Celou Evropu a snad i svět oběhly v minulých týdnech velkolepé snímky z demonstrací, z přeplněných náměstí a z protestních kempů, které si zbudovali tzv. rozhořčení Španělé. Denně přicházely zprávy o důsledně demokratickém duchu, komunitní atmosféře a radikálních požadavcích. Davy v centrech měst vydržely téměř měsíc. Nyní už stany na náměstích většiny sídel stany nestojí a Hnutí 15. května jakoby ztratilo senzační půvab. Existovat ale nepřestalo. Nově naopak vyvíjí aktivity, jež mohou být pro české prostředí možná i větší inspirací, než ty původní, více fotogenické.

K čemu vlastně došlo: V neděli 5. června si zástupci demonstrantů z 57 měst v Madridu odhlasovali zásadní změnu taktiky, či lépe strategie. Namísto další snahy o udržení stanových městeček, schvalování pro všechny přijatelného programu či založení centrální instituce, která by plánovala společné protesty, došlo k přeměně hnutí do jiné dynamičtější podoby.

Byla přijata zásada lokalizace. Demonstranti v jednotlivých městech si mají dle ní organizovat vlastní akce, zaměřené na vlastní specifická témata s kořeny v obecném (celošpanělském) systému, a jednou za týden či dva autonomní formou participovat na celostátní, volně koordinované aktivitě.

Takový přístup má řadu výhod: jednak se nyní protestů koná daleko více a novináři si jich díky různým formám i více všímají; jednak dochází k mobilizaci ve vztahu k problémům, které se přímo dotýkají poměrů v daném místě, což přitahuje i nové účastníky. Dále se zásluhou změny strategie daří protestujícím získávat trvalý kontakt s pracovníky lokálních médií (ve Španělsku hojně sledovaných) a konečně se též usnadňuje rozprostření hnutí, jehož jednotlivé části měly již od počátku rozdílné názory jak na program, tak třeba na žádoucí míru radikality.

Názorně to vše bylo vidět na posledních protestech v Barceloně, Madridu a Valencii.

Konkrétní příklady

V Barceloně se demonstranti v středu 15. června pokusili zablokovat parlament, jenž měl hlasovat o katalánském rozpočtu plném sociálních škrtů. Účastníci blokády se začali sjíždět už v úterý, a tak jich přes policejní obstrukce na místo dorazilo až několik tisíc. Zpočátku probíhalo vše klidně. Spolu s tím, jak rostla netrpělivost a jak se někteří z poslanců pokusili přes blokádu proniknout, se z protestujících vydělila skupina, která začala zákonodárce nejprve slovně, a poté i fyzicky napadat. Vše skončilo potyčkou s policií, při které bylo 45 lidí zraněno (z toho 12 policistů) a šest aktivistů zadrženo.

Hlavní španělské deníky El País a El Mundo se ve čtvrtečním vydání nad protestem rozohňují. Obsáhle citují místní politiky s výroky o „překročení hranice“ a „konci demokracie“, doplněné o nejkřiklavější incidenty: poslance poleptané agresivní barvou, nucený transport 25 zákonodárců vrtulníkem či pokus několika z bouřliváků ukrást nevidomému politikovi vodícího psa. Nemohou ovšem ignorovat prohlášení demonstrantů z jiných měst (a jsou jich desítky), kteří se od násilností distancují.

Katalánské listy pak zase přinášejí doplňující informace, z nichž vyplývá, že celé eskalaci předcházel nevybíravý postup místního policejního sboru (Los Mossos d’Escuadra), jehož těžkooděnci se pokusili vytlačit demonstranty mimo obsazený prostor, nebo že větší část aktivistů se do střetů vůbec nemohla zapojit, neboť v inkriminované chvíli protestovala na nedalekém náměstí Plaza Sant Jaume.

Současně s barcelonskou blokádou došlo k podobné přímé akci i v Madridu. Zde se několika stovkám lidí podařilo živým řetězem zabránit vystěhování přistěhovalecké rodiny, která po ztrátě zaměstnání nedokázala splácet hypotéku. Účastníci protestu patřili mezi sympatizanty skupiny Afectados por la Hipoteca (Oběti hypoték) — iniciativy, která se po změně taktiky hnutí vyprofilovala na svém tématu — a nebyli tak nuceni přítomnými novináři kupříkladu komentovat barcelonský incident, o němž v příslušném čase ani nemohli mít dostatek informací.

Událost se opět stala zajímavým tématem pro místní noviny a v příslušné lokalitě pomohla svým způsobem udržet hnutí v mediálním zájmu.

Konečně ve Valencii došlo před sídlem oblastní vlády ve čtvrtek ke zcela klidnému protestu vsedě, při němž shromážděný dav s pomocí červených karet symbolicky vyloučil premiéra Francisca Campsa z politického života. Campso se stal předsedou regionálního kabinetu již potřetí v řadě, a to i přesto že spolu s dalšími devíti zastupiteli čelí vážnému podezření z korupce.