Sérií portrétů, bilančních textů a nekrologů se loučí média po celém světě s Margaret Thatcherovou, britskou premiérkou z let 1979 — 1990. Děje se tak den po jejím úmrtí. V prvních hodinách po oznámení skonu převažovala kladná až adorační hodnocení „velké vůdkyně“, „skvělé političky“ a „mimořádné osobnosti“. Postupně ale přibývaly i kritické reflexe.

Jak obdivovatelé, tak odpůrci Thatcherové přiznávají expremiérce razantnost, zvláštní druh charismatu a mistrné zvládnutí všech složek politického řemesla, včetně rétoriky.

Bezmála všichni oslovení se také shodují, že byla vzorem neokonzervativního politika, resp. političky, evropského typu — vzorem, jenž nebyl doposud překonán, a je tak předmětem uctívání svého druhu.

„Její smrt je pro všechny stoupence svobody, demokracie, trhu a kapitalismu obrovskou ztrátou,“ okomentoval událost Václav Klaus.

Politická bilance

Jak připomínají v zásadě všechny životopisy, Margaret Thatcherová se začala angažovat v politice již v mládí během studia chemie na Oxfordu. V roce 1950, tedy v pětadvaceti letech, kandidovala poprvé do parlamentu; poslankyní za Konzervativní stranu se stala v roce 1959. Poté zastávala několik ministerských funkcí a v roce 1975 byla zvolena stranickou předsedkyní. Konzervativce dovedla k prvnímu volebnímu vítězství v roce 1979, po sérii zimních hornických stávek.

Volby vyhrála Thatcherová během jedenácti let vládnutí celkem třikrát: v roce 1979, jak uvedeno; v roce 1983 po válce o Falklandy a v roce 1987, kdy založila kampaň na slibu snížení daní a na nutnosti důsledné obrany před hrozbou sovětského komunismu, včetně zápasu s tehdy radikálně levicovými odbory.

Z vnitrostátních politik připomínají média nejvíce premiérčinu liberalizaci trhu s byty, privatizaci řady podniků a centralizaci státní správy, zjednodušení daňového systému a systematické udržování nízké inflace.

V letech 1984 a 1985 Thatcherová neustoupila velké hornické stávce, jež se tak protáhla na jedenáct měsíců, a dala polici podnět k rozhánění průvodních demonstrací. Ve druhé polovině premiérské kariéry pak nechala schválit zákony, jež značně znesnadnily vyhlašování stávek, a v důsledku přispěly k definitivnímu úpadku síly odborů v zemi.

Ze zahraniční politiky Margaret Thatcherové je nejvíce připomínána zmíněná válka o Falklandy, blízká spolupráce se Spojenými státy Ronalda Reagana, ideologická ofenzíva proti sovětskému režimu a vyjednání rabatu, totiž vrácení značné části britského příspěvku do tehdejších Evropských společenství, předchůdce dnešní EU.

Kriticky se mluví zejména o podpoře apartheidního režimu v Jihoafrické republice a Pinochetovy hrůzovlády v Chile.

Sporně hodnocena je zbrojní politika Thatcherové, konkrétně podpora rozmísťování amerických střel Pershing v západní Evropě a nákup nových mezikontinentálních střel Trident s jadernými hlavicemi pro britské ponorky. Téměř bez povšimnutí naopak zůstává prodej zbraní či další podpora opresivním režimům v Kambodži a v Indonésii, jakož i premiérčiny rasistické předsudky.

Síla formy

Margaret Thatcherová svedla bravurně využívat dobových spin-doktorských postupů a píár technik. Pečlivě si pěstovala, resp. nechala pěstovat dvojrozměrnou image ženy-lídryně a ženy-Železné lady. Razantní postoje a dikci premiérky soustavně doplňovaly články v bulváru popisující Thatcherovou jako rodinný typ, na venek tvrdou, ale uvnitř citlivou bytost, a konečně — jako přičinlivou hospodyni.

Image skutečné opory Velké Británie dovářela i sama Thatcherová, a to vzorovým vystupováním na veřejnosti, proslulými bonmoty či znamenitými odpověďmi na interpelace poslanců. Ty nejlepší z nich slouží doposud jako studijní materiál v různých kurzech mediální zdatnosti.

