Proč se hlásím k levici
Lukáš KrausNáš spolupracovník Lukáš Kraus svůj příspěvek do debaty Proč se hlásím k levici napsal až po minulém víkendu. Přestože texty vycházejí vždy ve víkendových vydáních, rozhodli jsme se vyhovět jeho žádosti a zveřejňujeme jej již dnes.
Mám usnadněnou pozici, jelikož předřečník profesor Erazim Kohák pro Deník Referendum shrnul velmi jednoznačně závěry a ideje, ke kterým se plně hlásím také. Ostatně i díky podobným mravním kapacitám, jakou je například Erazim Kohák, nejen podporuji a volím sociální demokracii, ale jsem i členem ČSSD. Nejsem členem ČSSD z důvodu na míru šitých obleků pana předsedy či jeho rétorického umění.
Věnoval jsem věcem veřejným (neplést si s lobbisty) čistě občansky obrovskou spoustu volného času a pokračuji v tom i v emigraci.
Právě za opravdu autentickou levicí jsem ostatně odešel. Odešel jsem hledat a zkoumat na vlastní kůži model, který je dle všech komparací k lidem nejpřátelštější, a není náhodou, že tento skandinávský model s masivním státem, masivním přerozdělováním, s vysokými daněmi vykazuje i nejpřátelštější prostředí pro podnikání, a co je nejúžasnější, umísťuje se na špici i v měřítkách konkurenceschopnosti, kterou se tolik zaklínají neoliberálové, když zištně škrtají další a další části veřejného prostoru.
Z nejbohatší země na světě, z lidsky mravní, přátelské a občansky angažované Skandinávie hlásím do vlasti, že levicové ideály, jakými jsou svoboda, relativní rovnost, solidarita, respekt a úcta k bližnímu svému, vymahatelnost práva pro všechny, téměř nulová korupce, otevřená multikulturní společnost, realizovat nejen jdou, ale že to celé vytváří nesmírně efektivní organismus svobodných jednotlivců.
Svoboda je totiž věcí sdílenou. Těžko někdo, kdo je mravný a občansky uvědomělý, může hovořit o tom, že je svobodný, když je nucen přešlapovat lidi v beznaději.