ČR na cestě do chudoby a polarizace

Ilona Švihlíková

Nástroje, kterých využívá česká vláda k tomu, aby čelila krizi, nemohou mít kýžené výsledky. Navíc nikdo nevěnuje pozornost faktu, že právě aplikace takové politiky přivedla ČR k nejhorším schodkům. Zvlášť některé skupiny obyvatel pocítí následky, proč by tedy měly být loajální?

Rok 2010 se globálně vyznačoval velmi odlišným vývojem v zemích Západu, kde mainstream hovoří o „křehkém oživení“ — snad aby dal najevo, že růstový impuls nikde a nezaměstnanost je velmi vysoká, a mezi zeměmi Východu, především oblastí jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky.

V EU navíc vypukla „aktualizovaná“ verze krize — krize dluhová. Případ Řecka oživil myšlenky na přísnou fiskální konsolidaci, a to nejen v této zemi, ale v celé EU. Německu se dokonce podařilo prosadit úspornou agendu do G20, kde až do té doby dominovala snaha nalézt z krize společná řešení spíše expanzivní cestou.

Řecký případ navíc bezprecedentně ovlivnil výsledek českých voleb v květnu 2010. Současná koalice pravicových stran postavila svou existenci i program na systematickém budování strachu. Z dalších jejích „úhelných“ kamenů můžeme v jejím programovém prohlášení, ale i v již uskutečňovaných krocích nalézt esenci Washingtonského konsenzu. Důraz na nízké daně, malý stát, s tím související privatizaci veřejných služeb, na flexibilizaci pracovního trhu podle vzoru USA hire and fire — tvoří celkově cestu daňového a  sociálního dumpingu.

Dalším z rysů současné vlády je tedy naprostá ztráta sebereflexe, a to nejen v domácím kontextu, ale i v globálním. Žádná pozornost se nevěnuje faktu, že právě aplikace této politiky přivedla ČR k nejhorším schodkům. Naprosto se ignoruje zapojení české ekonomiky do globální — stačí připomenout slova ministra Kalouska, že České republiky se krize nedotkne a že bude růst. Toto moudro pak vyústilo ve fakt, že české ministerstvo financí se v odhadu HDP na rok 2009 spletlo o více než 9 procentních bodů!

Mainstreamová média nezajímá, do jaké situace dovedla aplikace Washingtonského konsenzu všechny země, kde byla kdy aplikována. Omílání jednoduchých dogmatických frází, toho, co Stiglitz nazývá „bizarní směs ideologie a špatné ekonomie“, stále převládá.

K pochopení politiky české vlády uvedu několik zásadních bodů.

Daňový mix se upravuje k ještě většímu zaměření na daně s regresivním dopadem (viz úvahy o 20procentní jednotné sazbě DPH s několika málo výjimkami). Takto silné daňové zatížení těch nejchudších není ani omylem vykompenzováno progresivními přímými daněmi, ani daněmi majetkovými. Naopak, přímé daně patří v rámci srovnání EU mezi nejnižší — srovnatelné s Bulharskem, Rumunskem a také Slovenskem. Více jsem k problematice napsala zde.

Absence jakékoliv plnohodnotné vize pro ČR, pokud za ni ovšem nepočítáme výroky typu, že „bohatství vzniká pouze v podnikatelském sektoru“. Podíváme-li se na růst HDP za rok 2010 (předběžný údaj + 2,3 %), zjistíme velmi silnou závislost ekonomického vývoje v ČR na vnějším prostředí, primárně průmyslové výrobě v Německu. Pokud ovšem Nečasova vláda skutečně zamýšlí tvrdě potlačit domácí poptávku mzdovou deflací a růst jen vnějškem (jako Německo posledních cca 10 let), pak je rušení zastupitelských úřadů v perspektivních zemích politickým idiotismem. A to vše za situace, kdy ČR nemá žádnou jasnou zahraničně-politickou doktrínu a nemá definováno, co je její národní zájem (pokud to ovšem není lezení kamsi určitým velmocem).

