Václav Klaus má téma na několik týdnů: oceňovat zásluhy zesnulé britské premiérky. Ta byla schopnou konzervativní političkou. Evropská pravice včetně české oceňuje, jak využila možnosti přechodu energetických zdrojů z pevných paliv na ropu a zemní plyn a potlačila vliv odborů nejprve v hornictví, pak všeobecně. Jenže potlačení sociálního dialogu je základní krok proti sociální tržní ekonomice, o níž se opírá evropská integrace.

A premiérka se dosti zdráhala nadměrně narušit sociální dialog na železnici — základní kroky restrukturalizace britských drah začala prosazovat poslední vláda Labour Party před nástupem vlády Thatcherové, radikální kroky po zklamání z malé účinnosti obrovských státních investic do železnic realizovala až vláda Johna Majora. Velikost premiérky spočívala v její vizi, jak chce pomoci zbohatnout nejen podnikatelům, ale zachovat i silný stát. Ne každý původní profesí chemik má vizi rozvoje státu, která je nosná a k níž je samozřejmě možno uplatnit výhrady. Ty ovšem jsou účinné až tehdy, když se najde v řadách politická opozice ekvivalentní výrazná osobnost.