Dva inspirativní bratři
Filip OutrataNově zvolení nejvyšší duchovní představitelé římskokatolické a anglikánské církve jsou nadějným příslibem toho, že církve si mohou být dobře vědomy situace chudých lidí i mechanismů tržní ekonomiky, které se vymkly kontrole.
O těch, kdo jsou v čele církví, se obvykle mluví s použitím výrazů podobných sféře politické moci. Ve skutečnosti spíše než o „nejvyšší představitele“ jde o bratry (někdy dokonce i sestry) pověřené určitou službou ve prospěch celého společenství. V dějinách mnohdy tito služebníci připomínali pyšné světské panovníky. Ne ale vždy. V posledních týdnech se své služby v křesťanských církvích ujali dva inspirativní bratři.
Podstatně větší pozornosti se z nich dostalo novému římskému biskupovi, papeži Františkovi. Poněkud v pozadí zůstala nová hlava anglikánského společenství, arcibiskup z Canterbury Justin Welby. Oba muži zastupují církevní společenství v mnoha směrech odlišná, a přece mají něco důležitého společné. Oba vycházejí z tradice křesťanské sociální nauky, která představuje významný, byť ne vždy doceněný a dobře využívaný zdroj.