Zneužívání situace k hrubému populismu naši slavnou demokraturu ještě zhoršuje, je-li něco takového vůbec možné. Dobře to předvedl předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) i další sociální demokrat Lubomír Zaorálek, když se snažili nasadit oslovskou korunu ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi v situaci, kdy by slušela spíše jim.

Kalousek řekl v České televizi, toto: „Pokud jsme sledovali výstupy Holešovské výzvy, včetně jejích mluvčích, tak to nebyly protesty proti vládě a vládním krokům. To byly protesty skutečně proti demokratickému systému jako takovému.“ Kalousek se obává toho, že v každé demokracii existuje část lidí, kteří se nesmířili s demokratickým řádem a sní o uspořádání „nějakých lepších zítřků“ a „nějakého nového spravedlivého řádu“. Tyto výroky podle něj vedou do pekel. „O novém spravedlivém řádu kdysi mluvil i jakýsi malíř pokojů v Německu," řekl Kalousek v narážce na Adolfa Hitlera.

Podle Kalouska je nutné odlišit legitimní protesty proti postupu vlády a protesty lidí, kteří protestují proti tomu, že existuje demokratický systém a jeho instituce. „Já se obávám, že ta demonstrace, která tady byla, a zejména to, co potom předváděl její mluvčí v televizi, byl útok na samotný systém," dodal Kalousek.

Reakce sociální demokracie byla, mírně řečeno, populistická. Zdá se, že s rostoucími preferencemi ztrácí tato strana poslední zbytky soudnosti. Do Kalouska se na tiskové konferenci ČSSD pustil zhurta předseda Senátu Milan Štěch s tím, že Kalousek prý arogantně napadl spontánní protivládní akce, které nikdo neorganizoval. Důvod tohoto útoku na ministra financí vyšel najevo v momentě, kdy Štěch řekl, že odbory vezmou všechny protivládní iniciativy pod svá ochranná křídla.

Pán Bůh s námi a zlé pryč, řekla by má babička, a dobře by věděla proč. Odborářští tátové typu Štěch vždy dobře věděli, kterak přes ramena jiných vystoupat na výsluní. Ani myšlenka ukrást druhým revoluci není originální nápad.

Podobné demagogie se při odvolávání vlády ve sněmovně dopustil i Lubomír Zaorálek. Kalousek podle něj hovoří stejně jako komunisté před listopadem, protože ti také říkali, že kritika má být konstruktivní a nemá se týkat režimu. Jenže Kalousek nic takového neřekl, pouze vyslovil své pochybnosti o povaze těchto konkrétních demonstrací. A řekl, že jiné protesty, které jdou proti vládě a nechtějí zároveň demontovat demokracii, pokládá za legitimní. Zaorálkovo extempore nepřekvapuje, společně s Rathem a Jandákem patří ke tvrdému demagogicko-populistickému křídlu demokratické levice.

Jak je snad z mých článků dostatečně známo, nepatřím k milovníkům současné vlády, neřku-li jejího ministra financí. Musím však konstatovat, že Miroslav Kalousek má v tomto bodu pravdu a jeho televiznímu expozé nelze nic vytknout.

Okolo Holešovské výzvy se pohybuje mnoho podezřelých lidí z krajně pravicového prostředí.

Například na celostátním setkání Holešovské výzvy vystoupil ideolog českého fašismu Jan Skácel, někdejší první místopředseda extremistické Národní strany, dnes předseda Českého hnutí za národní jednotu. Přítomen zde byl i Ladislav Malý, který dříve působil v Akci národní obrany, poté byl členem předsednictva Dělnické strany. Malý je ideolog, antisemita katolického střihu, jehož články lze dohledat na internetu (viz například článek o Václavu Havlovi s názvem Muž ve službách sionismu.) Nyní je aktivní v šovinistickém uskupení Národní sjednocení. Účastní se též pravidelně akcí D.O.S.T.

Osobně jsem na demonstraci Holešovské výzvy viděl nejméně dvacet neonacistů a českých fašistů, jejichž obličeje znám z demonstrací Národního odporu, Autonomních nacionalistů, Dělnické strany či, dříve, Národní strany.

Zároveň je ovšem třeba říci, že většinu lidí na náměstí přivedla asociální politika této vlády a nezměrná arogance Václava Klause. A že demonstranti jsou ochotnější naslouchat žvástům Holešovské výzvy v důsledku této politiky.

Demonstrace, o nichž Štěch řekl, že byly spontánní, organizovala tzv. Národní rada pod heslem Národ sobě. Národní radu ustavila Holešovská výzva jako orgán, který má v budoucnu de facto rozhodovat o všem, a to prostřednictvím referend. Agendu těchto referend, otázky i jejich formu, by ovšem určovala Národní rada. Šlo by tedy o jakousi diktaturu prostřednictvím lidového hlasování.

Příklad: Holešovská výzva chce prostřednictvím referenda najít odborníky vhodné k vládnutí. Jména těchto lidí by navrhovala - světe, div se - Národní rada. Z toho je patrné, že má v úmyslu zneužít demokratický mechanismus, kterým referendum neúsporně je, k sestavování loutkové vlády. Poznání Holešovské výzvy velmi dobře skýtá televizní Hyde Park s jedním z jejích iniciátorů, Slávkem Popelkou. Ani usilovné kličkování před otázkami diváků nezastřelo, o co těmto „národovcům“ ve skutečnosti jde.

„Jsem především přesvědčen, že lidem dochází trpělivost a dochází jim dech," podotkl Kalouskův oponent v televizní diskusi, jihomoravský hejtman Michal Hašek (ČSSD). Vládě vytkl například to, že trpělivě budovaný sociální smír rozvrátila a stačil jí na to rok a půl.

Jistě, v tom má Hašek pravdu. Je však načase, aby si vedle koaličních stran i sociální demokracie uvědomila a přiznala si svůj výrazný podíl na utváření mafiánského kapitalismu v České republice, aby shodila ideologické brýle a pořádně se rozhlédla. Třeba pak shledá, že i špatná demokracie je pořád lepší než žádná. Populismus a demagogie jsou špatnými rádci.