Na smrt norských soudruhů

Michael Hauser

Jak je vidět z Breivikova teroristického útoku, ultrakonzervativní pravice v sobě skrývá síly, které mohou vybuchnout kdykoli a kdekoli. Ještě před pár dny to bylo za hranicí politické představivosti. Čin by měl především probudit levici.

„Hrůzné, ale nutné,“ prohlásil Anders Breivik o svém činu. Naznačuje tím, že přichází nový druh politiky, který se v Evropě dosud neobjevil. Známe levicový terorismus sedmdesátých let, známe islámský terorismus, ale ultrakonzervativní a křesťanský terorismus jsme zatím nepoznali. Logika je podobná jako u levicového terorismu: násilný akt má vyburcovat z letargie spřízněné duše, má vyvolat radikalizaci společnosti a nastolit bojovou dělící linii mezi námi a našimi nepřáteli. Ale mezi levicovým a pravicovým terorismem je ten rozdíl, že levicový terorismus se aspoň v první vlně (první generace německé RAF nebo italských Rudých brigád) zaměřuje na symboly represivního systému (představitele bank, velkého průmyslu, soudů) a odmítá útoky proti neprivilegovaným (kvůli nimž to koneckonců všechno dělá). Pravicový terorismus, jak vidíme na rasisticky motivovaných útocích proti Romům nebo přistěhovalcům, se obrací proti těm, kteří se něčím odlišují od lidí tvořících „národ“, nebo bojuje proti těm, kteří narušují „evropské tradice, kulturu a identitu“, jak se praví v Breivikově kompendiu „2083 — Evropská deklarace nezávislosti“.

Cílem levicového terorismu je vyvolat revoluci, která odstraní represivní systém, jenž prohlubuje nerovnost lidí, cílem pravicového terorismu je očistit společnost od rozkladných a rušivých živlů a vztyčit zdi, které nás před nimi budou chránit. Východiska jsou přesně opačná. U levicového terorismu to je teze, že tu vládne systém (kapitalismus, imperialismus), kdežto pravicový terorismus předpokládá, že tu je nějaké společenské tělo se souborem jistých vlastností a hodnot, které se nakazilo cizími kulturami, amoralismem, multikulturalismem a rozkládá se.

Zvláštní kombinací obojího je nacistický národní socialismus a jeho dnešní varianty. Ten mluví o kapitalismu jako o problému, ale chápe jej tak, že je to systém vybudovaný a udržovaný národem či rasou, ztělesňující hamižnost, vychytralost, lásku k penězům, tedy Židy. Pokud se je podaří odstranit, kapitalismus se změní v národní socialismus, v němž nebudou vládnout nízké pudy, nýbrž národní solidarita i v ekonomickém životě. A nacisté opravdu zaváděli některá opatření, které pak známe z poválečných sociálních států, např. státní intervence, boj s nezaměstnaností, sociální zabezpečení.

Pokud vycházíme z toho, že tu je systém (globální kapitalismus nebo nějaký lokální systém, jako je český mafiánský kapitalismus), pak řečem o morálce a hodnotách příliš nevěříme. Daný systém, globální či lokální, vymezuje pravidla hry a určuje chování jednotlivců i  společenských skupin, vrstev, tříd. Není to nějaký strohý determinismus, nýbrž pouze vědomí toho, jak dané mocenské, ekonomické nebo institucionální praktiky vyžadují nebo naopak vylučují určité typy chování. Systém mafiánského kapitalismu plodí i takové paradoxy, že ten, kdo jedná morálně nebo ve shodě s oficiálními pravidly je potrestán. Jak známo, Libor Michálek musel ze Státního fondu životního prostředí odejít poté, co oznámil pokus o korupci. Není to tak, že nám vládnou lidé, kteří jsou svou přirozeností korupčníci, nýbrž ten, kdo vládne, musí být korupčník, aby mohl vládnout.

V této souvislosti není na škodu připomenout, co francouzský marxista Althusser mínil teoretickým antihumanismem. Šlo v něm o to, že se na člověka díváme především jako na prvek určený vztahovým systémem, v němž žije, a ne jako na bytost s určitou přirozeností nebo vlastnostmi (inteligencí, hloupostí, pracovitostí, leností, odpovědností, neodpovědností). Konzervativismus, který v člověku vidí určitou přirozenost, totiž vede k následujícímu politickému postoji: věci se změní k lepšímu, až lidé budou inteligentní, pracovití, odpovědní. Ale když se to s lidmi stále nelepší, co dál? Rezignovat nebo všechno posypat práškem? Anders Breivik z konzervativismu vyvodil jiný závěr: vymýtit ty, kteří kazí lidskou přirozenost.

