důvěru dát či nedat. Předseda Bohuslav Sobotka musel ustoupit svému neloajálnímu místopředsedovi Michalu Haškovi a jím řízeným regionálním strukturám. ČSSD otevřela náruč Rusnokovi, potažmo jeho loutkovodiči Miloši Zemanovi. Navrch tak v ní získává černobílé, zjednodušené vidění politiky.
Kdyby Sobotka působil stejně energicky jako v posledním týdnu i v předchozích měsících, prezidentskou předvolební kampaní počínaje, prohrát nemusel. Přesto jde jen o jednu bitvu, byť ze symbolických důvodů velmi důležitou. Usnesení na podporu vládě navrhl sám Sobotka. Tím se vyhnul drtivé potupě.
Pravicoví komentátoři mu sice radili jít do boje čelem, prohrát, hrdě rezignovat a pak se po létech — snad — vítězně vrátit. Mezičas jim vrásky nedělal. Sobotka naopak zvolil cestu kompromisu, v jehož rámci prosadil jasnou podporu předčasným volbám i úpravě těch částí Ústavy, které vymezují pravomoci prezidenta. To jistý úspěch je.
Sobotka je sice oslabený, ale nikoli vyřízený. Nyní má šanci převzít iniciativu zpět. Podaří-li se mu to, naznačí už složení kandidátních listin do Poslanecké sněmovny. Nechť ale v Lidovém domě počítají s tím, že více nebo méně zjevný vnitrostranický konflikt bude pokračovat i v následujících měsících a letech - minimálně po celou dobu prezidentského mandátu Miloše Zemana.
Jedinými semknutými stranami tak jsou KSČM a Věci veřejné - těm se však už naštěstí chýlí čas z vůle voličů. Na jejich křesla si ale už brousí zuby další reprezentanti instantní politiky, tentokrát v dresech Andreje Babiše a Tomia Okamury.
Hrají se hry bez pravidel, nic neznamená slib ani vnitrostranické bratrství. Bude-li výsledkem srpnových otřesů posledních zhruba deset týdnů s Rusnokem a spol. v demisi, na které naváže sestava s čerstvou legitimitou vzešlou z voleb, půjde o řešení sympatické natolik, že si je snad ani otupělá občanská veřejnost nezaslouží. Ale nekřičme hop, dokud nepřeskočíme. Tuzemská politická džungle se jistě ještě vytasí s nějakou tou překážkou…
Dovolím si citovat slova Bohumila Doležala
(tady je odkaz na zdroj a jen tiše doufám, že se nedopouštím krádeže duševního vlastnictví, ale svobodné diskuze
http://www.reflex.cz/clanek/nazory/51408/bohumil-dolezal-v-cem-je-proboha-kompromis.html )
"Jak se dalo očekávat, předseda ČSSD Sobotka nakonec tlak ve své straně neustál. Na úterním grémiu strany přišel iniciativně sám s návrhem, aby sociálně demokratičtí poslanci vyjádřili důvěru vládě premiéra Rusnoka, a grémium jeho návrh jednomyslně přijalo. Totéž se pak stalo na předsednictvu strany.
Sobotka rozhodnutí zdůvodnil tím, že důvěra Rusnokovi je jedna z možných cest k prosazení předčasných voleb a zároveň taky možnost, jak zabránit návratu zkompromitované exkoalice k moci.
První z důvodů je zjevně nesmyslný: předčasné volby mají smysl tehdy, když Poslanecká sněmovna není schopna dát důvěru žádné vládě. Jakmile nějaké důvěru dá, důvod odpadá. V tomto případě tím zároveň zpětně odsouhlasí vše, co Zeman v souvislosti se jmenováním vlády dělal.
(ejhle, zjevně nesmyslný důvod se stal evidentně smysluplným - poslanecká sněmovna skutečně není schopná dát důvěru žádné vládě. Proč níže)
Přitom pan Sobotka měl, jak z jeho nedávných výroků vyplynulo, ve věci důvěry Rusnokovi jasno: Vláda je problematická, opírá se jen o prezidentovu autoritu a o stranu, která vůbec není zastoupena v parlamentu. Sociální demokracie je, jak už z jejího názvu plyne, demokratická strana a principy parlamentní demokracie jsou pro ni důležitější než mocenské výhody. Parlamentní demokracie stojí nad zápasem levice s pravicí.
Pan předseda si tedy sám přesně zformuloval důvody, proč neudělat to, co nakonec udělal. Tvrdí, že upřednostnil jednotu strany. Je jednota ČSSD víc než parlamentní demokracie?
Pan Sobotka prý upřednostnil kompromis. Kompromis, jak se zdá, spočívá v tom, že ČSSD zůstává i nadále v opozici (je ovšem opozicí, která dala vládě důvěru), a bude se zasazovat o změny ústavy. Změny ústavy ovšem znamenají, jak víme, nekonečné tahanice. Povedený kompromis."
Z politologického křesílka se jistě dobře činí morálně čisté a rázné soudy, ale Sobotka je šéf (na české poměry) velké zavedené politické strany. Je s tím spojena i jistá odpovědnost, bych řekl.
Jak píše Lukáš Jelínek, představy pravice, jak by měl Bohuslav Sobotka situaci řešit, se asi samotnému Bohuslavu Sobotkovi nezamlouvaly.
Byl v situaci, kdy Miloš Zeman vyvíjí obrovský tlak na ústavní systém, na sociální demokracii i na jeho osobu konkrétně, strana se mu bouřila pod rukama, všichni se mu smáli, že je slaboučký...
