„Itálie se defaultu nejspíše nevyhne“, „Silvio Berlusconi nezvládl zastavit nárůst paniky na finančních trzích“, „Vývoj na trhu s dluhopisy vzbuzuje vážné obavy, říká Barroso“. Tak zní titulky zpráv, které za poslední dny objevily v prestižní části internetových stránek BBC a deníku Guardian. Píše se o nové, tentokrát opravdové hrozbě pro stabilitu eurozóny: aktuálně rostoucím zatížení italských vládních dluhopisů, které posouvá v dlouhodobém výhledu zemi do stavu platební neschopnosti.

Podle mínění renomovaného britského think tanku Centre for Economics and Business Research (CEBR), který v minulých dnech zveřejnil sérii vyhodnocení „dobrých“ a „špatných“ scénářů budoucího vývoje, je default Itálie takřka nevyhnutelný. Místní dluhopisy s desetiletou lhůtou splatnosti se nyní prodávají s více než šestiprocentním úrokem. Pokud by tato hladina vydržela, zvýšil by se italský státní dluh ze současných 120 procent HDP na 150 v roce 2017.

Výkonný ředitel CEBR Doug McWilliams navíc připomíná: „I kdyby se vše vyvíjelo nad očekávání dobře a úroková zátěž italských dluhopisů poklesla někam ke 4 procentům (tj. na úroveň minulých let), růst italského hospodářství je dnes tak slabý, že by se státní dluh zvýšil i přesto — a to na 123 procent HDP za 7 let.“

Skutečně „dobrý“ scénář by podle CEBR předpokládal několikaprocentní růst italské ekonomiky po řadu let (nyní 0,1 procenta) a důsledné rozvolnění italského zákoníku práce. To by znamenalo kombinaci hospodářských stimulů a dalšího krácení sociálních jistot, kterou lze prosadit jen velmi obtížně.

Část analytiků očekávala, že premiér Berlusconi oznámí taková opatření při svém čtvrtečním projevu v parlamentu. Nic podobného se ale nestalo. Podle Berlusconiho stojí italské hospodářství na „pevných základech“ a italské banky zůstávají „plně solventní“. Premiér sice slíbil, že jeho kabinet připraví reformu pracovního práva spolu se zaměstnavateli a odboráři, jde však pouze o obecný závazek a podle tematických komentářů jej dal Berlusconi už několikrát.

Čekání na EFSF

Itálie je třetí největší ekonomikou eurozóny a podle AFP by její pád způsobil větší škody, nežli krach hospodářství Řecka, Irska a Portugalska dohromady. Předseda Evropské komise Barroso si to dle BBC dobře uvědomuje: nejprve ve středu vyjádřil „vážné obavy“ nad cenami italských dluhopisů s tím, že neodrážejí skutečný stav italské ekonomiky (čímž nepřímo potvrdil dohad, že jejich cenu uměle vyhánějí spekulanti z hedgových fondů); ve čtvrtek poté obeslal evropské vlády s prosbou, aby uspíšily ratifikaci červencové smlouvy o (mimo jiné) nových pravomocích pro Evropský záchranný fond (EFSF). Ten bude nově moci reagovat na krize preventivně, a vliv spekulantů se tak omezí.