O nefunkčnosti trhu při rozdělování bohatství by se určitě dala napsat celá kniha. Mimo jiné tato skutečnost má úzkou souvislost s důchodovou reformou, o jejíž nezbytnosti nás přesvědčuje naše pravicová vláda. Neustále jsme přesvědčováni, že demografický vývoj způsobí, že za 40 let (sic!) připadne jeden důchodce na jednoho ekonomicky aktivního občana. Ponechme stranou pravděpodobnost této dlouhodobé předpovědi, ale podobně snad můžeme předpokládat na základě historické zkušenosti, že produktivita lidské práce jistě také poroste, za tuto dobu na několikanásobek. Proč by nemohl jeden člověk v aktivním věku zajistit přiměřené životní podmínky pro jenoho důchodce? Je zajímavé, že tento logický argument nikdy v našich médiích nebo z řad opozice nezazněl, alespoň o tom
nevím. To jenom dokazuje podvodné úmysly naší vlády. Ale jak to souvisí s nespravedlivým rozdělováním bohatství? Jak bylo v článku řečeno, reálné mzdy v poslední době stagnují. Vytvořené hodnoty, sále se zvětšující, se dostávájí do rukou omezené skupiny bohatých a proto také nemohou být použity ke zlepšení života důchodců, resp. dokonce k jejich dřívějšímu odchodu do důchodu! Liberární institut se za podpory médií snaží vytvořit dojem, že platba sociálního
pojištění je jakási daň, kterou stát nějakým způsobem vyhazuje do vzduchu a je potřeba tyto odvody co nejvíce snížit. To pak vede k deficitu důchodového účtu a ke snaze prodlužovat věk odchodu do důchodu. Pokud by se totiž lidé rozhodli, že budou na sociální pojištění odvádět dostatečnou část mzdy, jak to odpovídá rostoucí produktivitě (předpokládejme, že by tomu dali přednost před nákupy zbytečností, ale to je jiné téma), vznikl by tlak na zvyšování mezd (resp. odvodů), což by vedlo ke snižování zisku firem, čemuž se samozřejmě pravice brání. Za oddalováním odchodu do důchodu na 65, 70, dokonce snad na 75 let (kdo
to navrhuje, měl by rezignovat okamžitě na jakékoli důležité politické funkce) je tedy jenom primitivní snaha pravice udržet mzdy co nejníže.

fungování (současného globálního) kapitalismu, srozumitelná snad i naprostým ekonomickým laikům.
Díky za ni.

Až příliš srozumitelná ...

Nejvyznamější práci o distributivní spravedlnosti napsal liberál John Rawls.Nejvýznamějším odpůrcem volné ruky trhu byl liberál J. M. Keynes. Jan Štern a Jiří Pehe podstatně promyšlenější kritiku nazvali Manifest radikálního liberalismu.

To co kritizuje p.Votruba se většinou označuje jako libertarianismus nebo neoliberalismus.

K závěrečnému tvrzení že distribuci bohatství lze morálně hodnotit. Na základě čeho ? To , že se vám něco nelíbí, ještě neznamená , že máte pravdu. Musíte mít argumenty, ty jsem ale v článku nenašel.

argumenty musí nakonec vždy ustoupit hodnotám. To, jestli mají na ulici umírat chudí hladem nebo ne, není otázka ani sociologická, ani ekonomická apod., nýbrž morální, etická. A lze ji rozhodnou jen na základě hodnot, které zastáváme. Někdo vidí člověka jako vlka a lidskou společnost jako vlčí smečku, někdo věří, že jsou mezi lidmi možné i jiné vztahy... Někdo dokonce věří v takovou pošetilost, jakou je láska k bližnímu...

Pane Plevo, já s vámi ale naprosto souhlasím . Společnost by měla fungovat nejenom na principu neviditelné ruky trhu ale i na základě sdílených lidských hodnot.

Jenže kolik si ještě přečteme podobných nicneřešících výlevů, že všechno je špatně ? Tak fajn , pojďme mluvit o tom jaké hodnoty chybí a jak je prosadit.Možná by mělo význam se vrátit právě k Manifestu radikálního liberalismu, jako vzácnému případu promyšlené kritiky a konkrétních návrhů.

Začínám silně pochybovat o smyslu těchto diskusí. Čekal bych, že se autoři článků zapojí do debaty a budou hájit své názory. Bohužel je to jen takové to domácí plkání ...

