V prostředí mého dětství hrála otázka pravice nebo levice spíš nedůležitou roli. Moji rodiče byli proti komunistickému režimu, své kritiky však nespojovali s otázkou levicovosti či pravicovosti, ale s konkrétními vlastnostmi bývalého režimu, na němž se neshodovali s jeho totalitní podstatou.

Když jsem se otce (Dr. Mojmíra Hrbka) kdysi ptala, jak mohl i jen na krátko propadnout komunistické ideologii, mluvil především o hrůze z fašismu a hladu, který jako nejlepší kuchař ověnčil každou zmínku o něčem lidském a humánním, a k tomu přidal: „A, to víš, nás v dětství krmili pohádkami o snaživém pracovitém hochu, který se za kapitalismu vypracoval a z toho taky žádný velký humanismus nekoukal.“

Teprve po letech mi jeho slova postupně docházela a vzpomínám na ně čím dál častěji.