Když se stal Karel Schwarzenberg ministrem zahraničí za zelené, byl jsem přesvědčen, že s ním sdílím jako mladý člověk mnoho hodnot. Byl jsem rád, že se stal ministrem a naivně jsem doufal, že donutí českou politickou scénu k reformě.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jej vlastně neznám. Že jsem si vytvořil fiktivního Karla ve své vlastní hlavě. Znal jsem jen roušku jeho evropské identity, asociaci se zelenými, jeho bodrý styl a jeho vágní minulost v boji za lidská práva v sovětském bloku. Kdovíproč jsem si myslel, že jeho konzervativní vizáž je jediným zbytkem aristokratického zpátečnictví. Že je ve skutečnosti pokrokovým a společensky citlivým člověkem.

Mýlil jsem se. A jsem pevně přesvědčen, že obrovské množství mladých lidí se mýlí i dnes, když jej považují za nejlepšího prezidentského kandidáta. Mimochodem, tenhle článek by se měl podávat s tímto videem.

Kšandy a motýlek

Karel Schwarzenberg je roztomilý. Je humorným zpestřením jinak škrobeného Nečasova kabinetu a mluví jako postava z Haškova románu. A přestože se už desítky let obléká hipstersky jako poslední pán času, jeho popularita mezi mladými je docela čerstvá.

Když kandidoval v letech 2002 a 2004 na senátora, na volební mítinky podle jeho slov chodili spíš lidé středního a staršího věku. Teprve jadrný jazyk, působení ve vládě za zelené a časové protnutí jeho stylu s nastupujícím světovým trendem v oblékání z něj udělaly hvězdu mezi mladší generací.

Oba tyto fenomény jsou do velké míry náhodné. Schwarzenberg nejenomže není politicky zelený, ale i shoda jeho jazykového a módního stylu se současným trendem je čistě neúmyslná. Karel Schwarzenberg se tak stal lifestylovým politikem proti své vůli.