Před asi třemi lety jsem se při své studiu lingvistiky začal zabývat mechanismy jazyka komunistické moci, které v českém jazykovém prostředí nejpřesněji popsal ve svých esejích Petr Fidelius. Od té doby pozorněji sleduji i jazyk v současné politice a médiích. A stále více narážím na podobnost jazyka komunistického a současného. Mým cílem nemá být prvoplánově srovnávat současný stav s komunistickou totalitou, ale spíše poukázat na to, že jazyk se ve chvíli, kdy se stává mocenským nástrojem, uchyluje ke stejným mechanismům, nezávisle na tom, jaké ideologii je poplatný, protože se stává odrazem určitého způsobu myšlení. Novoroční projev prezidenta Klause se zdá být dobrou příležitostí pro demonstraci těchto mechanismů. Ve své analýze se tedy zaměřím nikoliv na to, CO se říká, ale JAK se to říká.

Nejzřetelnějším znakem prezidentova novoročního projevu je jeho celkově konejšivý tón. Ten je však zcela logický, uvědomíme-li si, že mu předcházelo strašení, které dominovalo českému veřejnému diskurzu před květnovými volbami, kdy se pravicovým politikům za vydatné podpory médií úspěšně podařilo vyvolat morální paniku dvojí hrozbou — řecké krize a návratu ke komunismu. Je tak zcela logické, že nyní slyšíme: Nebezpečí je zažehnáno, už se nemáme čeho bát, máme vládu, která nás před vším ochrání, stačí jen, pokud budeme držet při sobě a jednotně ji podporovat. Je to vlastně jen argumentační důslednost v ideologické víře ve spásu neoliberálními reformami:

„Lze očekávat, že rok příští bude rokem klidnějším a v jistém smyslu i nadějnějším než roky minulé, a že se to pozitivně projeví i v našich osobních životech.“ Takové tvrzení zní velmi absurdně ve chvíli, kdy většina komentátorů očekává naopak velice bouřlivý rok, jemuž byly podzimní protesty odborů a události kolem pražské radnice pouhou předehrou. Odhaluje se tu jeden z výrazných rysů ideologizace jazyka, jímž je schopnost tvrdošíjně odolávat realitě. Dá se též očekávat, že za nějaký čas po fázích strašení a konejšení přijde fáze žalování, kdy bude nedostavující se pozitivní účinek reforem svalován na ty, kteří neumožnili provést je s náležitou razancí a důsledností.