Polskému veřejnému diskurzu dominuje spor mezi pravicí nácionálně konzervativní a liberálně proevropskou, levici téměř není slyšet. Ke zmatení pojmů rovněž přispívá, že v Polsku se za levicové tradičně označují i politické proudy, které by v jiných zemích jednoznačně patřily do středu nebo dokonce napravo.

To je případ i Palikotova hnutí, které v sociálních a ekonomických otázkách inklinuje spíše doprava, ale zato poměně silně vyjadřuje hlas dosud mlčící antikatolické a radikálně liberální menšiny - a odebírá tím voličskou podporu levici, která se k tématům, které tradičně polské veřejné diskusi dominují, jako jsou potraty, (ne)odluka církve od státu, tolerance k jiné sexuální orientaci a podobně nikdy nedokázala vyjadřovat tak jednoznačně jako on (i proto, že levicový elektorát je také z velké části katolický).

Co je pro polskou levici naopak potenciálně výhodou je fakt, že na rozdíl od ČR je levice reprezentována jedinou parlamentní politickou stranou - SDL., nemusí tedy řešit problém spolupráce či nespolupráce sociální demikracie a komunistů.

Jedna z nebezpečnýh tendencí, které za současné vlády zesilují, je také postupné propouštění ze státní správy a dalších institucí kompetentních odborníků, snažících se hájit veřejné zájmy. Na nižších úrovních jsou zpravidla nahrazováni odborníky ochotnými ke kompromisům, na vyšších pak lidmi bez odborných znalostí, vybíraných na základě ochoty plnit politickou objednávku bez ohledu na veřejný zájem, a často i bez ohledu na zákony.

Podle toho, co je uvedeno v textu, inspekce ještě nerozhodla, teprve zahájila správní řízení. Teprve až skončí, tak se dá mluvit o nějakém rozhodnutí.