Konsolidace veřejných financí je pojímána jako posvátný úkol, jako určitá vyšší oběť. V internetových denících byl zmiňován „boj o zrno“ jako vhodná paralela k pochopení rétoriky a mediálního zakotvení tématu. Je jasné, že vůbec není kritizována politika snižování přímých daní posledních let, ale navíc se ministru Kalouskovi podařilo rozšířit (obzvláště mezi podnikateli) vnímání, že daně jsou trestem pro ty nejschopnější a nejpilnější. Ergo, je potřeba daněmi trestat ty nejchudší, protože jsou líní, neschopní a hloupí. Veškerá pozornost je věnována výdajové straně s destrukcí sociálního státu — snižování až rušení sociálních dávek. Více k tématu Martin Fassmann.

Na tato opatření navazuje další ústup státu z prostoru veřejných služeb, na které — světe, div se, pro samé snižování přímých daní a další výpadky (sociální pojištění) — nějak „nejsou peníze“. Přímo se tím vytvářejí angažmá pro soukromou sféru, která už si brousí zuby na atraktivní segmenty — např. penzijní systém, který navíc dodává jistotu možnosti investování s obrovskými částkami po dlouhou dobu.

Víra, že flexibilní trh práce (tj. žádné jistoty pro zaměstnance) vyřeší problém nezaměstnanosti. Ministr Drábek se dokonce nechal slyšet, že „snižování nákladů na práci, kdy bude zrušen povinný příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a povinný odvod na úrazové pojištění, je výrazným impulsem pro tvorbu pracovních míst a zvyšování zaměstnanosti. V době končící [!] ekonomické krize považuji tyto kroky za správné. Věřím, že dokážou naši ekonomiku nastartovat tak, že za pět až deset let budeme výrazně bohatší zemi“ (Právo, 19. 2. 2011, str. 3). Podoba těchto opatření zahrnuje oslabení moci odborů (někteří představitelé ODS, např. Boris Šťastný, by odpor lékařů nejraději klasifikovali jako trestný čin), možnost řetězení smluv na dobu určitou, úvahy o výpovědích bez udání důvodu apod. Deník Referendum tuto politiku brilantně vystihl v jednom komentáři k ministru Drábkovi: „Již brzy povýšíme řadu zaměstnanců na otroky.“

Nabízí se tedy otázka, proč by skupiny, které Nečasova vláda odírá ze všech stran, měly být nadále loajální ke státu? Nic jim nenabízí a zároveň ohrožuje jejich samotnou existenci.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse (26 příspěvků)
    MN
    Miroslav Novák
    March 1, 2011 v 14.38
    Dovolím si přidat odkaz na nejnovější analýzu reformních kroků vlády od M. Fassmanna:
    http://www.blisty.cz/art/57498.html
    Květoslava Hyldebrantová, pedagog
    March 6, 2011 v 7.27
    Opravdu DPH zatíží nejvíce chudé?
    DPH zatíží nejvíce chudé, nebo rovnoměrně všechny skupiny obyvatel dle výše útraty?

    Pokud dobře rozumím, tak chudý člověk s útratou třeba 3.000 Kč měsíčně zaplatí v DPH asi 600 Kč (?) - a bohatší člověk s útratou kolem 30.000 měsíčně zaplatí v DPH zhruba desetinásobek - t.j. kolem 6.000 Kč měsíčně...? (A boháč s útratou 300.000 zhruba stonásobek - t.j. 60.000 Kč.)

