Prezidentská kampaň pomalu, ale jistě vrcholí a již za několik dní poprvé všichni rozhodneme, kdo bude hlavou státu v příštích letech. Osobně považuji kampaň dvou hlavních prezidentských kandidátů za relativně slabou a nudnou. V posledních týdnech proto s radostí zaznamenávám rychlý nárůst preferencí našeho sociálně demokratického kandidáta Jiřího Dienstbiera.

Rostoucí popularita nám dává naději postupu do druhého kola, kam kandidát ČSSD samozřejmě patří. Důležité bude získání podpory u mladých lidí, kteří touží po dlouho očekávané změně politické kultury v naší zemi.

Mezi mladými voliči u nás tradičně boduje vždycky unavený ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Po šesti letech na tomto postu je překvapením, že Dědek Karel má tak velkou popularitu u mladých. Karel je cool, punkáč a symbol naděje a změny pro mladé v Česku. Osobně jsem přesvědčený, že Karel není cool a není nic víc než pouhá loutka mocných, kteří nemají zájem posunout naši zemi progresivnějším směrem dopředu.

Ve vlastní straně je předseda Karel loutkou Miroslava Kalouska, který v posledních letech dokázal být naprosto neprůhledným ministrem financí s programem rozkladu sociálního státu, bez konceptu skutečného zefektivnění daňového výběru v České republice.

O zavedení férové daňové progrese a protlačení cirkevních restitucí ani nemluvím. Snad jen díky popularitě Schwarzenberga mladí lidé zavírají oči a jsou ochotni akceptovat asociální politiku Miroslava Kalouska ve vládě. Mirek vládne, Karel spí.

Jako ministr zahraničí také nedělal zrovna nejlepší dojem. Díky podivným názorům Občanských demokratů na Evropskou integraci a řešení závažných mezinárodních otázek jsme se dostali mimo hlavní proud EU. V loňském roce Schwarzenberg sám uznal, že Česká republika vinou podivné euroskeptické politiky ODS míří na periferii EU.

Moje otázka je celkem logická. Co Karel Schwarzenberg jako ministr zahraničí opravdu udělal, aby bojoval proti tomuto proudu v českém politice? Nic, zřejmě zaspal, protože na konci minulého roku jsme zase byli svědkem zmatku české vlády, která se týkala víceletého finančního rozpočtu EU.

Nečas chtěl na jedné straně víc peněz do ČR z kohezních fondů, ale nebyl ochoten za to více přispět do společné evropské kasy. Naše země také chyběla na předání Nobelovy ceny za mír pro EU a na půdě OSN hlasovala ČR jako jediná evropská země proti povýšení statusu Palestiny jako nečlenského státu OSN. Stejný postoj vyjádřilo jen osm zemí na světě.

A zase mohu opakovat: díky popularitě Schwarzenberga zavíráme oči a nevidíme, jak ODS a názory prezidenta Václava Klause vládnou na ministerstvu zahraničí a vytváří naprosto nevýhodnou zahraniční politiku naší země.

Nechci prezidenta, který nedokáže ve vlastní straně nebo na vlastním ministerstvu prosadit priority pro naše občany, i když navenek tvrdí opak. Doporučuji mladým, kteří touží po jasné změně dát hlas kandidátovi s čistým štítem. Takového vidím pouze Jiřího Dienstbiera.