Španělští rozhořčení jsou zpátky v Madridu. V sobotu 23. července došly do španělské metropole poslední ze skupin sympatizantů tzv. Hnutí 15. května, které se na konci června vydaly na pouť svou zemí. Během cest z Sevilly, Cádizu, Málagy, Granady, Valencie, Barcelony, Bilbaa, Santiaga a dalších měst se aktivisté zastavovali ve všech obcích, jimiž prošli. S jejich obyvateli pak debatovali o problémech se systémovými přesahy, které je tíží, a zjišťovali, jak by je šlo podle názoru usedlíků řešit.

Nyní aktivisté plánují nejméně týden tábořit v madridském parku Retiro a vyměňovat si zkušenosti.

Podle španělského deníku El País se tematických debat účastní v průměru 200 až 300 lidí. Mluví se o nové ústavě, mezinárodní politice, vzdělávání, feminismu, přímé demokracii, hospodářství, kultuře i zdravotnictví.

Na počest návratu rozhořčených se také v Madridu konala v neděli další velká demonstrace. Na 35 tisíc mladých lidí, důchodců i rodin s dětmi prošlo dle agenturních zpráv centrem města, zastavujíce se před sídlem parlamentu, ministerstev a velkých bank. Někteří mávali republikánskými či řeckými vlajkami, všichni pak skandovali hesla jako „Que no, que no, que no nos representan“ (Ne, ne, nás nezastupujete) či „La banca al banquillo“ (Banky před soud).

Dle serveru Typically Spanish přijeli aktivisty a místní demonstranty podpořit sympatizanti z jiných měst ve více než 30 autobusech. Tito pak strávili noc v parku okolo známého bulváru Paseo del Prado.

Za celý víkend média nezaznamenala jediný násilný incident.

Přímé akce

Aktivní účastníci hnutí, jež vniklo v reakci na neschopnost španělských politiků čelit hospodářské krizi a na absenci alternativ k tradičním stranám, se snaží v dlouhodobém výhledu sestavit program skutečné demokracie a garance sociálního rozměru lidských práv, který by umožnil posunout španělskou politiku (ve všech významech) na kvalitativně vyšší úroveň.

Během masových protestů v minulé fázi rozvoje hnutí, jež byla typická budováním protestních táborů v centrech velkých měst a masovými demonstracemi (15. května - 4. června), se ukázalo, že bez důslednější dlouhodobé diskuse nelze — navzdory několika výrazným programovým iniciativám, jako již proslulých 16 bodů — přijmout rámcovou strategii v podobě, která by byla přijatelná pro všechny a současně realisticky prosaditelná. Zástupci protestujících z jednotlivých měst si proto 5. června odhlasovali transformaci hnutí do dynamičtější a více lokalizované podoby, v níž právě série programových debat představuje jednu ze stěžejních dimenzí.