Proč jsem konzervativní
Alena ZemančíkováSvět nemusí nutně zůstat úplně beze změn, přestože mnohé inovace zhoršují prostředí kolem nás. Proměna by však měla být zelená a měla by vrátit společnost k ideálu rovnosti.
Ivan Štampach zde ve svém sloupku napsal, že zemí se valí konzervativní tsunami. Že nám jde hlavně o to, nedopustit změny a zachovat status quo. To je pravda, jakkoli důvodů k nespokojenosti s takovým stavem je dost.
Věta mě silně oslovila, připomněla mi, jak jsem byla dlouho udivená konzervativismem svých mladších kolegů, konformním a konzervativním tónem novinářů v celoplošných denících i elektronických médiích, neochotou rodičů i učitelů zkusit jinou školu, neochotou nás všech akceptovat jiný životní styl.
A pak se doba ještě posunula a já jsem s překvapením zjistila, že jsem už také konzervativní. Že v sobě těžko hledám sympatie pro něco nového, protože jsem plná podezření. Ale má nedůvěra nemíří ani k nové škole, ani k jinému životnímu stylu nebo kulturnímu programu, ale k něčemu, co se jako nové jenom staví, co je nové obalem, ne však obsahem. Abych se sama v sobě vyznala, položila jsem si cvičně několik otázek ohledně bourání domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze. Proč nechci, aby byl zbourán a na jeho místě stálo něco nového. Třeba z toho dovodím něco obecného.
Často se za to stydím, za to svoje konzervování, když jsem přece levičák-pokrokář. Jenže taky se mi hnusí, když dělají "pokrok" ti, co ho dle mě dělat nemají a co ho dle mě dělají špatně - ten váš Pseudorozvoj.
A proč že se to stydíme? Viděl bych to tak nějak v následujícím:
Zrovna myslím pan Štampach a možná i ve vámi zmíněném článku zminoval Politický kompas http://politicalcompass.org/.
Většina jednodušší populace potřebuje kompas jednoosý, nejlépe vpravo je dobro, vlevo je zlo, hotové, jednoduché, můžem jít koukat na růžovku a ráno makat do práce do zblbnutí na evidentní hovadině, hlavně že víme, že kopem za "správnou" stranu - předtím bylo zlo, tak ted kopem za dobro, ne? To jim nabízí ten Klaus a mají ho rádi.
Vzdělanější (myslím universálně, s kritickým myšlením, ne s výučním listem z vysoké školy) člověk už vidí ty minimálně dvě osy, co jsou v tom politickém kompasu - ekonomická a sociální. Jenže tam je problém třeba mého původního a dnes překonaného studu. Já jsem si dřív ten směr autoritativní na ose sociální dával dohromady s konzervatizmem a konzervováním a myslím, že nejsem sám. Však oni ti autoritativní ekonomičtí liberálové si říkají konzervativní liberálové. Jenže ten kompas je správně, ta poloosa je autoritativní ne konzervativní. Já jsem sociální liberál a hnusí se mi autoritativní liberál stejně jako sociál. A když jsem si to ošálen spojoval s konzervatismem, styděl jsem se, že jsem proti pokroku. Ale konzervatismus s tím autoritářstvím nemá co dělat.
Představil bych si ho jako třetí osu toho kompasu, dolů zpátečnictví (Klaus a Duka i Stalinisté v KSČM, akorát každej do jiného bodu), na nule bych dal konzervatismus (brzdná síla proti nedomýšleným důsledkům) do plusu pokrokářství. Je ale problém, nad kterým bodem v rovině ekonomicko sociální se ten pokrok staví. Dnes nad špatným a proto jsem konzervativec.
Baví mě matika a grafy, tak pardon za ten úlet :-) Zájemcům to nakreslím :-)