Opožděné jaro

Ivan Štampach

Jsme schopni následovat přírodu v jejím opožděném jarním probuzení a pokusit se o obnovu českého sociálního, politického a ekonomického života?

Jarní teploty přišly s několikatýdenním opožděním. Zima nebyla krutá. Průměrné teploty se sice občas přibližovaly k rekordům, ale přes den bylo po dlouhé týdny spíše nepříjemně lezavo a pošmourno. Plechové nebe dokonale zakrývalo slunce plující kdesi nízko nad obzorem a jen malá část jeho záření se přes hustou a vysokou vrstvu mraků propracovala k povrchu. Počasí kolem nás odpovídalo osobní náladě a společenské atmosféře. Nenávistné dva týdny před druhým kolem prezidentské volby a zuřivá povolební kampaň čistých a spravedlivých pohrdajících vůlí voličů ještě skoro měsíc po ní, to byly těžké chmury na obloze národního života.

Hlavní proud sdělovacích prostředků se tematicky přeladil, když papež Benedikt XVI. oznámil resignaci k 28. únoru. Gerontokracii římské církve omezilo pravidlo, že biskup má resignovat na svůj úřad k dosažení 75 let věku. Jediného biskupa se to netýká, a sice biskupa Říma. Benedikt se stal papežem tři roky po kanonickém věku pro odstoupení. Jeho pontifikát byl zimou církve. Soukromě prý dokázal i žertovat, tvrdí to lidé, kteří s ním častěji mluvili, ale jeho karnevalové odívání, jeho marný pokus otevřít prostor pro překonanou a zapomenutou liturgii, jeho sociální lhostejnost, jeho kroky významně ochlazující vztahy s jinými křesťanskými církvemi a jinými náboženstvími, to vše zmrazilo římskou církev a lidi kolem ní.

×
Diskuse
April 16, 2013 v 21.27
Síla života se nedá umořit...
Doufejme, že zvítězí nejen v přírodě, ale nakonec i v politice.
April 28, 2013 v 6.58
Ono to srovnání počasí a politiky je docela zajímavé. Mohli bychom třeba použít označení „politické klima“ (což není tak neobvyklé) nebo „politické počasí“ (to asi ještě nikdo nepoužil), případně na politiku začít aplikovat další meteorologické termíny. Při četbě nějaké knihy – tuším, že to byl Vznik velké Moravy od D. Třeštíka, mi utkvěla v hlavě myšlenka, že naši předkové, kteří uctívali přírodní božstva a prováděli velké množství rituálů s tím spojených, měli velkou obavu, že když přijmou křesťanství a přestanou tyto rituály provádět, zboří se řád světa. Domnívali se, že možná jaro nepřijde, když přestanou vynášet Moranu, otvírat studánky, přinášet božstvům nějaké oběti atd. Z toho měli velký strach a některé zvyky si asi nakonec stejně prosadili.
My už víme, že roční období přicházejí samy od sebe a že jim napomáhat nemusíme. Ale bohužel jsme si zvykli, že i jiné věci přicházejí samy od sebe a že jim nemusíme napomáhat. Třeba lepší časy (v politickém smyslu). Nebo jsme aspoň věřili, že budou stále dobré časy, aniž se o to přičiníme. Ani jedno z toho neplatí. V politice za nás nikdo dobré časy neudělá. Naopak můžeme očekávat, že se vždycky najde někdo, kdo ochotně přispěje k vytvoření horších časů, pokud to přinese zvláštní výhody úzké skupině obyvatelstva.
Mohla bych si vypůjčit slova ze známé písně „Časy se mění“, která taky spojuje politiku a počasí: „musíš plavat nebo skončíš jak těžký kamení“. Ale řekla bych spíš: „musíme stavět loď, jinak skončíme, jak těžký kamení“.
April 28, 2013 v 18.46
Obroda v církvi
Škoda, že se volba nového papeže neuskutečnila o půl roku později. Františkova církev mající starost o chudé a sama chudá! S důrazem na takový charakter církve by se církevní restituce dnes už schvalovaly o mnoho hůře.