Hrála se vysoká hra.
A Sobotka se rozhodl vycházet ze dvou jistot a jedné pravděpodobnosti.
Ty jistoty byly, že se "Nečasova vláda bez Nečase" nevrátí. Na téhle jistotě měl sice absolutně nulový podíl, protože nenávrat :)) stál plně na bedrech Miloše Zemana. Ten zkrátka nemohl dovolit její návrat a byl odhodlaný držet Rusnokovu vládu i bez důvěry.
S návratem koalice si tedy nemusel dělat starost, tak proč nebýt za hrdinu, který pomáhá v nenávratu a ještě při tom zvýšit tlak?
Druhá jistota byla, že Rusnokova vláda důvěru nezíská, i když ji nakrásně ČSSD podpoří. Věděli to všichni.. Noviny psaly: Rusnok si jde pro výprask.
Ta pravděpodobnost byla, že se dalo čekat nečekané - přeběhlictví, kupčení, názorové veletoče a podobně už získaly takový rozměr, že ta deklarovaná pevná stojednička může být spíše iluzorní - což se potvrdilo.
A tak Sobotka pod tíhou všech těch kamenů přišel se svým návrhem, kterým si pro mnohé definitivně srazil vaz a který byl s ovacemi přivítán a jednomyslně schválen.
Nechme stranou spekulace, jestli tím Michal Hašek splnil svou roli - dodat Zemanově vládě všechny soc. dem. hlasy. Možná ano, protože v euforii ze správně splněného úkolu schválil i to, o co šlo Sobotkovi především.
Na závěr Bohumil Doležal napsal: "Jen tak mimochodem podotýkám, že pan Sobotka přinesl prezidentovi na míse svou vlastní hlavu. To je ovšem jeho problém a moc už na tom nezáleží."
Ano, včera se nám to tak všem zdálo.
Jak si stojí Bohuslav Sobotka dnes?
Nečasovu vládu vzal čert a země se chystá na předčasné volby.
Má v ruce jednomyslné usnesení vedení ČSSD, že má mandát vyjednat omezení pravomocí prezidenta, a Kalouska a ostatní v situaci, kdy mu s tím musí pomoct.
Sociální demokracie se nerozštěpila.
V rozhovoru "Nejsem člověk, který by utíkal z bitvy, natož z války" Sobotka říká: Úkol, který mám od delegátů sjezdu, je jasný: dovést ČSSD k volbám, aby je vyhrála.
Nezdá se mi, že by od toho byl daleko.
Tak si dnes stojí B.S.
Čistá práce.
Má ČSSD program připravený? Má připravené zákony k předložení parlamentu, jakmile v něm získá silnější pozici? Je důležité, aby se za prvé nezačla rozkoukávat, co že si vlastně počne se získanou mocí, za druhé aby co nejrychleji napravila, co nejvíce lze, po dosavadním pravicovém řádění, a za třetí, a v tom se může částečně poučit od Miloše Zemana a jeho Rusnokovy vlády, aby bylo vidět, že něco dělá a že to nese výsledky: trocha populismu nezaškodí.
Zeman a Rusnok předvedli jak silné tahy, tak chyby. Zvýšit při první příležitosti minimální mzdu, byť o směšnou almužnu, byl po asi šesti letech, kdy ji pravice držela dole, výborný nápad a odvolat z funkcí nejznámější trafikanty jakbysmet. Zejména aféra kolem Národního divadla ovšem ukázala, že Rusnokův tým dělá stejnou chybu jako sám Zeman v aféře s Putnou, když nemá připraveno a nezveřejňuje jasné a přesvědčivé zdůvodnění svých kroků: nepovažuji za nutné čekat s odvoláváním trafikantů na důvěru parlamentu, zato pokládám za velmi žádoucí provádět všechny změny na základě pádných věcných argumentů a tyto argumenty zveřejnit, všechna moc patří ne parlamentu, nýbrž lidu.
Důležitost programu podtrhuje strach, který mi nahnalo šestnácté číslo A2 (http://www.advojka.cz/ , nejdůležitější články jsou ovšem jen v papírovém vydání a na webu pro předplatitele) věnované Maďarsku. Zvlášť děsivý je rozbor příčin Orbánova nástupu, který napsal Gáspár Miklós Tamás pro New Left Review http://newleftreview.org/article /download_pdf?language=cs&id=3010 — podle Tamáse už někdy v sedmdesátých letech zmizel skutečný výběr mezi levicí a pravicí, všechny významnější strany jsou systémové a neoliberální, všechny hájí zájmy globálního kapitálu. Když už voliči vyzkoušejí všechny možnosti a kombinace a pochopí, že žádný rozdíl není — a to se právě teď může stát nám, jetsli nastoupí vláda ČSSD s KSČM a nebude mít pořádný program proti kapitálu, který přinese rychle znatelné výsledky pro lidi — nadšeně zvolí prvního populistu, který nabídne něco odlišného, chytnou se nacionalismu a ve jménu velikosti a šťastné budoucnosti národa začnou vyhánět, ne-li rovnou likvidovat, přistěhovalce, Romy, nepřizpůsobivé, bezdomovce, nezaměstnané, nemajetné, Židy, intelektuály, a vůbec všechny rozkladné a národu nepřátelské, nebo aspoň nepotřebné, živly.
Má ČSSD program, kterým dokáže, že není stejná jako ODS? Má takový program KSČM? Nebo se mám přestat na jejich vládu těšit, a začít se bát, co přijde po ní?