Patrik Eichler napsal článek „Zpráva z polské levice“ o polské situaci v reakci na teze z článku „Evropské rozbušky“ politologa Lukáše Jelínka, ale opět tam schází to podstatné, tedy to zásadní oslabení samotné demokracie naprosto nedostatečnou volební účastí. Diskuse pravice vs. levice je sice nutná, to je klíč, ale tady se děje něco závažnějšího. Přes 50% Poláků přestává věřit politickému procesu jako celku, nechodí už ani k parlamentním volbám, proto je diskuse o slabosti či síle, programu toho či onoho okrajová. Podstatná je ta nesmírně varovná skepse, apatie a beznaděj. Proto jsem oponoval konstatování z článku Lukáše Jelínka, že „se polské poměry usazují“. Neusazují, bohužel. Jde o směs nedostatečného výběru opravdových alternativ k jedné jediné cestě, směs skepse či naprosté neznalosti, jelikož politický diskurs se natolik vzdálil od reálných životů občanů (např. naprosto zástupné religiózní téma, kdo Poláky zná, velmi dobře ví, že do kostela většina z nich chodí za účelem setkávání a pocitu sounáležitosti, ne fanatického uctívání, to je velké české nepochopení), že politiku sleduje už opravdu pouze pár nejhouževnatějších.

Dovolím si silnou tezi. Odmítám považovat stát za „demokratický“, je-li volební účast pod 50%, jako se to stalo v Polsku. V takovém případě považuji mandát vzešlý z voleb pro demokratickou správu věcí veřejných za nedostatečný, nedostatečně legitimní. Polská politická reprezentace má jako celek vážný problém, který ohrožuje samotnou podstatu chápání liberálních demokracií v Evropě, má jako celek znovu analyzovat situaci v Polsku a vycházet opět z reality, ne od lidí odtržené fikce, ne zástupných témat a sporů, které zjevně a logicky občany k volbám nepřitahují. Problém Polska (celé střední Evropy) je především v chronicky zdevastovaných sociálních oblastech a politické korupci napříč. Nevšiml jsem si ale, že to bylo hlavním tématem voleb, že tam byla dostatečná snaha nacházet alternativy současnému stavu. Opravdu se tedy nedivím, že volební účast byla ostudných 48,8%. Je zvláštní, že tohle téma se v českém diskursu o situaci v Polsku a střední Evropě neřeší a neřešilo.

„Ale to je přece absurdní, s tou demokratičností,“ píše v reakci politolog Lukáš Jelínek a dodává:„Nedemokratický je stát, který občanům neumožňuje vyjádřit se, volit, zakládat nové strany. Nemůžeme srovnávat dnešní Polsko s Polskem Jaruzelského. Jestli mne něco děsí, tak když nespokojení lidé se nejsou schopni spojit a vytvořit alternativu. Je jim už všechno jedno? Schází jim schopnost spolupracovat? Jsou vzájemně nesnášenliví? Anebo jsou v jádru naopak spokojení a nemají chuť něco u voleb měnit? Je-li situace tak vážná, naopak by měly být plné ulice. A tomu bych tleskal. Já prostě odmítám přijmout netečnost, rezignaci.“

Ano, ale běžná marketingová praxe střední Evropy při tzv. zakládání nových politických stran a alternativ, příkladem nám může být třeba aktuální trojský kůň Jiřího Paroubka a jeho „financování“, kdy peníze na rozjezd podobných samoúčelných projektů jsou řešeny v první řadě, ber kde ber, Benda nebenda, to asi není východisko pro deklasované bez možností financovat opravdu alternativní projekty, když se neznáte s tím či oním Soukupem či majitelem médií. To je vlastně kapitálem vytunelovaná demokracie, to je zboží za pultem místo idejí. Proti této „tržní, demokracii devastující praxi“ přeci aktuálně protestují stovky tisíc lidí po celém světě.

