Proč se nehlásím ani k levici, ani k pravici

Táňa Fischerová

Autorka v reakci na anketu „Proč se hlásím k levici“ vysvětluje svou nechuť hlásit se jak k pravici, tak k levici. Politické strany v jejich současné podobě totiž nemohou pozitivně ovlivnit společenský vývoj.

Můj postoj vyjadřuje nejlépe titulek: Proč se nehlásím ani k levici, ani k pravici. A není to tak, jak píše ve svém příspěvku Jakub Patočka — že ti, kdo nevolí ani levici, ani pravici říkají, že „stojí vepředu“. Já stojím spíše vzadu, na chvostě. Situace je vážná a tak dramaticky vyostřená, že většina se staví buď na jednu, nebo na druhou stranu, a to včetně malých stran. Jsem jednoznačně přesvědčena, že dnešní potřeby světa nelze vyřešit pohyby, které se formovaly v 19. století.

Existují definice levice a pravice, kdy levice je vnímána jako hybatel změn a pokroku a je jí vlastní sociální cítění, zatímco pravice staví na konzervatismu a odpovědnosti. Pravice však odpuzuje svou programovou asociálností, která v sobě zahrnuje i prvky fašismu a odpovědnost spojuje s tvrzením, že jedinec, vydělený z kolektivu, se má starat pouze o sebe a svůj majetek, což je údajně prospěšné celé společnosti. Konzervativci plédují pro rodinu, ale protože staví na ekonomickém systému, který ji programově rozbíjí, nezbývá jim nic než proklamace bez výsledků.

×