Teoretický antihumanismus se nezabývá tím, jací lidé jsou, nýbrž se ptá na to, jací být musí, aby mohli fungovat jako prvek systému. Nekončí u toho, že nelze nic změnit, protože lidé jsou špatní. A neplyne z něj ani Breivikův závěr, že špatnost má kořeny, které je nutno odetnout. Teoretický antihumanismus usiluje o nalezení cesty, jak změnit systém a tím změnit uspořádání prvků, tj. reálnou pozici lidí ve společnosti.

Současný rozmach radikální pravice se dá přičíst na vrub toho, že zesláblo vnímání systému. Na vině dnešního marasmu není určitý systém, nýbrž ti, kteří narušili mytické zdravé tělo národa nebo Evropy. Jak je vidět z Breivikova teroristického útoku, ultrakonzervativní pravice v sobě skrývá síly, které mohou vybuchnout de facto kdykoli a kdekoli. Ještě před pár dny to bylo za hranicí politické představivosti. Zavraždění osmdesáti mladých socialistů v Norsku by mělo především probudit levici. Když Breivik a ultrakonzervativní pravice kritizuje dnešní levici za to, že je to kulturní marxismus, tak naše odpověď by měla znít: je nejvyšší čas přejít od pouze kulturního marxismu (multikulturalismu, práv menšin, feminismu) k marxismu ekonomickému a sociálnímu, tedy ke snaze změnit systém.

    Diskuse
    PL
    July 29, 2011 v 16.6
    garde
    Troufnu si tvrdit, že příklad Libora Michálka by bylo možné použít i v závěru sloupku. Nazírat na jeho příklad jako na úspěšnou rebelii proti vědomí toho co systém vyžaduje od svých věrných. Úspěšný proto, že ač formálně "potrestán", dosáhl svého minimálně v tom, že (alespoň) velké části veřejnosti ukázat (krom této konrétní korupce) na pravé determinanty "systému" a jeho labilní místa. Je to tedy, dle mého, spíš příklad jednoho malého vítězného krůčku na dlouhé cestě ke změně systému.
    K optimismu mě vede srovnání (tehdy zdánlivě nereálných) snah různých hnutí před 15ti lety a dnešních situací v těch oblastech.
    Potíž je, že okamžik, kdy se rozhodneme jít proti systému, se neobejde bez odvolávání se na nějaké ty hodnoty, na něž prý "příliš nevěříme". Je to často totiž jediné jakž takž pevné vodítko, vždyť nějaký budoucí, lepší systém, jímž má být ten stávající nahrazen, má zpravidla tak mlhavé obrysy, že sám o sobě těžko může být zdrojem nějaké naděje. A naděje, jak je dávno známo, je především ctnost :-)
    DS
    A naděje snad můžebýti býti ctností !
    A naděje, Bohu-žel, může býti i pouhou nadějí !
    A naděje nadějí jesti, snad i budoucností !
    A neděje málokdy bývá budouctností !
    Ale věřit : bychom měli...co zbývá...
    MT
    July 29, 2011 v 20.7

    Se závěrečnou větou autora souhlasím - nedomnívám se, že mám-li být uznán za moderního levicově orientovaného člověka (kým? pravicí? abych patřil do "salónu"?), je mou povinností se věnovat výůlučně tématu přežití kuňky obecné, problematice genderu, atd. ... a nezasahovat do ekonomické problematiky, kterou přece správně rozpoznala naoklasika a už není co objevovat - a úkol levice, že je v "kultuře"
    ... a současný ekonomický systém je panglossovsky jediný možný atd ...

    Nejsem si ale jistý, že althuserovská cesta je bez nebezpečí.
    Strukturalistický marxista a člen francouzské komunistické strany Louis Althusser, který se postavil spolu s "konzervami" a čínskými soudruhy proti chruščovovské ofenzívě proti stalinismu po XX. sjezdu, ukázal rizika svého pohledu na svět i sám na sobě samotném, když poté, co na podzim roku 1980 uškrtil svou ženu Helenu, vedl svou obhajobu způsobem, kdy chtěl přesvědčit společnost, okolí, soud ... , že osobní odpovědnost a jeho vina vlastně neexistuje a myslím, že marxismus dost nešťastně zdiskreditoval ...
    Počet těch, kteří to považovali za vraždu a těch, kteří tvrdili, že jeho duševní labilita prostě vystoupala velmi vysoko, takže o úmyslu nemůže být řeč, byl prý zhruba shodný, on sám tvrdil, že si na uškrcení ženy nijak zvlášť nepamatuje, ale do toho uváděl cosi o tom, že ženě masíroval krk ... až si nakonec všimnul, že je uškcená - nakonec skončil na tři roky na psychiatrii ...

