Měsíc autorského čtení přivítal dalšího autora z domácí linie festivalu. Do Divadla Husa na provázku přijela spisovatelka Petra Soukupová, divákům představila ukázky ze svého rozepsaného románu. 

Již se svou prvotinou K moři se autorka dostala do pozornosti čtenářů a kritiků. Za své následující dílo Zmizet v roce 2012 získala cenu Magnesia litera — kniha roku. Naposledy vydala román Marta v roce vetřelce napsaný v deníkové formě o mladé dívce, která se ocitá v situaci, kdy je nutné začít jednat jako dospělý člověk. Dennodenní banalita jejího prázdného životního stylu je protnuta událostí, která má zásadně změnit její život. 

Na tuto změnu však Marta není připravena a čtenář si s ní projde deníkové zápisky plné zmatku, paniky a strachu. 

Hrdinka vašeho posledního románu je povrchní a nezodpovědná. Kritici ji označili za postavu, která nemyslí. Proč jste napsala román právě o Martě, kterou kromě vzhledu, vztahů a party nic jiného nezajímá? 

Už jsem si ji jednou vybrala, tak jsem toho pak musela držet. Moje hrdinka taková opravdu je. Je samozřejmě snadnější psát o někom, kdo nemá rozhled, nic moc ho nezajímá, než o někom komplikovanějším a strukturovanějším. 

Důležitý pro mě bylo to, že hrdince je dvacet a v tom věku opravdu hodně lidí neví, co se životem. Chtěla jsem se zaměřit na období přechodu mezi dítětem a dospělým. Ačkoliv se říká, že k tomu dochází o mnoho dřív, pro mě to je právě čas odchodu ze střední školy do práce nebo na vysokou školu. 

Hodně píšete o problémech dětí a mladých lidí. Častá odezva od dospělých zní: „co můžou v takovém věku mít za problémy?“ Myslíte, že se problémy dětí a mladých lidí podceňují? 

Nechtěla bych to moc zobecňovat, nevím nakolik jde o určitý celospolečenský trend. V některých pasážích, které jsem v knihách napsala, to tak určitě je. Spousta dospělých, kteří mají těžký život, nedostatek peněz, musí se postarat o děti, pak nemá čas a někdy i dostatek vůle naplno vnímat problémy dětí. 

Mám pocit, že dospělí si často myslí, že tím, že oni to zažili a nějak to přežili, tak ty dětský problémy nejsou tak velký. Alespoň ne tak velký, jako ty jejich dospělé. 

V dvou předešlých knížkách jste popisovala děj a jednání hrdinů s výrazným vypravěčským odstupem. Marta v roce vetřelce je psaná v deníkové formě. Nechyběla vám možnost právě tohoto nadhledu? 

Hodně mi chybělo, že jsem se nemohla podívat „nad“ příběh. Musela jsem být pořád s postavou a řešit ji vnitřně. Chyběl mi nadhled, který jsem používala předtím, to oko Boha, které jsem však v tomto románu nemohla využít. Ráda tenhle styl používám. 

Když si teď vybavuju, na čem zrovna pracuju, tak mě napadá, že ani tam není ten popisný nadhled. Možná se k tomu pak vrátím. 

Na festivalu Měsíc autorského čtení budete číst z rozepsaného románu. Pro ty, kteří se na vaše čtení nedostanou, můžete představit o co půjde? 

Román bude o soužití a vztazích třech dospělých sester. Zatím pouze doufám, že z toho bude román. Jsem jenom na začátku. 

Možná je to trochu troufalý, že chci číst z něčeho, z čeho mám napsanou pouze čtvrtinu. Řekla jsem si, když už jsem dlouho nic nevydala, tak nechci číst ze starých věcí. Zmizet vyšel dávno a Marta v roku vetřelce se opravdu špatně čte. Deníková forma autorským čtením moc nepomáhá.