Bída důchodové debaty v ČR

Petr Gočev

Vytvoření fondového pilíře nepřispívá k řešení demografického vývoje vůbec nijak a ani ekonomové z Bezděkovy komise se to neodvažují tvrdit. Musí si tak vystačit s velice chabým a evidentně účelovým argumentem o potřebě diverzifikace rizik.

Reforma důchodového systému se v ČR opět stala horkým tématem, především v důsledku zveřejnění jejích uvažovaných parametrů. Kritické články však často opomíjí zdůraznit to nejpodstatnější: vytvoření fondového pilíře nepřispívá k řešení demografického vývoje vůbec nijak, jak zdůvodnil např. ekonom ČNB Jan Kubíček v článku v Politické ekonomii 1/2008 s velmi explicitním titulkem Proč přechod průběžného penzijního systému na fondový nijak nesouvisí s demografickým vývojem?

Hrozí tak, že vláda pod tlakem veřejného zděšení upustí od nejkřiklavějších parametrů (možná je to tak již od začátku plánováno, aby byl vytvořen dojem konsensuálnosti a ochoty ke kompromisům) a důchodovou reformu realizuje ve stejně nesmyslné, avšak odbory posvěcené variantě dobrovolného spoření se státní podporou. Tedy ve variantě mnohamiliardové státní dotace soukromého podnikání penzijních fondů.

V „pokusném měřítku“ se tak již ostatně děje. Masy vycvičené podporou stravenek a stavebního spoření budou spokojené a fondům zbude i na úplatky.

Přes veškeré výhrady lze Bezděkově komisi přičíst k dobru, že argument demografického vývoje ve prospěch přechodu na fondový systém nepoužívá, a neriskuje tak naprostou diskreditaci. Musí si tak vystačit s velice chabým a evidentně účelovým argumentem o potřebě diverzifikace rizik.

Problém je samozřejmě v tom, že tato diverzifikace má proběhnout směrem k horšímu produktu. Je to podobné, jako kdyby si chtěl někdo kvůli diverzifikaci přikoupit k mercedesu ještě trabanta, který by byl ale dražší a měl větší spotřebu.

Lživý argument o potřebě posílení fondového penzijního spoření tak slýcháme jen od politiků a novinářů. Co jsem naposledy sledoval televizní pořad Otázky Václava Moravce (2.1.2011), použil lživý demografický argument „šéfporadce předsedy vlády“ Martin Říman z ODS, aniž by mu kdokoliv oponoval. Jako oficiální kritik se debaty účastnil Václav Bělohradský, který se ale zmohl jen na zpátečnickou odrhovačku o kritice Růstu Růstu.

