„Kdyby se podařilo podpořit nejen světonázorovou liberalizaci, ale i ekonomické ideje levice, tak má Polsko šanci přestat být v Evropě konzervativním prvkem,“ řekl v povolebním rozhovoru pro varšavský deník Fakt vlivný polský sociolog Sławomir Sierakowski. Výsledek voleb podle něj dává šanci přestat se strašit tím horším, co by mohlo přijít s Právem a spravedlností Jarosława Kaczyńského. Je možné se začít starat, aby bylo lépe. V debatě mezi Lukáši Jelínkem a Krausem, která se vede jinde na stránkách tohoto deníku, tak dává za pravdu oběma. Je pravda, jak píše Lukáš Jelínek, že „polské poměry se usazují“. A je pravda, jak oponuje Lukáš Kraus, že v Polsku žádná skutečná (tedy evropsky orientovaná, občansky založená a solidární) levice (s relevantní voličskou podporou) není.

„Levice se,“ říká Sierakowski, „dnes ve stranické politice objevuje na třech místech, i když to na žádném z nich není v soudržné a vyzrálé podobě.“ V sejmu jde podle něj o Hnutí Palikota, Svaz demokratické levice a část vládní Občanské platformy. Čtvrté centrum může podle něj v reakci na krizi a ideovou prázdnotu politiky nahrazovanou líbivým vyprávěním vzniknout na ulici.

Hnutí Palikota i Svaz demokratické levice musejí ovšem nechat „co nejrychleji zmizet myšlenku rovných daní a ‚státu jako firmy‘“. Jde totiž „o stejně konzervativní a neprodejné zboží jako klerikalismus a zákaz potratů“. Že by polská politika častěji uplatňovala levicová řešení, podle Sierakowského nelze očekávat, protože by „bylo opravdu zvláštní, kdyby se Donald Tusk projevoval levicověji než dvě strany aspirující na roli parlamentních reprezentantů levice“. Hnutí Palikota přitom Sierakowski popisuje jako „dobře zvolenou reakci na společenský protest a dobře připravený marketingový produkt“.

Podobně hovořil v minulém týdnu v Gazetě Wyborcze i Sierakowského kolega z polské Krytyky Polityczné a výkonný redaktor stejnojmenného časopisu Michał Sutowski. Kromě již řečeného zdůraznil z předvolebních proklamací Hnutí Palikota nebezpečí jeho „antibyrokratického populismu“ a připomněl tradiční úlohu levice při obraně chudých zaměstnanců, které jinak budou oslovovat krajně pravicová hnutí.

„Celý svět dnes zkouší pustit uzdu fantazii, aby vrátil demokratickou kontrolu nad globální trh,“ říká Sierakowski na jednom místě citovaného rozhovoru a pokračuje slovy, která připomínají obvyklou zaostalost českého prostředí:

Za hranicemi jsme získali odpovídající prostředky a od ledna začneme ustavovat další instituci — pracovně jsme ji nazvali Institut kritického myšlení — s nadějí, že nejenom v kultuře, ale také v hospodářství bude v Polsku možné vážně pracovat s novými nápady. K rozdílu mezi českou a polskou levicí a Polskem a Českou republikou není třeba dodávat víc.