Nevěřím, že má Miloš Zeman osobně něco proti homosexuálům či sudetským Němcům. Kdo jej zná léta, mluví o něm jako o intelektuálovi a volnomyšlenkáři. Ostatně s církevními hodnostáři, kteří by logicky také měli být na tapetě, má vztahy nadstandardní — od kardinála Duky po strahovského opata.

Možná to není ani tak, že by se Zeman ve svých prezidentských krocích a výrocích prvoplánově mstil těm, co mu během kampaně nepřikyvovali. Poté, co nebyl zvolen hlavou státu v roce 2003, se sice hovořilo o kartách zrádců a Zemanově touze po odplatě, ovšem nyní má už vše, co kdy chtěl, a přirozená by tudíž byla vstřícnost a velkorysost.

Miloš Zeman je zkušený politik, kterému to i při viróze pálí líp, než jinému ve stavu stoprocentního zdraví a střízlivosti. Je mu jasné, že se s ním musí identifikovat část společnosti. I za tu cenu, že si ostatní proti sobě poštve. Chce-li někdo být hybatelem veřejného dění, jako první úkol před ním leží nastolování agendy, vypouštění témat do oběhu. V tom se Zemanovi dokáže rovnat jen Václav Klaus. Správně vybrané téma pak může přebít i námět, který do médií tlačí někdo jiný. Prezident tak třeba upozadil soud s manažery Mostecké uhelné společnosti, čili příběh, ve kterém i on sehrál jistou kontroverzní roli.