Abych si přihřál vlastní polívčičku, odkazuji závěrem na článek, který jsem k problematice důchodové reformy publikoval minulý rok v Novém Prostoru.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse (49 příspěvků)
    Jiří Dolejš, poslanec
    February 18, 2011 v 10.20
    Petr G. upozornil na to, že demografický argument neimplikuje fondové řešení. Ale řešit je stárnutíé populace třeba - zdroje na krytí jsou hlavně ve vyšší zaměstnanosti a růstu mezd jako základu prio odvody, samozřejmě v souladu s růstem produktivity práce.
    Pak je tu otázka vztahu solidarity a ekvivalence - když V. Špidla zvažoval více zásluhový švédský model por českou důchodovou reformu, zjistil, že na něj chudá ČR nemá. Chudší musí být solidárnější, ekvivalnec eporoste s naším bohastvím, tak aby u nizkých důchodů to nešlo na úkor důstojného života jako minima.
    Poslední poznámka je volná inspirace chilským modelem, tj. že nejde jen o privátní fondy, ale také o veřejně garantovaný kapitálový fond žijící z nákupu státních dluhopisů. Tady je otázka zhodnocení takto uložerných peněz (doufám, že ne rizika jako v Řecku či Maďarsku)
    MN
    Miroslav Novák
    February 18, 2011 v 10.34
    Pokud jsem dobře pochopil
    poslední variantu vládního návrhu, pokračuje v intencích ideologie ODS - chudým brát, bohatým dávat. Firmám se sníží odvody o 3% (a tím pádem zvýší zisk). Výpadek příjmů do důchodového účtu zaplatí všichni formou zvýšení DPH. Pro ekonomiku určitě špatná zpráva, neboť poklesne kupní síla obyvatelstva (a zisky firem se už tak efektivně do ekonomiky nedostanou - nákup zlata, uměleckých děl a předražených bytů ekonomiku moc nepodpoří, pokud vůbez zisky neodejdou do zahraničních bank). A v budoucnu přijde pokles důchodů (z oslabeného prvního pilíře), neboť do soukromých fondů budou přispívat jen někteří bohatší odvážlivci (nicméně byznys to bude jistě dobrý). Postupně se tak u nás naplňuje sen všech boháčů o co nejnižších přímých daních a odvodech.
    Jiří Dolejš, poslanec
    February 18, 2011 v 15.12
    správně, vyvedení 3 p.b. z celkové odvodové sazby 28% je skutečně dárek pro kapitálové fondy a jejich privátní podnikání (i kdyby si za to koupily státní cenné papíry, rozhodobvatse v nich bude jako v privátní obchodní společnosti).
    Pokud by to bylo povinné, postihne to celou generaci mladších 35 let a bude to větší balík, pokud by to bylo dobrovolné, rozhodne se tak ten, kdo na to má nebo se rozhodne takto investovat. V připojištění má střední generace zatím nastřádáno se státní podporou cca 200 mld kč.
    Proto bude zajímavé sledovat, zda se nebude snažit koalice přemluvit odbory a ČSSD alepon na dobrovolný opt-out a licitace kolem stropů u odvodů z yvsokžch příjmů. V každém případě i dobrovolný opt-out znamená oslabení průběžného veřejného systému.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    February 18, 2011 v 16.45
    Autorovi článku
    Kolego,
    proč tak silná slova na adresu prof. Bělohradského?
    Kritkika růstu Růstu je přece legitimní.
    Ale jinak potřebujeme mladé nadané ekonomy jako vy (omlouvám se za aluzi na M. Jakeše, myslím to vážně).
    PG
    Petr Gočev
    February 19, 2011 v 2.54
    Kritika růstu růstu
    je pochybná, neboť růst nemá žádné principiální limity a není na něm nic špatného. V daném kontextu navíc kritika ekonomického růstu hraje do noty těm, kdo se hodlají postarat o to, aby se budoucích důchodců skutečně žádný růst a konzum netýkal.
    PG
    Petr Gočev
    February 19, 2011 v 3.10
    Ostatně Bělohradský
    si taky nebere servítek při vyjadřování svého vztahu k ekonomům a k "pavědeckému pajazyku" moderních věd: http://www.inext.cz/texty/No30/rozhovor.html Nezbývá mi než parafrázovat Cimrmana: Jen piš, postmodernisto, dekonstruuj, přijde den, zúčtujem spolu :-)
    Jiří Dolejš, poslanec
    February 19, 2011 v 7.52
    neměl bych za zlé ekonomům že odmítají pojmy jako "stationary economy" y chápat jako řešení. I já (původní profesí také ekonom) jsem se tu zmiňoval, že tzv. de-growth movement" (ekologicky motivované hnutí za "opačný růst" ) považuji za cosi utopického či nedomyšleného.
    Filosofové a ekologové by měli s ekonomy více diskutovat, jak dát kvaltiě růstu v rámci udržitelného rozvoje. Některé antirůstové řeči jsou skutečně plytké a obracejí laiky poněkud iracionálním směrem. Přes všechny výhrady ke stavu současné ekonomické obce, ekonomie je vědou jako každá jiná.
    ZJ
    Zdeněk Jehlička
    February 19, 2011 v 10.31
    stravenky a důchody
    Myslím, že Petr Gočev z Brna vylévá vodu z vany i s dítětem, když chce eliminovat na stát přisáté stravenkářské firmy tím, že zruší samotné stravenky. Kdybych to měl hrubě zjednodušit, důchodové pojišťovny brousící si zuby na povinné odvody asi taky nezrušíme zrušením důchodu.
    martin škabraha, autor erót-ické literatury
    February 19, 2011 v 10.43
    ad Bělohradský
    Averze části radikální levice k VB je prostě fakt, s tím se celkem nic nenadělá, protože se to vztahuje spíš k jeho osobě než myšlenkám. Nicméně k tomu růstu je třeba především říct, že kritizovat "růst Růstu" je něco jiného než odmítat hospodářský růst jako takový, už proto, že je to směšování odlišných rovin argumentace. Docela dobře to pochopil Sobotka, když nedávno napsal, že neodmítá tržní ekonomiku, ale odmítá tržní společnost.

    S těmi ekonomy je samozřejmě problém v tom, že Bělohradského formulace vyznívá jako odmítání ekonomie en bloc; ve skutečnosti odmítá jen určitý typ ekonomie a ještě spíš určitou politickou ideologii, která je skrytá za zdánlivě neutrálním jazykem ekonomie. Sám přitom z některých ekonomů čerpá.

    A s tou kritikou postmoderny už je to taky trochu trapné. Ta kauza je dávno pryč, myšlení se posunulo jinam, dnes stojí liberálové tohoto typu spíš na pozicích druhé moderny. (Což neznamená, že postmoderna byla jednoduše omylem, část - nejen - levice ji bohužel příliš nepochopila.)
    MT
    Miroslav Tejkl
    February 19, 2011 v 13.59

    Dobrovolný opt-out lze také udělat tak, že se odvody zvýší a jen to zvýšené bude možno dát alternativně do průběžného nebo fondového systému - nejlépe do státního kapitálového fondu, když je fondový princip v rámci diverzifikace tak nezbytný.

    Ale je toto všechno správná cesta ... n?
    Tak či onak ... ?


    Pravicový ekonom z ústecké univerzity René Hladík ukazuje, že být závislý na fondech znamená být závislý na bublinovém přetlaku daném dobou, kdy fondy nasávají parádní agregát likvidních peněz od těch, co odvádějí parafiskály - ale přitom JEŠTĚ málo nebo nic nevyplácejí ...
    ...a kdy mají hromadu likvidity, aby svou poptávkou po cenných papírech na kapitálových trzích vytlačily hodnotu papírů ve svých portfóliích nahoru ...

    Ale co až bude třeba "klopit" důchody čím dál víc ... a víc ...a víc ... ?
    A kdy likvidity z odvodů bude přibývat jen stejně?
    (a to ještě vycházím z toho, že podíl práce na národním důchodu nebude pořád ve Starém vyspělém světě klesat - a tedy nerovnost narůstat)

    Ve skutečnosti jde také o jakýsi Ponziho systém ...

    Nic spasitelného to není ...

    A důchodce je přece závislý na reprodukčním výkonu reálné ekonomiky, když do toho důchodu jde.

    Někdy si představuji katastrofický scénář, kdy důchodce sice nahromadil "velká práva" vůči systému - až na to, že je není z čeho uspokojit ...

    Zatímco je-li v Systému reprodukováno dost reálných statků a služeb, "práva" důchodce na takový či onaký obnos lze přece zákonem zřídit ...
    + Další komentáře