Rusko je znásilňovaná žena, která postrádá manžela. Tak začíná vlivný polský sociolog Sławomir Sierakowski v britském Guardianu svůj text o roli Polska coby mostu mezi Východem a Západem. Text vyšel počátkem dubna a stojí za stručné shrnutí. Jednak je výrazem identifikace části polských intelektuálů s evropským projektem. Jednak je Sławomir Sierakowski ústřední postavou Krytyky Polityczné — nejvýznamnější nezávislé organizace polské sociálně-demokratické levice. Jeho slova můžeme v tomto případě považovat za aktuální stanovisko celého myšlenkového proudu.

Úvodní obraz si Sierakowski vypůjčil od ruského konzervativního myslitele Dmitrije Merežkovského. Podle něj by oním manželem, kterého Rusko postrádá, mohlo být Polsko. To je ovšem na danou úlohu dlouhodobě příliš slabé. Sierakowski pak dodává, že onu metaforu lze pochopit pouze v kontextu evropských ambic obou zemí.

Zatímco běžní Rusové i za komunistické vlády četli polské časopisy, protože „chtěli být součástí evropské kultury“.

Pro Poláky byla ruská říše — jedno, zda carská nebo sovětská — „antitezí evropských hodnot. Polské přání vstoupit do EU a NATO,“ píše Sierakowski, „bylo ve skutečnosti v první řadě pokusem najít ochranu před ruskými spáry“. V tom se také skrývá formulace polského pocitu nadřazenosti vůči Rusku. Což je jedna z dlouhodobých limit vzájemného dialogu obou zemí.