    Nebo se mýlím? Co na tom vlastně vidíte za nespravedlivé?
    Princip solidarity považuji za zachovaný - když odvody daní nejsou jednotné na hlavu ve stejné výši, ale bohatší se podílejí podstatně vyššími částkami dle výše útraty.
    (Podílet bychom se jistě měli všichni - každý dle možností - chudí minimálně, bohatí více. Co je levicí kritizováno?)
    Luděk Ševčík, OSVČ
    March 6, 2011 v 9.2
    Paní Hyldebrantová, nemáte zájem si k tomuto tématu nastudovat nějakou literaturu? Třeba by jste pak zjitila, že velmi jednoduché pravicové fráze jsou určené velmi jednoduchým lidem. Především - bohatý člověk neutratí měsíčně 300 000 za základní potřeby, takže státu neodvede 60 000 na daních ani náhodou. Rozdíly mezi náklady na základní potřeby chudáka a boháče jsou možná v řádu několika tisíc, takže rozdíl v odvedené dani je v řádu několika stokorun /to ale člověk nesmí brát v potaz bohaté plátce DPH, ti jej státu ze svých základních potřeb téměř neodvádějí, neboť si je uplatňují do nákladů - vím o tom své, dělám ekonomiku firmám roky/. On ten bohatý člověk při 100 x vyšším příjmu, nesní 100x víc obědů, nespotřebuje 100x více základních potřeb a ani si nepořídí 100x více aut a nemovitostí, tudíž neodvede 100x více DPH. Jeho daňové zatížení je tedy mnohonásobně nižší na každou vydělanou korunu, než chudáka. Ještě si myslíte, že se na tom podílí všichni stejně?
    MT
    Miroslav Tejkl
    March 6, 2011 v 10.57

    Základní logický řetězec přece není složitý.

    1. Každou daň člověk platí ze svého - ne jiného - příjmu.

    2. I tu nepřímou daň.
    Tu taky.

    3. Při nákupu určitého zboží, zaplatí boháč i chuďas tutéž přirážku - tedy boháč ze svého příjmu mnohem menší procento než chuďas.

    4. Tento podstatu tohoto rozdílu nezmění ani fakt, že boháč kupuje zboží dražší, vyšší třídy, kdy za obdobnou užitnou hodnotu zaplatí asi víc než by odpovídalo vyšší kvalitě.
    Koneckonců dost zboží je i zde stejných - nejen chleba a rohlík ...

    5. Nepřímá daň je protipólem progresívní daně z příjmů - je tedy degresívní ...

    6. V bohatých zemích by měl být daňový mix obou typů daní vyvážený
    Rovná daň je proto zločin.


    Ilona Švihlíková si nedávno v blistech úmyslně vybrala Dánsko s vysokou a jedinou sazbou DPH, aby ukázala, že mezi společenskou legitimitou vysoké nepřímé daně na Severu a u nás je pořádný rozdíl ...

    (btw takovou knihu a kulturu vůbec lze přece podpořit i jiným způsobem a jinými nástroji, než zařazením do nižší
    sazby - když ji odlišné sazby v zemi nemám a nechci je závadět, jsou tu jistě jiné nástroje)

    Roman Kanda
    March 6, 2011 v 15.21
    Čekání na katastrofu
    Když v roce 2008 došlo ke světové finanční krizi, mohlo to vzbudit naděje k přehodnocení neoliberálních konceptů, jimiž se globální kapitalismus řídil a jež finanční systém srazily na kolena. Ukazuje se však, že neoliberalismus zapustil za léta svého devastujícího působení příliš tuhý a hluboký kořen, a tak došlo k paradoxnímu jevu: neoliberalismus se ještě více radikalizoval a posílil svou ekonomicko-politickou dominanci i dominanci ve veřejném diskursu (neoliberální rétorika pronikla prakticky do všech médií a ovládla jejich jazyk).

    Zkrátka a dobře, vše to, co jsme až dosud zažili - zmíněná finanční krize, následný ekonomický propad, plánované drakonické zvýšení DPH -, svědčí o tom, že iracionalita globálního kapitalismu se roztočila na plné obrátky. Systém se tváří racionálně, ale ve skutečnosti s námi hraje ruskou ruletu.