    Sartre je zas opačným extrémem a jeho přístup k osobní odpovědnosti je extrémistický (odpovídáme za vše, za celý svět) a Althusser i Sartre jsou svým způsobem protipóly, jak rozvíjet marxismus (v době "Kritiky dialektického rozumu" lze Sartra už asi za marxistu považovat - předmluva "Otázky metody" vyšla v češtině někdy v roce 1967 pod názvem, který jsem už zapomněl, asi Marxismus a existencialismus ...)

    July 29, 2011 v 22.20
    Norsko bezesporu nepůjde cestou, kterou zde specielně v závěru nastínil Michael Hauser. Norská společnost se bude držet demokracie. Máte jedinečnou příležitost sledovat ve vystoupeních předsedy norské vlády a celé občanské společnosti, co to je a co už není demokracie. Jakékoliv násilí do norské společnosti nepatří. Tohle je beztřídní společnost, kde nikdo neškatulkuje takto ostře témata na levicová či pravicová, tím méně bude někdo přistupovat na nějaké povrchní a štvavé dělení nějakého vraha. Odpovědí Norska bude ještě více demokracie, tedy ne zákazy politických stran a hnutí, ne policejní stát, ale naopak větší agregace všech politických názorů, programů a náhledů. Odpovědí na ten čin bude pokus upustit možný přetlak v systému a celospolečenská diskuse. Těžko se to chápe z třídní společnosti, tedy společnosti, která nemá svou Utøyu. Vrátíme se tam a motor demokracie poběží dál.
    July 29, 2011 v 22.28
    Život nikomu nevrátíme, je to nevratná tragédie, ale za každého zavražděného je v každé politické straně již dnes 100 dalších, jelikož norská společnost se zjevně opět rozhodla vytvořit masové politické strany a politické strany opět více kultivovat. Arbeiderpartiet se vrací na počty přes 50 000. To je odpověď na pokus společnost rozdělit a zbavit demokracie, to je odpověď ultrakonzervativcům, populistům i
    nacistům.
    July 29, 2011 v 22.43
    "Systém", "kapitalismus", "marxismus" , to jsou bez důvěry v demokracii a hluboké víry v demokracii pouhá slova ve větru. Místo zvolání Michaela Hausera: "je třeba "změnit systém" bych doporučoval: "je třeba radikální, tedy ke kořenům jdoucí demokracii, decentralizaci a návrat k práci" a jak budeme traktovat ten či onen systém, který z toho vyvěrá, je naprosto vedlejší. Za "systém" se nikdo neschová.
    PL
    July 29, 2011 v 23.4
    Lukáši Krausi, díky za přiblížení norské cesty a tak i za ta povzbudivá slova naděje do české kotliny. Napadá mě, že v některých zemích Evropy bude následné vyrovnávání se politiky z šoku norské tragédie a z vyplavených místních problémů obtížnější než v Norsku.
    Přeju lepší dny.
    July 30, 2011 v 5.31
    Třeba v Norsku opravdu existuje beztřídní demokratická (kapitalistická?) společnost

    Téměř jistě však v Čechách máme třídní mafiánský kapitalismus – viz například vystoupení Vladimíry Dvořákové, Valtra Komárka, ale i dalších zde:
    http://www.zlatakoruna.info/forum-10-offline?play=23

    Což to tedy formulovat takto: abychom dosáhli radikální, tedy ke kořenům jdoucí demokracii, decentralizaci a návrat k práci, potřebujeme změnit systém

    V Evropě? V Čechách? V Norsku?
    July 30, 2011 v 10.25
    Bohumíre, přesně tak jsem to myslel. tady tomu říkají " a je to stále kapitalismus", ale je to demokracie. Mám hluboký respekt k lidem ve svém okolí a platí to i naopak. necítím se třídně ukotven, zde existuje naprosto férově prostupná společnost, společnost nevyloučených. Že v ČR je to, co je, souhlasím a sám tu o tom často píšu, tedy není to spor s Michaelem Hauserem či negování jeho aktivizační snahy, pouze říkám, že ne všade tomu tak je, jak učí pan Žižek a další, tedy ten skeptický pohled na naší civilizaci. Tady se ještě v dobro věřit dá a každý to může nyní sledovat, jak ukazkově si s tím útokem na demokracii dokázala norská společnost poradit, jelikož setrvala na demokracii.
    + Další komentáře