Volby ve Španělsku vyhrála pravice, uspěly ale i malé strany
Petr JedličkaOsm let vládnoucí socialisty vystřídají lidovci. Podle výsledků nedělních voleb budou mít ve sněmovně jasnou většinu. Socialisté v hlasování propadli, vcelku se ale dařilo malým stranám. Otázkou zůstává, jak volby ovlivnilo hnutí rozhořčených.
Nedělní volby do dolní komory španělského pralamentu (Congreso de los Diputados) vyhrála jednoznačně Lidová strana - Pardido Popular. Vyplývá to ze zatím dostupných výsledků. Po sečtení více než 90 procent hlasů si hlavní uskupení španělské pravice drží 15procentní náskok před socialisty z PSOE, doposud vládnoucími. Pokud se prozatímní počty potvrdí, obsadí lidovečtí poslanci 186 křesel z 350 — nejvíce od pádu frankistického režimu v roce 1975.
Příznivci pravice už od nedělního večera oslavovali v ulicích.
„Je to nejlepší výsledek v historii naší strany,“ sdělila novinářům své bezprostřední dojmy generální tajemnice lidovců María Dolores de Cospedalová.
„Mísí se ve mě pocit ohromného uspokojení a ohromné odpovědnosti,“ dodala.
Podle agenturních analýz lidovci zaujali především kritikou minulých let vlády PSOE, kterým se propojením neoliberálních a neokeynesiánských přístupů nepodařilo ani zastavit nárůst nezaměstnanosti (nyní 23 procent), ani výrazněji podnítit hospodářský růst. Ten by měl letos dosáhnout 0,8 procent.
Kabinet PSOE čelil v posledním roce zároveň tlaku trhů a kritice protestního hnutí rozhořčených. Tlak trhů de facto vyvolal i vlastní volby, jež byly výměnou za podporu reformních balíčků uspíšeny o 6 měsíců.
Ani schválení vládních balíčků ale investory nakonec neuklidnilo — úroky z italských dluhopisů se tři dny před volbami opět zvedly nad 7procentní hranici, což podle komentáře BBC opět pomohlo lidovcům.
Nabídka pravice
Předseda Partido Popular a dnes již téměr jistý premiér Mariano Rajoy slíbil Španělům důsledně úspornou politiku, snížení rozpočtového deficitu pod 4,4 procenta HDP již v roce 2012 (loni 9,2, letos okolo 6 procent), nízké daně, zachování současných penzí i dosavadních výdajů na zdravotnictví.
Výrazněji šetřit chce naopak na veřejných zakázkách, příspěvcích regionům a některých, blíže nespecifikovaných oblastech státního sektoru. Konkrétní plány úspor má nová vláda představit do sta dní od nástupu do úřadu.
PP má tedy pod kontrolou de facto všechny vrstvy zbývající politické moci: velká města, autonomní společenství, parlament. "Sjednocování národa" a "navracení hrdosti" může vesele začít. Na Plaça de Catalunya se už jistě nemohou dočkat.
Odpověděl bych asi takto: protože levice už dávno není levicí, ale ani pravice není pravicí. Proč? Protože politika není politikou. (Myšleno na tradiční struktury, jako jsou strany, vláda, parlament.) Došlo k "depolitizaci" politiky, k její "ekonomizaci"...
Jinak to totiž vypadá, že se novým modelem stává utváření vlád bez konání voleb, takříkajíc "na pokyn shora"- viz Řecko a Itálie. Předcházely tomu mediální kampaně zdůrazňující nutnost nalézt zachránce, spasitele.....
Výraz "ekonomizace" to ale vystihuje jen částečně. Metody PR agentur přetvářejí politiku v show-business. Mladší generace novinářů to už do sebe nasála s mateřským mlékem.
Poslouchá-li člověk prosté lidi v metru či v obchodě, je patrné, že to funguje. Konvenuje to jejich elementárnímu přesvědčení, že politika je svinstvo a politické strany (tudíž) jen jejím stejně zavrženíhodným nástrojem.
Politické strany, včetně těch takzvaně levicových, se tomu přizpůsobují a jakékoli skutečné politice se pokud možno vyhýbají (také proto nemají příliš zájem nabírat členy!). Verbální projevy jejich funkcionářů na tom sotva něco změní. Tím se ovšem kruh uzavírá - občan dostává denně důkazy o tom, že politické stranictví je především cestou ke korytům.
Přidá-li se pak takto znechucený (ale především degradovaný!) občan k "indignados" (u Španělů to bylo silně patrné) - zůstává na přesně stejné koleji a sehrává předvídatelnou a tedy manipulovatelnou roli pěšce na pseudopolitické šachovnici.