    Naše nynější krize (abych se odvolal na klasika) je ještě příliš malou krizí. Ve srovnání s mnohdy velmi obtížnými životními podmínkami řady lidí to může znít téměř cynicky. Ale začínám se čím dál víc obávat, že sílu neoliberalismu může dnes zvrátit snad jen opravdová katastrofa.
    FJ
    František Jonáš, technik
    March 6, 2011 v 18.53
    Kupředu pravá...
    Na cestu k chudobě bylo v ČR vykročeno, resp. se kráčí dál . Nyní se zdá mílovými kroky.
    SH
    Stanislav Hošek, Penzista
    March 6, 2011 v 20.28
    Cesta do chudoby.
    Cesta ke zchudnutí většiny, ba dokonce doslova všech, byla programově započata ihned po listopadovém politickém převratu. Nová moc ukradla všemu obyvatelstvu majetek, vytvářený desetiletí a rozdala ho samozvancům, většinou zahraničním a zbytek domácím na dluh, který nikdy nesplatili. Produktivní základnu ekonomiky tak definitivně snížila asi o třetinu a nikdy ji ničím nenahradila. Výpadek tak zvané HDP, obskurně naplňuje „službami“, především nic nevytvářejícími, finančními. Zisky z podnikání jdou ze dvou třetin do zahraničí a daně z poloviny nemohou být vybrány, protože tomu brání za tím účelem globální finanční oligarchií zřízené daňové ráje. Za této situace současná vláda se ani nemůže chovat jinak, aby státu nebyl ratingem, čti mírou služebnosti globální oligarchii, sníženo jakési mystické renomé a tím zchudnutí ještě více zostřeno. Jakákoliv budoucí nápravná opatření, mohou být jenom kosmetickými úpravami daného stavu. Jedinou cestou skutečné nápravy, je vstup na trajektorii globálního, opravdu socialistického odporu.
    Bohumír Molnár, podnikatel
    March 7, 2011 v 2.4
    Nečasova vláda a koaliční zákonodárci skutečně ohrožují samotnou existenci mnohých občanů této země

    Klasickým příkladem byla i nedávná změna zákona o zaměstnanosti, která neumožňuje vyplácet podpory v nezaměstnanosti těm, kteří mají pouhý nárok na jiné formy plateb od zaměstnavatele či státu (přitom nemusí fakticky dostat ani haléř)

    K tomu pak byla poměrně zajímavá a příznačná diskuze na poslední schůzi Senátu - viz zde:

    http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=8&IS=4513&D=03.03.2011#b11233
    Květoslava Hyldebrantová, pedagog
    March 7, 2011 v 5.49
    Pane Ševčíku,
    děkuji za odpověď, ale opravdu si nemyslím , že "daňové zatížení je tedy mnohonásobně nižší" u lidí s velkými příjmy.
    Dovoluji si tvrdit naprostý opak a považuji to za solidární, že lidé s většími příjmy jsou daňově zatíženi celkově přiměřeně podstatně více.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    March 7, 2011 v 8.33
    Takže paní Hyldebrantová, pokud chudý člověk, který si nic neušetří, zaplatí ze svého příjmu dejme tomu v průměru z každé stokoruny 15 korun DPH a vysokopříjmový třeba 5 korun DPH, tak je to daňové zatížení stejné a nedejbože solidární? Víte vůbec, co by bylo solidární? Solidární by bylo, pokud by bohatí platitli vysoké daně a chudí žádné, to je solidarita, protože bohatým po zaplacení vysokých daní stejně zůstane mnohonásobně více, než chudým. Nebo je dle vás solidární, když chudák dá státu z 10 tisíc měsíčně 1500 a ten kdo má příjem 100000 zaplatí 3000? Máte o solidaritě vzláštní představy, nebo jste se tím, co jsem vám psal, moc nezabývala, možná vám to také špatně vysvětluji.
    + Další komentáře