Jak snadné je se neshodnout a nesnadné se shodnout
Saša UhlováPokud se tak snadno necháme rozdělit debatou o komunistické minulosti nebo názorem na Margaret Thatcherovou, jak se pak máme sjednotit v pohledu na aktuální palčivé problémy?
Tak nám zemřela Margaret Thatcherová, a já očekávala, že se první dny bude ve veřejném prostoru spíše slušně mlčet a po uplynutí pietního času se dočkáme více či méně kritických textů, které zhodnotí tuto nesporně velkou, nicméně rozhodně rozporuplnou a pro mnohé vyloženě negativní postavu světových dějin.
Šok, který mě čekal, není autorskou licencí. Věděla jsem, že nejsou všichni stejně kritičtí jako jsem já a mé názorové okolí, ale netušila jsem, že mám na tuto osobnost tak radikálně odlišný názor i s lidmi, se kterými se na mnohém shodnu.
Neumím si představit, že bych se s neoliberálem shodl (byť jen částečně) na hodnocení M. Thatcherové. Neumím si představit, že bych ustoupil P. Žáčkovi v jeho představě "historického bádání".
Protože právě Thatcherová nebo ÚSTR, který považuji za novodobý Ústav dějin KSČ, společnost rozdělují. A v obou případech jsem na neshodu i pyšný: člověk prostě nesmí slevit. Zvlášť někdy.
Je ale zajímavé, že hned na druhém místě průzkumu (alespoň v článku) je otázka o postavení ženy ve společnosti – která je v ČR vesele ignorována, i když mají Thatcherové všichni plná ústa. Postavení žen ve společnosti je v našem brutálně postkomunistickém a mužsky šovinistickém kontextu vnímáno jako téma "nebezpečně levicové" (a tudíž "bolševické", "nedemokratické", "nepřirozené" atd.), takže se není čemu divit.
Více na: http://www.guardian.co.uk/politics/2013/apr/09/thatcher-flagship-policies-guardian-icm-poll
v žádném případě nechci dojít ke shodě s neoliberály ohledně Tchatcherové, nebo se Žáčkem ohledně minulosti, ale současnost přináší řadu výzev a mně připadá, že nekonečné a neplodné diskuze brání v tom, abychom o nich vůbec diskutovali.