Lze rozdělení bohatství hodnotit z hlediska spravedlnosti?

Adam Votruba

Teze, že neexistuje distributivní spravedlnost, je jednou ze základních pouček liberalismu. Nelze říci, že mzda toho je spravedlivá a jiného nespravedlivá. Prostě to tak určil trh. Naproti tomu tzv. přerozdělování je prý vždy nespravedlivé.

Dovolte mi, abych začal svou úvahu o otázce tzv. distributivní spravedlnosti jednoduchým modelovým příkladem, podobně, jak to činí ve svých úvahách přívrženci liberální ekonomické školy.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Představte si, že se šest lidí domluví, že společně upečou koláč o hmotnosti 1 kg. Jeden připraví makovou náplň, jeden tvarohovou, další těsto, jiný rozehřeje troubu atd. Jeden z nich bude zařizovat vzájemnou součinnost, přišel s nápadem a rozděluje práci. A pak dojde na dělení. Dejme tomu, že ostatní celkem souhlasí s tím, že organizátor si zaslouží větší podíl ze společné práce, a nechají na něm, aby společné dílo rozdělil. A tak každému připadne 150 gramů a organizátorovi 250 gramů.

Pár dní nato se pustí do koláče o hmotnosti 1,5 kila. Organizátor se zase chopí rozdělování a napadne ho, že by ostatním mohlo stačit o něco méně, a tak dá každému 100 gramů a sám si ponechá 1000 gramů.

Hle, co je to za podivné dělení, můžeme si říci. Takhle by se přece nikdo nezachoval a když, tak by si to ti ostatní nenechali líbit. Jenže přesně to se stalo ve vyspělých zemích (například v Německu, v USA a patrně i jinde). Ze stále většího koláče HDP se ukrajují pro většinu pracujících stále menší kousky, zatímco pro menšinu nejbohatších se krájí kousky stále větší. Dlouhodobý trend poklesu průměrné reálné mzdy již od konce sedmdesátých let je neoddiskutovatelným faktem.

Nepoměr může být způsoben tím, že mechanismus rozdělování je v rukou úzké skupiny lidí. Ve světě podnikání neplatí demokracie. Kdyby měli všichni, kteří mají podíl na společném díle, též svůj hlas ohledně toho, jakým způsobem rozdělit zisk, pak by sice „organizátoři" měli větší podíl ze společného díla, nikoliv však enormně větší podíl.

Řeknete si možná: Dobrá, ale co z toho? Tak to prostě je. A proč to vlastně ukazovat na nějakém příkladu s koláčem?

Ano, tak to je. Zjednodušený model zde volím proto, abych upozornil, že dělení bohatství závisí na lidském rozhodování. Z toho ovšem vyplývá, že liberální ideologové ve věci distributivní spravedlnosti lžou. Ti liberální ideologové a ekonomičtí odborníci, kteří s odvoláním na Adama Smithe říkají všem těm, kdo si zvyšují příjmy na úkor jiných, že chamtivost je cosi hodného chvály a že prospívá ekonomice.

Teze, že neexistuje distributivní spravedlnost, je jednou ze základních pouček liberalismu. Nelze říci, že mzda toho je spravedlivá a jiného nespravedlivá. Prostě to tak určil trh. Naproti tomu tzv. přerozdělování je vždy nespravedlivé. (Někdy se ovšem v argumentaci používá sofistické kličky, že sice ekonomie nemůže morálně hodnotit, ale může říci, že přerozdělování škodí ekonomice. To, aby se mohla liberální ekonomie maskovat jako nehodnotící věda a zároveň nenápadně hodnotit.)

Liberální ekonomové rádi říkají, že do trhu se nemá zasahovat. Jenomže historie nám ukazuje, že rozdělení bohatství nezáleží na nějakém neviditelném trhu, ale na konkrétních lidech a na společenských mechanismech. O rozdělení rozhoduje určitá vrstva lidí. Viděli jsme, jak strach z války, strach z komunismu či některá politická opatření vedou k tomu, že se na pracující může dostat ze společného koláče více, ale také, že jiná politická opatření a jiná ideologická klišé vedou k tomu, že se na ně dostane méně.

