Miloš Zeman v souvislosti s kauzou se jmenováním docenta Martina C. Putny profesorem prohlásil, že jako přímo volený prezident pokládá svůj podpis za natolik závažný, že nebude automaticky podepisovat všechno, co se mu dostane na stůl. Zároveň ministru školství navrhl systémové řešení, kdy se vzdá práva jmenovat vysokoškolské profesory.

Postup, který Miloš Zeman v této záležitosti zvolil, je příznačný pro jeho dosavadní působení ve funkci hlavy státu. Nejprve dal najevo, že M. C. Putnu profesorem jmenovat nechce. Poté, co se proti tomu zvedla vlna nevole, prohlásil, že ještě není rozhodnuto a že se k tomu podrobněji vyjádří později. Následně sice připustil, že Putnův jmenovací dekret profesorem podepíše, ale zároveň dal najevo, že než jmenovat profesory automaticky, to se toho raději vzdá.

Hlavně ne šedá myš

Miloš Zeman tím jasně říká, že jako prezident nebude žádné pravomoci vykonávat pouze formálně a těch, u kterých nemá jinou možnost nebo kde by byl vystaven příliš velkému tlaku na to, aby pouze stvrdil, co mu připravili jiní, se zbaví. Nemít podíl na rozhodování zkrátka podle Miloše Zemana není hodno přímo voleného prezidenta.

Prezident se tak snaží dostat všem lidem pod kůži jednoduché sdělení. Můžeme si ho shrnout třeba takto: „Dámy a pánové, tím, že Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu České republiky na základě přání občanů zavedly přímou volbu prezidenta, daly jasně najevo, že nechtějí, aby prezident republiky svoji funkci vykonával pouze formálně, aby se hodně usmíval, rozdával autogramy a jezdil na zahraniční návštěvy. Zavedením přímé volby prezidenta poslanci a senátoři dali občanům České republiky možnost, aby si za svoji hlavu státu zvolili někoho, kdo nebude šedá myš a kdo veškerou váhu svého úřadu, prezidentské pravomoci a nově získanou legitimitu z přímé volby, dá do služeb toho, aby prosazoval takovou politiku, která bude ve prospěch lidu.“

Pokračující odpor

Hlava státu to ostatně nemusí opakovat příliš často, mnoho lidí o prezidentovi republiky takovým způsobem už stejně smýšlí. Miloš Zeman se snaží svým chováním tuto interpretaci prezidentské funkce co nejvíce uplatňovat v praxi. Co se týče jmenování velvyslanců, z prezidentské kanceláře zaznívalo, že v důsledku přímé volby musí mít slovo prezidenta v celém jmenovacím procesu větší váhu než doposud.

Navíc Miloš Zeman prokazuje velkou schopnost budovat si síť spojenců napříč různými institucemi a politickými stranami. A čím je ve své funkci silnější a viditelnější, tím více se mu mnohá „království“ sama vzdávají a padají k nohám. Miloš Zeman ale zároveň svým chováním — například tzv. virózou či kauzou kolem jmenování docenta Putny profesorem zvyšuje odpor proti své osobě hlavně u té části veřejnosti, která proti němu byla naladěna už během samotné prezidentské volby.

Volby 2014 — referendum o Miloši Zemanovi a šance pro pravici

Tento rozpor, kdy Miloš Zeman neustále připomíná, že je první občany přímo zvolený prezident, takže jeho postavení je jiné než jeho předchůdců, ale na druhé straně proti sobě skoro až systematicky poštvává velkou část společnosti, hlavu státu zjevně netrápí. Miloš Zeman se chová, jako kdyby věděl, že jeho voliči s nějakou tou virózou či nejmenováním M. C. Putny profesorem problém nemají, a zbytek občanů ho zkrátka nezajímá.

Důsledky, které to celé bude mít pro českou společnost, jsou mnohem horší. Pokud se příští parlamentní volby odehrají v podobném duchu, kdy se stanou pokračováním prezidentské kampaně a namísto stavu naší ekonomiky v nich hlavním tématem bude referendum o Miloši Zemanovi, pravice z nich rozhodně vyjde lépe, než se v současné době zdá. Zároveň dojde k oslabení ČSSD, to ale neplatí pro Miloše Zemana. Jemu něco takového může naopak pomoci. Čím bude sociální demokracie slabší, tím větší vliv v ní bude mít.

Úkol, který před ČSSD leží a který byl už několikrát formulován, je zjevný: dokázat, že se v případě potřeby umí prezidentovi postavit. V opačném případě bude jen obtížně vzdorovat nařčení, že její vítězství ve volbách je ve skutečnosti výhrou Miloše Zemana.