Koncert pro Karla
Pavel NovákČlenové ProAltu rozdávali na středečním koncertu na podporu Schwarzenbergovy prezidentské kandidatury ironické samolepky. Z rozhovorů s návštěvníky koncertu vyplynulo, že jsou zcela formováni režimní propagandou na školách.
Jsem socialista. Považuji feudalismus za překonané historické období, za dobu, k níž bychom se neměli nikdy vrátit. A rovněž se domnívám, že během probíhající strukturální neboli formační krize světového ekonomického a sociálního řádu dojde k rozdělení trajektorií vývoje tohoto kapitalistického světosystému a my všichni obyvatelé planety si výslednicí svých činů, slov a myšlenek zvolíme směr, kterým se bude nový systém ubírat.
Zvolíme si během rozvětvení systému tu či onu větev. A na několika z možných větví se nám může snadno stát, že budeme na větvi viset. Poněkud oklikou jsem se dostal k návratu feudalismu. Ten se nám totiž může vrátit, byť pravděpodobně v jakési nové formě. I proto mi přišlo vhod heslo na ironických samolepkách s pankáčem Karlem — Feudalism is not dead - které jsme během koncertu na podporu Schwarzenbergovy prezidentské kandidatury rozdávali. Kritizovali jsme nejen vzývání Karlových morálních ctností, zaručených jeho šlechtickým titulem, ale také fakt, že je členem strany a vlády, která feudální přežitky do našeho pracovního práva navrací.
Koncert a aktivisté
Ve středu odpoledne se pár aktivistů z ProAltu vydalo podpořit Karla na Koncert pro Karla. Vzali jsme sebou několik tisíc ironických samolepek s Karlem pankáčem, kam jsme přidali hesla „Kandidát veřejné služby“, „Kandidát sKarty“ a „Kandidát DONEZu“. Rovněž byla stylizovaná kresba nejlepšího ministra zahraničí a čestného kandidáta na prezidenta doplněna mottem — Feudalism is not dead! U východu z vestibulu metra Jiřího z Poděbrad jsme rozdávali návštěvníkům koncertu samolepky i letáčky, kterými jsme upozorňovali na mnohé slavné lidi, kteří Karla podporují. Prezidentský kandidát je totiž přímo spojen například se Zdeňkem Bakalou, Richardem Hávou, Miroslavem Kalouskem či Jiřím Čunkem.
Mimochodem, je legrační, že si kamarádi Karla zvolili pro pořádání koncertu zrovna místo pojmenované po kališníkovi, když Karel je skalní konzervativní katolík. Odezva od občanů byla veskrze pozitivní, všichni se usmívali, brali si samolepky, lepili je na tašky či bundy a děkovali nám za dobrou propagaci. I přesto, že jsme se snažili všemožně upozornit na fakt, že to jsou speciální samolepky . Většina návštěvníků byla tak omámená postfeudálním šarmem Karlovým, že zřejmě vůbec nevnímala subverzivní slova ani nápisy. Nikdo se nezamyslel třeba nad otázkou, zda Karel začlení cenu obvyklou za vystoupení superhvězd na svou podporu do výkazu obdržených darů a jak to bude s limitem. To ostatně uvidíme.
Koncert a návštěvníci
Zářící a usmívající se masa převážně mladých lidí valící se na koncert na podporu člověka, namočeného s Bakalou do privatizace Becherovky, s Topolánkem a Čunkem, Nečasem a Kalouskem do vlády, do prosazování asociálních reforem a pro většinu obyvatel, nikoli však pro velkokapitál, škodlivých opatření, by mne měla naplňovat smutkem a přivádět k depresi. Po několika rozhovorech s náhodně vybranými účastnicemi a účastníky koncertní špunprnágle jsem byl naopak optimisticky naladěn.
Lidé podporující Karla jsou zmatení, politicky nedotknutí, nevzdělaní. Jsou naplněni neoliberální propagandou, která je dnes součástí povinné školní docházky, nemluvě o středních a vysokých školách. Z médií a od „odborníků“ neslyší totiž nic jiného, než instrumentální pojetí svobody jako svobody tvořit zisk a života jako honby za kariérou. Tito lidé nebyli nikdy konfrontováni s jinými idejemi a ideály než s žumpáckými ideály pozdního, rozpadajícího se kapitalismu. Pokud se povede jim věci vysvětlovat, nejsou ztraceni a náš svět není ztracen.
Sytý hladovému nevěří
Dalším faktorem způsobujícím politickou nezralost a neznalost, jakousi politickou adolescenci většiny návštěvníků Koncertu pro Karla, může být skutečnost, že se jakožto příslušníci a potomci příslušníků středních vrstev ve zdaleka nejbohatším regionu České republiky nesetkávají běžně s bídou, nestýkají se s lidmi v problémech, s nezaměstnanými, se sociálně vyloučenými. Maximálně občas potkají nějakého bezdomovce.
Neuvědomují si, kam patří, že většinu z nich čeká budoucnost v rámci prekariátu, pokles životní úrovně a životních jistot, drahota, nedostupnost zdravotní péče a podobně. Že většina z nich se dožije nižšího věku, než generace jejich rodičů, což je mimo dob válek unikátní. O tomto všem neví, nepřemýšlejí, jdou si vyslechnout oblíbené písničky a povídačky oblíbených kašpárků a piskořů.
Zle je zemi
Nechci, aby můj článek vyzněl nezvykle optimisticky. Proto mi dovolte pesimistický závěr. Ačkoli vidím jistou naději, že se podaří časem díky šíření informací o excesech kapitalismu a rozšiřování veřejného diskurzu na téma alternativ více a více občanů informovat, díky čemuž politicky dospějí a začnou se aktivně angažovat, v současné chvíli mají jednoznačnou převahu neoliberální, neokonzervativní a postfeudální síly.
Ekonomická a politická situace a smýšlení lidí hrají do karet obhájcům stávajícího řádu či podporovatelům řádů ještě horších, využívajících eugeniku, genové inženýrství, rozčleňování lidí do kast, zostřujících kontrolu každodenních životů neprivilegovaných, provádějících masivní disciplinaci pracujících a podobně. Jejich síla je děsivá. Feudalismus není mrtev.