To je velmi důležitý poznatek, neboť to ukazuje, že distribuce bohatství záleží na politických rozhodnutích. A jestli něco závisí na rozhodnutí, pak se nelze vyvléci z odpovědnosti, byť bychom stokrát chtěli tvrdit, že to takto chtěl bůh či neviditelná ruka trhu.

Nevím, kolik lidí by souhlasilo s tezí Friedricha Hayeka, že neexistuje distributivní spravedlnost. Jistě však má hodně lidí dnes pocit, že existuje distributivní nespravedlnost. Ano, to, že se někdo narodí chytrý, jiný hloupý, nelze z etického hlediska soudit, neboť tento fakt nezávisí na lidském jednání. O rozdělení bohatství ve společnosti to však neplatí, přestože vazba mezi rozdělením a rozhodnutím není tak jednoduše přímočará jako u malé pracovní party, která si po společné práci rozdělí zisk třeba rovným dílem.

Neexistuje bohužel žádné jednoduché pravidlo pro určení spravedlivého dělení (národní bohatství nelze samozřejmě dělit rovným dílem), což jen ukazuje, o jak složitý problém se jedná. Je to ale problém politický, neboť je v dosahu lidského jednání. Proto je oprávněný i takový požadavek, aby ti, co rozhodují o rozdělení bohatství, byli nějakým způsobem postaveni pod veřejnou kontrolu.

Ekonomičtí liberálové neradi slyší větu, že v kapitalismu bohatí bohatnou a chudí chudnou. Prý bohatnou všichni, jen někteří rychleji a jiní pomaleji. Není to ale pravda, v historii kapitalismu bylo vícero významných období, kdy chudí skutečně dlouhodobě chudli. Lze to pozorovat v počátcích kapitalismu v šesnáctém století a lze to pozorovat i dnes, kdy se kapitalismus zvolna zbavuje přívlastků, které mu vnutila politika západních zemí po druhé světové válce. Říká se, že lidé se vždy více poučí z neúspěchu než z úspěchu: Krach v podobě světové války přinesl lidstvu poválečné poučení v podobě sociálního státu, z úspěchu sociálního státu se však nikdo poučit nechce.

Ekonomický liberál ve své víře v kapitalismus nikdy nepoleví. Kupodivu vždy bude popírat fakt, že v kapitalismu chudí chudnou. A když bude důkazy dotlačen ke zdi, pak nastoupí konečný argument liberalismu, který už nikdo vyvrátit nemůže. Formuloval ho již zmiňovaný Friedrich Hayek, když byl zdráhavě nucen přiznat, že se skutečně spolu s kapitalismem objevuje masa zpauperizovaného obyvatelstva. Tehdy řekl: Nebýt kapitalismu, tak se ti lidé ani nenarodili.

Suma sumarum: Ač liberalismus dokázal formulovat některé podnětné postřehy, prokazuje dnes pozoruhodnou schopnost naprosto se odtrhnout od reality v bezmezné víře, že objevil základní princip všeho jsoucna. Někdy je potřeba, aby někdo nahlas řekl: Král je nahý. Dnes by bylo dobré říci, že liberálové se mýlí nebo lžou, když mluví o tom, že distribuci bohatství nelze morálně hodnotit.