Novináři a stoupenci Thatcherové si obzvlášť cenili faktu, že se premiérka jen zřídka odchylovala od zásad vlastního světonázoru a z něj plynoucích politik — ekonomického liberalismu, hodnotového konzervatismu, bytostného odporu k rovnostářství a důrazu na individuální odpovědnost jednotlivce za vlastní osud ... byť by byl tento zatížen okolnostmi, které nemůže jedinec ovlivnit.

Léta po odchodu

Z nejvyšší politiky odešla Thatcherová v roce 1992 — dva roky poté, co ji koalice několika stranických křídel sesadila z předsednické funkce. Ještě v devadesátých letech získala šlechtický titul a královniným dekretem i křeslo ve Sněmovně lordů do konce života; v minulé dekádě se ale již stranila veřejnosti.

Rokem 2002 počínaje lze v britských novinách dohledat expremiérčino soustavné ujišťování, že se eurozóna rozpadne „do tří let“, že je pro britské vystoupení z EU a že její myšlenky zradila vlastní strana. Vzhledem k pokročilému věku Thatcherové a jejím nemocem stáří reagovali politikové na její výtky jen zřídka a když už, tak se zdvořilou shovívavostí. 

Margaret Thatcherová zemřela podle vyjádření rodiny v pondělí 8. dubna časně ráno po mozkové mrtvici. Bylo jí 87 let.

Živý odkaz

I kritikové přiznávají, že politika Margaret Thatcherové přinesla Británii v dané době prosperitu a vrátila sebevědomí; zároveň ovšem dodávají podstatná ale. Prosperita vzniklá po privatizacích, uvolnění trhu a zmenšení vlivu státu vzešla z boomu zejména finančních služeb a obchodu s realitami. Na prvním bohatla Británie až do příchodu krize v roce 2008, avšak disproporčně (podstatně vzrostly sociální rozdíly) a za cenu úpadku tradičních odvětví. Privatizací státních podílů v korporacích se vzdal stát možnosti kontrolovat velké strategické podniky. Privatizací bytů a ukončením podpory bydlení pak vznikla realitní bublina, jež činí doposud nemovitosti v Británii dražší než ve zbytku Evropy.

Obnovené sebevědomí zase vrátilo do britské zahraniční politiky velmocenské reminiscence a sklony k opakování chyb z doby poválečného koloniálního impéria. Jeho důsledkem byl i vpád do Iráku, dosud konzervativci i částí labouristů hájený.

Vedle ideologické ofenzívy praktikovala Thatcherová vůči východnímu bloku klasickou churchillovskou politiku udržování a rozšiřování zón vlivu. Kampaně poukazujícím na porušování lidských práv soustavně kritizovala.

Jak v listu Guardian, tak v Independentu lze najít konstatování, že Thatcherová byla ideálním typem neokonzervativce — člověka pevných individualistických zásad, který jde za cílem bez ohledu na vedlejší škody i dlouhodobé důsledky. Totéž pak přitom požaduje od zbytku společnosti.

Média patřící do impéria Ruperta Murdocha shodně konstatují, že Margaret Thatcherová přerostla svoji zemi i dobu. Jak ale připomínají editoři BBC, lze si takové tvrzení vyložit z obou stran. Stoupenci Thatcherové na expremiérce obdivují důraz na přičinlivost každého jedince, rozhodný postup a prosazování politik, jež nejsou z okamžitého hlediska populární. Mnozí Britové jí ale doposud pro dlouhodobé následky téhož nenávidí.

Další informace:

BBC News Commentators divided on Thatcher's legacy

BBC News Thatcher funeral set for next week

BBC Sport Margaret Thatcher: No silence from football and cricket

The Guardian Margaret Thatcher's death: reaction from around the world

The Guardian A Thatcher state funeral would be bound to lead to protests

Democracy Now Margaret Thatcher (1925-2013): Tariq Ali on Late British PM’s Legacy from Austerity to Apartheid

AFP 'Cold, aggressive, odious': Argentines remember Thatcher

BuzzFeed.com 21 Incredibly Angry Songs About Margaret Thatcher

Mirror.co.uk Margaret Thatcher dead: Street parties held across the UK to mark passing of PM