Manifest radikálního liberalismu je jen další varianta Mírného pokroku v mezích zákona. Zavřena do českého kotlíkářského myšlení nereflektuje vůbec globální rozměr a honosí se několika z rukávu vysypanými kosmetickými úpravami. Prostě jiná maloměšťácká varianta Třebíčské výzvy.

A Votrubův článek je prostě sloupek - naštěstí. V jiných textech i na DR předkládá poměrně jasné koncepce - vysoce převyšující intelektuální tlachání pár prominentů.

Jestli je ještě něco horšího než autoři , kteří nehájí svůj názor. Tak to jsou brouci pytlíci, kteří reflektují globalní rozměr čehokoli a jsou nám sesláni aby posuzovali co je maloměšťáctví a co české kotlíkářské myšlení ( to by mě opravdu zajímalo co to je) .

No jednu chvíli DR vypadalo jako perspektivní fóŕum pro levicovou diskusi. Dnes je to hlavně místo samohany nemrcouchů. Ztráta času, bohužel.

Částěčně bych souhlasil s panem Samkem v tom, že diskuse v DR by měla být daleko rozsáhlejší, podnětných článků k tomu je dost. Já bych to rozšířil i na jiná fóra, třeba na Novinkách je řada článků o kterých se rozsáhle diskutuje. Já určitě nejsem žádný rétor, ale do diskuse tam se zapojuji a občas se mi podaří přesvědčit oponenta, že se mýlil. Myslím, že to není vůbec málo. A můj sen je takový, že brilantní řečníci, kteří přispívají a diskutují v DR, se zapojí do takovýchto veřejných diskusí a osvětlí lidem problém. DR je fajn, ale je to takový trochu uzavřený klub, tam venku je ale osvěty hodně třeba. A že vás tam nějaký pravicový fanantik bude napadat a zesměšňovat, to je nic proti tomu, když se vám tam podaří někomu otevřít oči.

Pane Ševčíku, díky , jsem rád, že nejsem s tímhle názorem osamocen. Novinky zkusím. Většina témat o kterých se tady a asi i tam mluví, úzce souvisí se základními hodnotami, které vyznáváme a šance úplně změnit něčí názor je velmi malá. Viz práce doktora Koukolíka. Nicméně , co jiného může dělat inteligentní člověk , který nechce jenom přežívat. I malý posun názoru veřejnosti , může znamenat velkou změnu. Viz Montgomery Bus Boycott.

Dělá mi v prvé řadě problém již sám termín spravedlnost. V mých očích jedinou spravedlnost totiž hledají soudy. V oboru etiky, čili morálky, mravnosti a příbuzných sfér, používám spíše slovo spravedlivost. Což odvozuji kupříkladu z toho, že se říká, „táta byl přísný, ale spravedlivý“, nikoliv spravedlný.
SPRAVEDLNOST ceny, zisku, mzdy či jiného výnosu ze společné činnosti, se dá vykalkulovat, o což se pokoušel systém plánovaného hospodářství. Proto se rozpory v této oblasti tehdy řešily soudními spory a arbitrážemi. Tržní ekonomika je prosazováno proto a jenom proto, že jakoukoliv kalkulaci fakticky zamlžuje. Nastoluje tím jakousi chiméru možné SPRAVEDLIVOSTI, což je bohužel mezilidský vztah plynoucí ze soupeření lidí, nikoliv z jejich kooperace. Soupeření je při tom uměle vytvářeno, zatímco kooperace, zvláště ve stále složitějších společenstvích, je naprosto bezpodmínečná. Je-li toto tvrzení oprávněné, pak je následně oprávněné tvrdit, že kooperace musí být řízena a nelze ji ponechat slepé ruce čehokoliv. A každé řízení pak musí mít svá pravidla, nastavené parametry, regulační systémy, zpětnou vazbu a dokonce sankce. Závěrem; pokud bude existovat tržní hospodářství, nebude nikdy možné dosáhnout spravedlnosti v distribuci bohatství. Bude se sice učeně klábosit o spravedlivosti, nebo spravedlnosti, ale ta bude pouhým výsledkem určité formy mezilidského vztahu, kterému odborně říkáme sociální boj, třeba metodou stávek za kolektivní smlouvu. Taková cesta bohužel neskýtá naději na jakoukoliv rozumnou distribuci bohatství. Pokud se zákonem nestanové limity platů manažerům, limity zisků vlastníkům, inovační meze a další regulátory, pak…celý ten současný, bohužel už globální šlendrián stejně jednou skončí světovou evolucí, jak říká nejeden z mých přestárlých, leč moudrých přátel.

