Budeme pracovat sedm dní v týdnu
Patrik EichlerZakažme zákonem pracovat déle než jeden a půl úvazku. Pomůžeme ochraně zaměstnanců. Posílíme tlak na zvyšování často nemravně nízkých mezd. Nejen v akademické sféře vytvoříme nová pracovní místa.
Budete dělat to samé a na stejném místě. Budete to dělat ve svém volném čase. Budete přitom ale zaměstnán u jiné firmy. Já přitom nebudu porušovat zákoník práce. A protože mi patří firma, ve které pracujete teď, i firma, se kterou právě podepisujete smlouvu, budete pro mě moci pracovat sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně a na věky věků. V opačném případě už zítra nemusíte do práce chodit vůbec.
Zhruba tak popisuje situaci na polském trhu práce starší text Krzysztofa Miśkiewicze z portálu Czasownicy.org.pl. Za webem stojí iniciativa Krátkodobá práce — trvalá diskriminace. Ta oponuje tzv. flexibilním formám zaměstnávání (práce na dobu určitou, zaměstnávání přes pracovní agentury, dohody o práci konané mimo pracovní poměr). Podle ní nejde v těchto případech o nic jiného než zvětšování zisku zaměstnavatelů. Zaměstnanci přitom přicházejí o svá základní práva, jako jsou ochrana před propuštěním nebo příliš dlouhou pracovní dobou a právo na odborové sdružování.
Nebo zavedeme celostátní rejstřík zaměstnanců, a při nástupu do zaměstnání se bude povinně předkládat kolkovaný výpis.
To už zní líp, přibude sice hromada byrokracie, ale aspoň budou nová místa ve státní správě. Akorát se obávám, že zatímco nový systém se bude rozjíždět rok, vykukové ho obejdou za tři měsíce. Například formálním snižením úvazku.
Já myslím, že skrze ladění zákoníku práce k dokonalosti cesta moc nevede. Obecné zákony, které by měly bránit podobným činnostem, už existují. Možná ne dokonalé, ale jsou tu.
Netvrdím, že opak není možný, ale byl bych dost překvapen. Příležitostně se na to svým laickým okem kouknu.
Je to kompromis - příliš obecné formulace, v tom máte jistě pravdu, se těžko dokazují (představuji si zákoník práce shrnutý do věty "zaměstnanci se nesmí flákat a zaměstnavatel s nimi nemůže vyjebávat"), ale konkrétní zákazy a omezení zpravidla rovněž omezí nějaké nevinné a jejich předpokládaný efekt se může snadno minout účinkem.
Zjednodušeně řečeno, nevěřím v univerzální účinnost přístupu "sledujme jak se v praxi podvádí a pak to zakažme". Ne že by to nikdy nemělo smysl, ale často je to jen hra na kočku a na myš.