Přišel mi mail z Aše, že už se na kraji zase uvažuje o zrušení zdejšího gymnázia a střední odborné školy. Cituji z něj: „Pohleďme na takovou zprávu v širších souvislostech! Víme, v jakém stavu se nachází tento zapomenutý kout republiky. I nedopusťme proto další krok k jeho postupné vyprahlosti, pozvolnému zpustnutí, ba zničení — vzdělanostnímu, kulturnímu, hmotnému, prostě všeobecně lidskému! Zmizí poslední střední škola, začnou odcházet lidé, úpadek se bude prohlubovat, zbude jen suchá poušť…“ konec citace.

Úmysl rušit další školy v Karlovarském kraji není žádná fáma, radní pro školství Václav Sloup (KSČM), s jehož jmenováním vzhledem k jeho někdejší funkci politruka Pohraniční stráže byla u veřejnosti nespokojenost, která však, možná vzhledem k charakteru pohraničního regionu nenabyla tak velkých rozměrů jako v jižních Čechách, skutečně takový plán vypracoval pro Radu kraje, aniž by svůj postup předem konzultoval s představiteli škol.

Ke zrušení jsou navržené především menší školy, kromě ašského gymnázia i gymnázium v Chodově a odborné školy v Nejdku a Lokti, například. Přitom zrovna tyto školy mají dobré výsledky v různých ohledech(ašské gymnázium například třetí nejlepší výsledky u maturit v celém kraji), a není divu, v malé škole je vzdělávací proces osobnější, žáci se s kantory lépe znají, cítí vůči sobě navzájem závazek.

Studenti malých škol často reprezentují obor v různých soutěžích a olympiádách (nejdečtí například ve strojírenských oborech). Rozhodně se nedá říci, že by malé školy vyráběly nezaměstnané, naopak, jejich absolventi často právě díky osobnímu přístupu bývají kreativní, drží pohromadě, dovedou podnikat i uplatnit se, vyrůstají z nich regionální osobnosti.

Osobní zkušenost mám s Ašskem, jehož nejcennějším statkem je příroda Smrčin se spoustou čisté vody a lesem a jistý sportovní a alternativní duch, který mám možnost každoročně poznávat na přehlídkách amatérského divadla. Protože se v divadelním prostředí i v Ašském výběžku pohybuji už dlouho, jsem svědkem toho, jak někdejší žáci se stali studenty a pak magistry, vrátili se do Aše a pracují tu dál na tom, aby tu byla radost žít (když to často není žádná velká krása). Annu Trčkovou — Pokornou a Pavlu Buškovou můžu jmenovat za všechny a v jejich souborech znám alespoň od vidění několik studentů, kteří jsou bystří, společensky zainteresovaní, kreativní, sebevědomí a mohli by se, pokud v Aši zůstanou, respektive pokud se tam po skončení studia na univerzitách vrátí, stát onou proslavenou solí této země (a to není taková fráze, jak by se zdálo, německy se Ašsku říká Aschländchen).

Ašský výběžek (i ostatní výběžky, jimiž je členěn obrys České republiky) by potřeboval specielní podporu z veřejných prostředků, lidé by měli být motivováni k tomu, aby tu trvale žili, třeba finančně dostupnějším bydlením než ve vnitrozemí a velkých městech, zajímavou vzdělávací nabídkou včetně uměleckého školství, aktivní kulturní i přeshraniční politikou. Ti, kteří vydělávají na zdejší chudobě a nevzdělanosti, k rozvoji regionu nepřispějí ničím.

Jestliže se například zavře v Aši gymnázium, zůstanou i v základní umělecké škole jen mladší děti a tvůrčí výkony se přestěhují jinam nebo zaniknou. Přitom s nimi ašští studenti objíždějí celostátní přehlídky a vzbuzují mimo jiné i zájem o region, kde — věřte mi — většina obyvatel České republiky nikdy nebyla. A až se, jak je v plánu, krásná opuštěná továrna v údolí v rámci Evropskou unií podporovaného programu revitalizace průmyslových objektů přemění v kulturní zařízení, nebude v Aši publikum, které by tam chodilo.

