O těch, kdo jsou v čele církví, se obvykle mluví s použitím výrazů podobných sféře politické moci. Ve skutečnosti spíše než o „nejvyšší představitele“ jde o bratry (někdy dokonce i sestry) pověřené určitou službou ve prospěch celého společenství. V dějinách mnohdy tito služebníci připomínali pyšné světské panovníky. Ne ale vždy. V posledních týdnech se své služby v křesťanských církvích ujali dva inspirativní bratři.

Podstatně větší pozornosti se z nich dostalo novému římskému biskupovi, papeži Františkovi. Poněkud v pozadí zůstala nová hlava anglikánského společenství, arcibiskup z Canterbury Justin Welby. Oba muži zastupují církevní společenství v mnoha směrech odlišná, a přece mají něco důležitého společné. Oba vycházejí z tradice křesťanské sociální nauky, která představuje významný, byť ne vždy doceněný a dobře využívaný zdroj.

Chudý papež pro církev chudých

„Jak bych si přál chudou církev, která tu bude pro chudé!“ Slova, která pronesl kardinál Jorge Bergoglio (*1936) po svém zvolení, už se stačila stát jakýmsi mottem nového papeže. Zajímavá je situace, v níž byla pronesena. Kolega a přítel kardinála Bergoglia, brazilský františkán Cláudio Hummes, vyzval právě zvoleného, aby nezapomínal na chudé. Z úst kardinála Hummese se nemohlo jednat o frázi. Dnes již bezmála osmdesátiletý brazilský kardinál byl vždy velkým podporovatelem dělníků a odborů, stoupencem teologie osvobození, svého času odpůrcem brazilské diktatury a mimo jiné dlouholetým osobním přítelem někdejšího odborářského předáka, pozdějšího prezidenta Luly. Právě po této jeho otázce údajně uzrálo Bergogliovo rozhodnutí zvolit si papežské jméno podle chudého muže z Assisi.

Římskokatolická církev církví chudých ve skutečnosti již dlouho je. Z víc než miliardy jejích věřících se podstatná většina nachází v zemích, které nepatří k těm nejbohatším, často naopak k těm nejchudším. Papežové ale pocházeli dlouho výhradně z Evropy, tedy oné bohaté, ale stále slábnoucí a menšinové části církve. Nyní bude poprvé papežem zástupce v této chvíli nejsilnější katolické oblasti světa, Latinské Ameriky. Zároveň ale také oblasti, kde byla nejvýrazněji formulována sociálně a politicky angažovaná teologie, a kde také přinesla nejvíce mučedníků. Papež František bude symbolicky zástupcem všech jezuitů, tedy také svých řádových spolubratří, kteří byli pro svou sociální angažovanost zavražděni v El Salvadoru. Nebo také těch, které mučil diktátorský režim v jeho rodné Argentině.

První kroky papeže Františka ukazují, že je odhodlán církev chudou — prostou svým vystupováním, vnímavou ke každodenním starostem a radostem lidí — vytrvale a nápaditě prosazovat. V homilii při svém uvedení do úřadu vyzval k odvaze projevovat dobrotu a něhu, být ochráncem druhých lidí i životního prostředí, přinášet naději. Zdá se, že bude důsledně následovat svého jmenovce, a bude velice zajímavé sledovat jeho další počínání.

Duchovní dohlížitel nad hříchy korporací

Biskup (episkopos) ve svém původním řeckém významu je dohlížitel, ten, kdo má zvláštní zodpovědnost za celek. Nový arcibiskup z Canterbury, který stojí v čele anglikánského církevního společenství, zahrnujícího přibližně 80 milionů věřících, již dnes je takovým dohlížitelem nejen dovnitř své církve, ale překvapivě i směrem k finančnímu sektoru.