Vážený pane Samku,

píšete, že byste čekal zapojení autorů do debaty. Opravdu ale nevím, co bych měl říci k Vašim připomínkám, když poté, co jsem v článku předložil své argumenty, tak mi napíšete, že jsem žádné argumenty neuvedl. Na to celkem nemám co odpovědět.

Základní předpoklad je ten, že morálně hodnotit lze jen lidské jednání. Nemůžu například morálně hodnotit přírodní katastrofu. Bohatství si ale mezi sebou rozdělují lidé - jednají určitým způsobem. Pokud manažer sníží platy zaměstnanců a odůvodní to hospodářskou krizí, zatímco sám si plat zvýší, pak to lze morálně hodnotit, ať už to prohlásím za dobré, špatné či morálně indiferentní.

Tímto názorem se liším od Friedricha Hayeka, který tvrdí, že distribuci bohatství nelze hodnotit podobně jako nelze hodnotit přírodní katastrofu, protože nespadá do oblasti lidského jednání.

K Vašemu pojetí liberalismu: Nemohu za to, ale bohužel liberalismus se používá ve dvou různých neslučitelných významech. Já ho používám ve smyslu liberální ekonomické školy (viz první odstavec článku). Můžeme tomu též říkat klasická škola, případně i neoliberalismus. (Libertarianismus je trochu jinde jako extrém výše zmíněného.) Keynes a Rawls pro mě nejsou liberálové, protože nepoužívám liberalismus v onom anglosaském spíše levicovém pojetí, jak tento pojem užíváte Vy.

Jak disproporce vzniklé usurpováním moci zaměstnavatelů na úkor většiny, ústily v nedávném století do masakrů, je dnes globálně známo. Je proto možné, že znalost všestraných výhod sociálního kapitalismu poválečné éry, který pojem spravedlnosti akceptoval přispěje u většiny k nárůstu zájmu o výhody takové demokracie, která je schopna zajistit kapitalismu sociálně vyvážený režim.
Mám dojem, že perioda strachu z kapitalismu, komunismu, islamismu ap. se stala okrajovým projevem tradičního nedemokratického smýšlení. Což také vysvětluje často tak směšně umíněné pátrání po nepříteli a současně poukazuje na nedostatek nepřátel. Ti jsou nahrazováni konstrukty fantomů sloužících ve formě placebo-nepřátel k uspokojování poptávky té menšiny, které je nadále základní určující hodnotou intolerance.

Morální hodnocení má tu nepříjemnou vlastnost, že jakkoli se opírá o zdánlivě univerzální hodnoty či axiomy (např. Dekalog apod.), vždy je velmi závislé na kontextu. Je těžké si to přiznat, ale je to tak. Vezměme např. větu: Jsou věci, pro které stojí za to trpět. V kontextu boje proti totalitarismu věta artikuluje postoj, který my, s naší historickou zkušeností, můžeme hodnotit jako vysoce morální. Ale např. vysloví-li tuto větu člověk, který klade bombu pod autobus plný dětí - je to problém. Samozřejmě jsem uvedl lehce provokativní příměr, který může leckdo dokonce onálepkovat jako demagogii. Ovšem chci jen upozornit na určitou nestálost morálního hodnocení - ono není jednou provždy dané. Morálka a etika jsou oblastí neracioidního (jak říkal R. Musil a jak jsem vzpomenul už v jiné diskusi), kde výjimka panuje nad pravidly, zkušenost nad logikou.

Základní lež klasického liberalismu a ve fundamentální podobě také dnešního neoliberalismu (potud chápu pojem "neoliberalismus" jako adekvátní, jeť na liberalismus skutečně napojen) představuje tvrzení, že trh je něčím přirozeným. Ve chvíli, kdy se v diskursu objeví výpověď tohoto druhu (tj. že sociální konstrukty jsou přirozenými fenomény) máme co dočinění s ideologií a je třeba se mít na pozoru. Čili: (neo)liberalismus je ideologií tržního hospodářství, nikoli jeho teorií. Slouží k legitimizaci trhu a tržní ekonomiky; nevysvětluje, neanalyzuje. Hayek tedy nemohl nepopřít sociální poruchy způsobené liberalismem, protože by napřed musel popřít sám sebe - tj. vyjít ze svého režimu řeči, ze svého diskursu. A to není snadná operace.