Dejme si ale takový příklad toho, co se v nealterantivním Polsku děje:

- Czwarty raz się staram o pracę, mam tysiąc złotych na utrzymanie czterech osób, ja już nie mam siły. Boże kochany, niech mi pan pomoże, tak nie można traktować ludzi - mówiła jedna z kobiet, która nie potrafiła powstrzymać łez.

Tusk pocieszając i ocierając łzy kobiecie, obiecał zajęcie się jej sprawą; dopytywał o sytuację rodzinną. - Ktoś w najbliższych dniach od wojewody zadzwoni do pani - zapewnił premier. (onet.pl)

Tohle je Polsko. Asociální reformy, asociální mzdy, nezaměstnanost a herec Tusk otírající slzy lidem před lavičkou v parku, kanálem. „Někdo vám zavolá paní,“ říká Tuska. Kam zavolá a kdo zavolá těm dalším stovkám tisíc stejně deklasovaných, téměř naprosto sociálně vyloučených? Pravdu má ta paní, která mu do očí říká, že přeci není možné takto zacházet s lidmi.

Platová hladina je mizerná, přitom je střední Evropa součástí stejného hospodářského prostoru, přitom opravdu nezáleží na aktuálním „bohatství státu", ale zaručené důstojnosti pro všechny, ruce máme každý dvě. O důstojnosti ale hovořit nejde, když tisíce důchodců nemají ani náznakem na důstojný život, mladí lidé prchají po desítkách tisíc a ještě se dočítají od „tržních analytiků“, že jediné Polsko překonalo recesi svou dobrou politikou, „kupředu modrá“, přitom do recese nešlo téměř výhradně z důvodu chvilkového návratu tisíců Poláků do vlasti a díky jejich utrácení za nemovitosti a konzum, jelikož specielně v Anglii a Irsku pro ně práce už v krizových letech nebyla. Tato zpětná migrační vlna, která směřovala z Anglie do Polska či částečně do USA, právě ta zvedla v krizové době polskou ekonomiku. Nebýt ale otevřené hranice, Polsko už je dávno k neřešitelnému přetlaku.

Kdo se ještě diví, že přes 50% Poláků nešlo k parlamentním volbám? A proti tomuto jednosměrnému privatizačně-asociálnímu směřování neexistuje korupcí nezdiskreditovaná alternativa (Miller aktuálně předsedou klubu SLD). Je to ve své podstatě absolutní past na demokracii. Tím neříkám, že se demokracie nemá bránit. To ani náhodou! Pouze si nemaluji hezké obrázky. V Polsku na to ostatně nejsou pozitivní barvičky. Minulý rok dalších 100 000 občanů jasně hlasovalo nohama. Prostě nejsou a nebudou a následky především na penzijní systém to bude mít obrovské, naopak Velká Británie si mne ruce. To je ale také bohužel forma demokratického hlasování. Téměř poslední.

Demokracie není pouze „forma“, ale především obsah.

Polský politický diskurs je téměř bezobsažný, od reality občanů odtržený. A jasné NE tomu řeklo přes 50% občanů Polska. Jak jinak to mají ještě naznačit? Kolik to bude po příštích parlamentních volbách, to se bojím už jen odhadnout, nezmění-li se razantně přístup politické oligarchie napříč k vlastním občanům.

Polské volby jsou obrovským varováním pro situaci v České republice, kde ještě šance alternativy stále existuje, i když jsou v levicovém prostoru stále jisté ostrůvky negativní deviace, které rády poplácávají ratingové agentury a české ministerstvo financí po ramenou či lidé otevřeně milující Václava Klause a jeho ultrakonzervativní „pretoriány".

Ptal jsem se ženy, která je z Polska, jestli s tímto článkem souhlasí, jestli je ráda, že se Poláků konečně někdo zastal, tedy alespoň tímto článkem. Řekla mi, že: „dobré, ale co to změní v Polsku? Nic.“

Bohužel...