Volby v Karlovarském kraji vyhrála ČSSD spolu s KSČM. Komunisty, řekla bych, lidé volili proto, že chtějí v kraji zachovat nebo obnovit to, co tu za bývalého režimu bylo a obstojně fungovalo a co se v současnosti ztrácí. Věří, že komunisté si těchto hodnot jsou vědomi a zasadí se o jejich uchování nebo obnovu. Nemyslím, že by to byla zrovna zavřená hranice a rovněž se nedomnívám, že lidé touží po nedostatku řemesel a služeb nebo po další devastaci krajiny hnědouhelnou těžbou. Jde jim o zaměstnanost, bezpečnost, dopravu a dostupnost zdravotnictví a škol.

Možná věří, že komunisté dokážou něco udělat s regionálním zemědělstvím tak, aby v něm lidé znovu našli práci, že se změní hospodaření v lesích k lepšímu prospěchu místních obyvatel, že nepřestanou jezdit regionální vlaky a autobusy a že se snadno dostanou do školy a k lékaři. To všechno se po převratu postupně zhoršilo — nemocnice jsou sice lépe vybaveny, ale jsou daleko, v zemědělství nepracuje skoro nikdo, v lesích zejména Ukrajinci, pro lidi, kteří se necítí na podnikání a chtěli by prostě být zaměstnáni za mzdu, se ztratily příležitosti, které tu za reálného socialismu prostě byly.

Lokální komunity se rozpadají následkem složitého dojíždění, v případě dětí a mládeže se tím komplikuje i mimoškolní zájmová činnost — sportovní, umělecká, oddílová. S tím souvisí i problematika začlenění romských dětí, které, navzdory tomu, co se říká, také nebyly za minulého režimu tak společensky vyloučené jako dnes. Třeba je důvěra ve schopnosti KSČM to zařídit iluzí nebo reliktem totality, víra ve volný trh a individuální výkon však rozhodně iluzí je a lidé v regionu to vidí.

Když se stal krajským náměstkem hejtmana pro školství komunista Václav Sloup, zvedlo to vlnu protestů ještě dříve, než se vůbec dostal k nějaké práci. Teď je ta pravá chvíle zjistit, jak to politik, který problematiku pohraničního regionu Chebsko-ašského dobře zná, se západním pohraničím skutečně myslí. Jestli vezme stejně vážně jeho obranu proti kulturnímu a sociálnímu propadu, jako bral vážně politické školení mužstva pohraniční stráže. Dosavadní školská politika pouhé finanční efektivity už překročila své meze, její další uplatňování nevede k úsporám, ale naopak ke ztrátám.

Jestliže se nenaplní třídy ve stávajících školách, stačilo by snad dočasně zavřít ty třídy a ne hned slučovat a zavírat celé školy. Jednotlivá města v kraji mají různou atmosféru a životní styl, gymnázium v Aši se liší duchem i spektrem činností od toho v Chebu nebo v Sokolově, a právě tím rozdílným duchem se zakládá na budoucí lokální patriotismus, na soudržnost a rozvoj regionu.

Od regionálního politika bych čekala zájem o skutečnou kvalitu v oboru jemu svěřeném, ne jenom o účetní dozor. Komunistický radní Václav Sloup svým jednáním ukazuje, že pro výkon své funkce kompetentní není a jenom potvrzuje obavy opozice z toho, že bude jen tupou „starou strukturou“ přizpůsobenou diktátu nových poměrů.

Na závěr ještě na skok do Aše: zavře-li se v Aši gymnázium (a s ním aktivity, jež jsou na něm závislé), může se za pár let ten zvláštní geografický apendix klidně amputovat, bude to tam stejně beznadějné jako v nejhlubším komunismu za železnou oponou. Izraelská společnost, která si u Aše chtěla vybudovat továrnu a kolem ní jakési vlastní městečko, asi do Aše nepřijde, ale klidně může přijít ruský oligarcha a vybudovat si tu svoji malou říši. Ten si své gymnázium jistě ufinancuje z vlastních prostředků. Jenom nevím, jestli se nám ta úspora ve výsledku vyplatí.