Trh je tedy sociálním konstruktem stejně jako tzv. přerozdělování. A půjdu ještě dál a řeknu, že trh je určitý druh přerozdělování, které se ovšem řídí jinými principy než přerozdělování v užším smyslu. Přerozdělování trhu je řízeno svou racionalitou a má také svou morálku, svůj étos (nebo alespoň kdysi rozhodně mělo). Základním imperativem je zisk, což je legitimní postoj. Bez zisku není možno financovat další udržení (nebo dokonce rozvoj) trhu. Jenže co když je zisk náhle enormní? Kdo donutí vlastníka firmy, aby přebytek investovat např. do mzdových nákladů a tím "spravedlivěji" distribuoval bohatství?

V trhu je tedy obsaženo čertovo kopýtko: v diskursu (neo)liberalismu je prezentován jako přirozený jev, ale ve skutečnosti je v něm příliš mnoho libovůle, příliš mnoho náhodnosti, příliš mnoho voluntarismu.

Jak z toho ven? Možná neškrtat trh jako celek, ale začít škrtem (tj. hlubinnou kritikou) určitého pojetí trhu, určitýho typu ekonomického myšlení, které v současnosti bohužel naprosto dominuje. Takového pojetí, které chce na trh převést všechno. Dosud platí nebezpečný redukcionismus, že ekonomika = trh a co se nechová tržně, musí z kola ven. Možná by stálo za to obrátit perspektivu a začít promýšlet trh jako ostrov v moři netržního. Nikoli trh jako centrum ekonomického chování, ale jako jeho důležitá, nicméně nedominující součást. Nové ekonomické teorie by měly obrátit pozornost na to, co se trhu vymyká, a nesnažit se toto netržní brutálně osekat a vecpat do schematu tržních vztahů.

(Poznámka: Tím netržním myslím ekonomické vztahy, které se jeví jako "netržní" ve vztahu k neoliberálnímu pojetí trhu.)

Zkusme to ještě jinak, snad méně abstraktně:

Ten příměr s koláčem, který je uveden na začátku článku, zcela opomenul fakt vlastnictví výrobních prostředků. Někdo musel ten mák či tvaroh, troubu atd. koupit. Čili trh sám je závislý na sobě samém. Proto je tak těžké onen samopohyb, onu sebezacyklenost trhu rozetnout.

Ale co když se lidé domluví tak, že do výroby koláče vloží své vlastnictví - svůj mák, svůj tvaroh, svou troubu atd.? Myslím, že tomu, co by vzniklo, se říká družstevní ekonomika. Nevedly by první kroky k dehegemonizaci neoliberalismu přes renesanci družstevního hospodaření?

Hodnotím, že jste se (narozdíl od jiných autorů) zapojil do debaty. Tedy nejste nemrcouch.

Myslím ale , že by se těžko našel někdo, kdo by s vámi souhlasil , že John Rawls nebyl liberál. Jestliže mluvíte o distributivní spravedlnosti tak především v Rawlsově teorii je zcela jasný rozdíl mezi liberalismem a liberariánstvím Nozicka.

Je to podstatné proto, že právě liberál Rawls navrhl zatím nejférovější způsob redistribuce tj. nerovnost ano, ale ať to pomáhá těm nejvíce znevýhodněným. A k tomu vedla moje otázka. Jestliže chcete spravedlivější formu redistribuce než Rawls, tak "Na základě čeho ?"Tato otázka se řeší přesně čtyřicet let a nikdo nedokázal dát rozumnou odpověď.

Že nediskutují bych autorům nevyčítal, už psát ty články je na hraně mrhání časem, ale halt každý má ty užitkový funkce někde jinde :-) A ovšem Rawls je argumentačně slabý jako moucha.

Je jasné, že jste ho nikdy nečetl. Málokdo je tak důsledný v argumentaci jako Rawls.

Možná by stálo za to, kdyby pan Gočev své výhrady nějak rozvedl. Takové výkřiky ve stylu "to nejlepší si nechávám pro sebe, milí diskutující, abych ukázal svou intelektuální převahu, protože já vím, a vy víte houbeles" jsou celkem nanic. Ale možná že argumentaci považuje pan Gočev za mrhání časem...

Bohužel , autoři kteří nemají nastudovány základní informace začínají být charakteristickým rysem DR. U diskutujících se neznalost dá pochopit, nikdo nemůžeme být odborníkem na všechno . Někteří ale takovými odborníky jsou , jen se jim nějak nechce to opravdu dokázat.

Schválně jsem čekal , jestli pan Gočev zareaguje. Zjevně mu stačilo, že nás oblažil svou moudrostí . V jedné věci ale má pravdu, začíná to tu být mrhání časem.