    Diskuse
    MN
    May 12, 2011 v 18.30
    O nefunkčnosti trhu při rozdělování bohatství by se určitě dala napsat celá kniha. Mimo jiné tato skutečnost má úzkou souvislost s důchodovou reformou, o jejíž nezbytnosti nás přesvědčuje naše pravicová vláda. Neustále jsme přesvědčováni, že demografický vývoj způsobí, že za 40 let (sic!) připadne jeden důchodce na jednoho ekonomicky aktivního občana. Ponechme stranou pravděpodobnost této dlouhodobé předpovědi, ale podobně snad můžeme předpokládat na základě historické zkušenosti, že produktivita lidské práce jistě také poroste, za tuto dobu na několikanásobek. Proč by nemohl jeden člověk v aktivním věku zajistit přiměřené životní podmínky pro jenoho důchodce? Je zajímavé, že tento logický argument nikdy v našich médiích nebo z řad opozice nezazněl, alespoň o tom
    nevím. To jenom dokazuje podvodné úmysly naší vlády. Ale jak to souvisí s nespravedlivým rozdělováním bohatství? Jak bylo v článku řečeno, reálné mzdy v poslední době stagnují. Vytvořené hodnoty, sále se zvětšující, se dostávájí do rukou omezené skupiny bohatých a proto také nemohou být použity ke zlepšení života důchodců, resp. dokonce k jejich dřívějšímu odchodu do důchodu! Liberární institut se za podpory médií snaží vytvořit dojem, že platba sociálního
    pojištění je jakási daň, kterou stát nějakým způsobem vyhazuje do vzduchu a je potřeba tyto odvody co nejvíce snížit. To pak vede k deficitu důchodového účtu a ke snaze prodlužovat věk odchodu do důchodu. Pokud by se totiž lidé rozhodli, že budou na sociální pojištění odvádět dostatečnou část mzdy, jak to odpovídá rostoucí produktivitě (předpokládejme, že by tomu dali přednost před nákupy zbytečností, ale to je jiné téma), vznikl by tlak na zvyšování mezd (resp. odvodů), což by vedlo ke snižování zisku firem, čemuž se samozřejmě pravice brání. Za oddalováním odchodu do důchodu na 65, 70, dokonce snad na 75 let (kdo
    to navrhuje, měl by rezignovat okamžitě na jakékoli důležité politické funkce) je tedy jenom primitivní snaha pravice udržet mzdy co nejníže.
    MP
    May 12, 2011 v 21.58
    Vynikající abeceda
    fungování (současného globálního) kapitalismu, srozumitelná snad i naprostým ekonomickým laikům.
    Díky za ni.
    JS
    May 12, 2011 v 23.33
    Až příliš srozumitelná ...

    Nejvyznamější práci o distributivní spravedlnosti napsal liberál John Rawls.Nejvýznamějším odpůrcem volné ruky trhu byl liberál J. M. Keynes. Jan Štern a Jiří Pehe podstatně promyšlenější kritiku nazvali Manifest radikálního liberalismu.

    To co kritizuje p.Votruba se většinou označuje jako libertarianismus nebo neoliberalismus.

    K závěrečnému tvrzení že distribuci bohatství lze morálně hodnotit. Na základě čeho ? To , že se vám něco nelíbí, ještě neznamená , že máte pravdu. Musíte mít argumenty, ty jsem ale v článku nenašel.
    MP
    May 13, 2011 v 13.24
    Pane Samku,
    argumenty musí nakonec vždy ustoupit hodnotám. To, jestli mají na ulici umírat chudí hladem nebo ne, není otázka ani sociologická, ani ekonomická apod., nýbrž morální, etická. A lze ji rozhodnou jen na základě hodnot, které zastáváme. Někdo vidí člověka jako vlka a lidskou společnost jako vlčí smečku, někdo věří, že jsou mezi lidmi možné i jiné vztahy... Někdo dokonce věří v takovou pošetilost, jakou je láska k bližnímu...
    JS
    May 13, 2011 v 20.42
    Pane Plevo, já s vámi ale naprosto souhlasím . Společnost by měla fungovat nejenom na principu neviditelné ruky trhu ale i na základě sdílených lidských hodnot.

    Jenže kolik si ještě přečteme podobných nicneřešících výlevů, že všechno je špatně ? Tak fajn , pojďme mluvit o tom jaké hodnoty chybí a jak je prosadit.Možná by mělo význam se vrátit právě k Manifestu radikálního liberalismu, jako vzácnému případu promyšlené kritiky a konkrétních návrhů.

    Začínám silně pochybovat o smyslu těchto diskusí. Čekal bych, že se autoři článků zapojí do debaty a budou hájit své názory. Bohužel je to jen takové to domácí plkání ...
    TT
    May 13, 2011 v 22.58
    Ve vší úctě
    Manifest radikálního liberalismu je jen další varianta Mírného pokroku v mezích zákona. Zavřena do českého kotlíkářského myšlení nereflektuje vůbec globální rozměr a honosí se několika z rukávu vysypanými kosmetickými úpravami. Prostě jiná maloměšťácká varianta Třebíčské výzvy.

