„Hrůzné, ale nutné,“ prohlásil Anders Breivik o svém činu. Naznačuje tím, že přichází nový druh politiky, který se v Evropě dosud neobjevil. Známe levicový terorismus sedmdesátých let, známe islámský terorismus, ale ultrakonzervativní a křesťanský terorismus jsme zatím nepoznali. Logika je podobná jako u levicového terorismu: násilný akt má vyburcovat z letargie spřízněné duše, má vyvolat radikalizaci společnosti a nastolit bojovou dělící linii mezi námi a našimi nepřáteli. Ale mezi levicovým a pravicovým terorismem je ten rozdíl, že levicový terorismus se aspoň v první vlně (první generace německé RAF nebo italských Rudých brigád) zaměřuje na symboly represivního systému (představitele bank, velkého průmyslu, soudů) a odmítá útoky proti neprivilegovaným (kvůli nimž to koneckonců všechno dělá). Pravicový terorismus, jak vidíme na rasisticky motivovaných útocích proti Romům nebo přistěhovalcům, se obrací proti těm, kteří se něčím odlišují od lidí tvořících „národ“, nebo bojuje proti těm, kteří narušují „evropské tradice, kulturu a identitu“, jak se praví v Breivikově kompendiu „2083 — Evropská deklarace nezávislosti“.

Cílem levicového terorismu je vyvolat revoluci, která odstraní represivní systém, jenž prohlubuje nerovnost lidí, cílem pravicového terorismu je očistit společnost od rozkladných a rušivých živlů a vztyčit zdi, které nás před nimi budou chránit. Východiska jsou přesně opačná. U levicového terorismu to je teze, že tu vládne systém (kapitalismus, imperialismus), kdežto pravicový terorismus předpokládá, že tu je nějaké společenské tělo se souborem jistých vlastností a hodnot, které se nakazilo cizími kulturami, amoralismem, multikulturalismem a rozkládá se.

Zvláštní kombinací obojího je nacistický národní socialismus a jeho dnešní varianty. Ten mluví o kapitalismu jako o problému, ale chápe jej tak, že je to systém vybudovaný a udržovaný národem či rasou, ztělesňující hamižnost, vychytralost, lásku k penězům, tedy Židy. Pokud se je podaří odstranit, kapitalismus se změní v národní socialismus, v němž nebudou vládnout nízké pudy, nýbrž národní solidarita i v ekonomickém životě. A nacisté opravdu zaváděli některá opatření, které pak známe z poválečných sociálních států, např. státní intervence, boj s nezaměstnaností, sociální zabezpečení.

Pokud vycházíme z toho, že tu je systém (globální kapitalismus nebo nějaký lokální systém, jako je český mafiánský kapitalismus), pak řečem o morálce a hodnotách příliš nevěříme. Daný systém, globální či lokální, vymezuje pravidla hry a určuje chování jednotlivců i  společenských skupin, vrstev, tříd. Není to nějaký strohý determinismus, nýbrž pouze vědomí toho, jak dané mocenské, ekonomické nebo institucionální praktiky vyžadují nebo naopak vylučují určité typy chování. Systém mafiánského kapitalismu plodí i takové paradoxy, že ten, kdo jedná morálně nebo ve shodě s oficiálními pravidly je potrestán. Jak známo, Libor Michálek musel ze Státního fondu životního prostředí odejít poté, co oznámil pokus o korupci. Není to tak, že nám vládnou lidé, kteří jsou svou přirozeností korupčníci, nýbrž ten, kdo vládne, musí být korupčník, aby mohl vládnout.

V této souvislosti není na škodu připomenout, co francouzský marxista Althusser mínil teoretickým antihumanismem. Šlo v něm o to, že se na člověka díváme především jako na prvek určený vztahovým systémem, v němž žije, a ne jako na bytost s určitou přirozeností nebo vlastnostmi (inteligencí, hloupostí, pracovitostí, leností, odpovědností, neodpovědností). Konzervativismus, který v člověku vidí určitou přirozenost, totiž vede k následujícímu politickému postoji: věci se změní k lepšímu, až lidé budou inteligentní, pracovití, odpovědní. Ale když se to s lidmi stále nelepší, co dál? Rezignovat nebo všechno posypat práškem? Anders Breivik z konzervativismu vyvodil jiný závěr: vymýtit ty, kteří kazí lidskou přirozenost.

Teoretický antihumanismus se nezabývá tím, jací lidé jsou, nýbrž se ptá na to, jací být musí, aby mohli fungovat jako prvek systému. Nekončí u toho, že nelze nic změnit, protože lidé jsou špatní. A neplyne z něj ani Breivikův závěr, že špatnost má kořeny, které je nutno odetnout. Teoretický antihumanismus usiluje o nalezení cesty, jak změnit systém a tím změnit uspořádání prvků, tj. reálnou pozici lidí ve společnosti.

Současný rozmach radikální pravice se dá přičíst na vrub toho, že zesláblo vnímání systému. Na vině dnešního marasmu není určitý systém, nýbrž ti, kteří narušili mytické zdravé tělo národa nebo Evropy. Jak je vidět z Breivikova teroristického útoku, ultrakonzervativní pravice v sobě skrývá síly, které mohou vybuchnout de facto kdykoli a kdekoli. Ještě před pár dny to bylo za hranicí politické představivosti. Zavraždění osmdesáti mladých socialistů v Norsku by mělo především probudit levici. Když Breivik a ultrakonzervativní pravice kritizuje dnešní levici za to, že je to kulturní marxismus, tak naše odpověď by měla znít: je nejvyšší čas přejít od pouze kulturního marxismu (multikulturalismu, práv menšin, feminismu) k marxismu ekonomickému a sociálnímu, tedy ke snaze změnit systém.