Jarní teploty přišly s několikatýdenním opožděním. Zima nebyla krutá. Průměrné teploty se sice občas přibližovaly k rekordům, ale přes den bylo po dlouhé týdny spíše nepříjemně lezavo a pošmourno. Plechové nebe dokonale zakrývalo slunce plující kdesi nízko nad obzorem a jen malá část jeho záření se přes hustou a vysokou vrstvu mraků propracovala k povrchu. Počasí kolem nás odpovídalo osobní náladě a společenské atmosféře. Nenávistné dva týdny před druhým kolem prezidentské volby a zuřivá povolební kampaň čistých a spravedlivých pohrdajících vůlí voličů ještě skoro měsíc po ní, to byly těžké chmury na obloze národního života.

Hlavní proud sdělovacích prostředků se tematicky přeladil, když papež Benedikt XVI. oznámil resignaci k 28. únoru. Gerontokracii římské církve omezilo pravidlo, že biskup má resignovat na svůj úřad k dosažení 75 let věku. Jediného biskupa se to netýká, a sice biskupa Říma. Benedikt se stal papežem tři roky po kanonickém věku pro odstoupení. Jeho pontifikát byl zimou církve. Soukromě prý dokázal i žertovat, tvrdí to lidé, kteří s ním častěji mluvili, ale jeho karnevalové odívání, jeho marný pokus otevřít prostor pro překonanou a zapomenutou liturgii, jeho sociální lhostejnost, jeho kroky významně ochlazující vztahy s jinými křesťanskými církvemi a jinými náboženstvími, to vše zmrazilo římskou církev a lidi kolem ní.

S posledním zimním měsícem skončily tyto chmury a s březnem, v němž zimu střídá jaro, vystřídal na stolci římských pontifiků odstupujícího papeže nový člověk rovněž v letech, ale mladého ducha a srdce, od něhož by bylo přehnané čekat zásadní reformy, ale jehož styl je jarní. Chmurná nálada s papežem Františkem minula a právem či neprávem nastoupily nové naděje.

Může-li jednotlivý člověk ztělesňovat zimu svým chováním, svými osobnostními rysy, svými rozhodnutími a jejich vlivem na život lidí, pak to byla Margaret Thatcherová. V její zemi a v celé západní Evropě po II. světové válce přiměli voliči své vlády k nastolení evropského sociálního státu. Byl to nesmělý, většinou nedotažený pokus o kombinaci tří principů: zastupitelské demokracie, občanských svobod a lidských práv a sociálního smíru. Odehrál se pokus vyrovnat nemilosrdnou ekonomickou distributivní spravedlnost spravedlností sociální. Ti, kdo byli dlouho v konfliktu, demokraté, liberálové a socialisté, se společně přičinili v šedesátých letech o evropské jaro.

Železná lady smetla za svého dlouhého premiérského působení všechny naděje, zmrazila vše, co bujelo a rašilo a pokusila se v tradičně demokratické Británii zavést víceméně represivní režim. Podporovala krvavé diktatury a děsila se i úsilí Středoevropanů a Východoevropanů o svobodu. Volala po krvavém potlačení vzmachu na konci roku 1989. S letošní zimou skončil i její život a umrtvená česká pravice pláče.

České pravici docházejí živiny a křehne. Ztrácí schopnost regenerace. Rada Ústavu pro studium totalitních režimů se obnovila a zvolila do svého čela známou disidentku, vězenkyni svědomí, signatářku a mluvčí Charty 77, členku režimem pronásledovaného Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a samizdatovou autorku Petrušku Šustrovou. Petr Nečas, který v posledních letech komunistické éry pasivně kolaboroval s režimem v Socialistickém svazu mládeže, si na předsedkyni rady nestydatě otvíral hubu, a to jen proto, že nová rada již nedovolí, aby se ústav místo seriózní vědy věnoval ideologickému legitimizování současné vlády zlodějů. Nesmyslná vládní obvinění na adresu nové rady ukazují, jak churavá pravice skomírá a jak jí chybí i jen náznak myšlenky.

Jaro po dlouhém čekání propuklo v těchto dnech naplno. Znamená to také změnu společenské atmosféry? Jednosměrnou vazbu nálady na počasí sotva můžeme připustit. To by bylo příliš jednoduché. Úvahy o vazbě opačné, o závislosti počasí kolem nás na počasí v nás, jsou příliš provokativní i pro spřízněné duše. Neumíme ukázat „mechanismy“ takového působení, nedá se to měřit a spočítat, tuto vazbu nevyjadřuje žádná matematická formule. Spokojíme se s jarem aspoň jako se symbolem? A budeme snít o jarním papeži a jarních pohybech v politice?

Jaro přichází s železnou pravidelností, přichází víceméně nutně, i když zásadní a osudovou změnu klimatu z roku na rok nelze vyloučit. I tentokrát se sarkasticky žertovalo, že prosinec už bude pořád. Jara jako třeba zmíněné evropské nebo to pražské přicházejí nečekaně. Poprvé byla takto novináři vystižena československá expozice na Světové výstavě v Bruselu roku 1958. Pak si na to někdo vzpomněl o deset let později a tento příměr použil pro reformní úsilí občanů v plné intenzitě od ledna do srpna 1968.

Bude politická, sociální a ekonomická zima v naší zemi pokračovat i uprostřed zeleně a pestrých květů? Nelze to bohužel vyloučit. Ale nenechme si vnutit představu, že jsme na sociální struktury slabí. Opět se musíme spokojit se symbolem. Všimněme si, jak hebké, jemné, v malých poryvech vzduchu se třepetající nové lístky dokáží prorazit tvrdou kůru větví a derou se na povrch, směrem ke světlu, které je v jistém smyslu slova vyživuje. Připomeňme si, že bylina někdy dokáže vytlačit a prorazit i asfaltovou vrstvu.

Může se nám zdát, že jsme slabí, ale podle těchto příkladů se síla života nedá umořit. Dovolíme-li jí to, zmocní se nás a obnoví se naše důvěra ve vlastní síly a vlastní možnosti. Můžeme prorazit krunýře a občanskou akcí můžeme pomoct obnovit v chřadnoucí zemi život. Máme k dispozici možnost volit, můžeme se sdružovat, můžeme se znovu po dlouhé zimní pauze shromažďovat a podporovat změnu. Můžeme vzít vážně článek 23 Listiny základních práv a svobod, že občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.