    A Votrubův článek je prostě sloupek - naštěstí. V jiných textech i na DR předkládá poměrně jasné koncepce - vysoce převyšující intelektuální tlachání pár prominentů.
    JS
    May 14, 2011 v 10.17
    Jestli je ještě něco horšího než autoři , kteří nehájí svůj názor. Tak to jsou brouci pytlíci, kteří reflektují globalní rozměr čehokoli a jsou nám sesláni aby posuzovali co je maloměšťáctví a co české kotlíkářské myšlení ( to by mě opravdu zajímalo co to je) .

    No jednu chvíli DR vypadalo jako perspektivní fóŕum pro levicovou diskusi. Dnes je to hlavně místo samohany nemrcouchů. Ztráta času, bohužel.
    May 14, 2011 v 11.45
    Částěčně bych souhlasil s panem Samkem v tom, že diskuse v DR by měla být daleko rozsáhlejší, podnětných článků k tomu je dost. Já bych to rozšířil i na jiná fóra, třeba na Novinkách je řada článků o kterých se rozsáhle diskutuje. Já určitě nejsem žádný rétor, ale do diskuse tam se zapojuji a občas se mi podaří přesvědčit oponenta, že se mýlil. Myslím, že to není vůbec málo. A můj sen je takový, že brilantní řečníci, kteří přispívají a diskutují v DR, se zapojí do takovýchto veřejných diskusí a osvětlí lidem problém. DR je fajn, ale je to takový trochu uzavřený klub, tam venku je ale osvěty hodně třeba. A že vás tam nějaký pravicový fanantik bude napadat a zesměšňovat, to je nic proti tomu, když se vám tam podaří někomu otevřít oči.
    JS
    May 14, 2011 v 16.4
    Pane Ševčíku, díky , jsem rád, že nejsem s tímhle názorem osamocen. Novinky zkusím. Většina témat o kterých se tady a asi i tam mluví, úzce souvisí se základními hodnotami, které vyznáváme a šance úplně změnit něčí názor je velmi malá. Viz práce doktora Koukolíka. Nicméně , co jiného může dělat inteligentní člověk , který nechce jenom přežívat. I malý posun názoru veřejnosti , může znamenat velkou změnu. Viz Montgomery Bus Boycott.
    SH
    May 16, 2011 v 15.30
    Složitosti.
    Dělá mi v prvé řadě problém již sám termín spravedlnost. V mých očích jedinou spravedlnost totiž hledají soudy. V oboru etiky, čili morálky, mravnosti a příbuzných sfér, používám spíše slovo spravedlivost. Což odvozuji kupříkladu z toho, že se říká, „táta byl přísný, ale spravedlivý“, nikoliv spravedlný.
    SPRAVEDLNOST ceny, zisku, mzdy či jiného výnosu ze společné činnosti, se dá vykalkulovat, o což se pokoušel systém plánovaného hospodářství. Proto se rozpory v této oblasti tehdy řešily soudními spory a arbitrážemi. Tržní ekonomika je prosazováno proto a jenom proto, že jakoukoliv kalkulaci fakticky zamlžuje. Nastoluje tím jakousi chiméru možné SPRAVEDLIVOSTI, což je bohužel mezilidský vztah plynoucí ze soupeření lidí, nikoliv z jejich kooperace. Soupeření je při tom uměle vytvářeno, zatímco kooperace, zvláště ve stále složitějších společenstvích, je naprosto bezpodmínečná. Je-li toto tvrzení oprávněné, pak je následně oprávněné tvrdit, že kooperace musí být řízena a nelze ji ponechat slepé ruce čehokoliv. A každé řízení pak musí mít svá pravidla, nastavené parametry, regulační systémy, zpětnou vazbu a dokonce sankce. Závěrem; pokud bude existovat tržní hospodářství, nebude nikdy možné dosáhnout spravedlnosti v distribuci bohatství. Bude se sice učeně klábosit o spravedlivosti, nebo spravedlnosti, ale ta bude pouhým výsledkem určité formy mezilidského vztahu, kterému odborně říkáme sociální boj, třeba metodou stávek za kolektivní smlouvu. Taková cesta bohužel neskýtá naději na jakoukoliv rozumnou distribuci bohatství. Pokud se zákonem nestanové limity platů manažerům, limity zisků vlastníkům, inovační meze a další regulátory, pak…celý ten současný, bohužel už globální šlendrián stejně jednou skončí světovou evolucí, jak říká nejeden z mých přestárlých, leč moudrých přátel.
    + Další komentáře