Petr G. upozornil na to, že demografický argument neimplikuje fondové řešení. Ale řešit je stárnutíé populace třeba - zdroje na krytí jsou hlavně ve vyšší zaměstnanosti a růstu mezd jako základu prio odvody, samozřejmě v souladu s růstem produktivity práce.
Pak je tu otázka vztahu solidarity a ekvivalence - když V. Špidla zvažoval více zásluhový švédský model por českou důchodovou reformu, zjistil, že na něj chudá ČR nemá. Chudší musí být solidárnější, ekvivalnec eporoste s naším bohastvím, tak aby u nizkých důchodů to nešlo na úkor důstojného života jako minima.
Poslední poznámka je volná inspirace chilským modelem, tj. že nejde jen o privátní fondy, ale také o veřejně garantovaný kapitálový fond žijící z nákupu státních dluhopisů. Tady je otázka zhodnocení takto uložerných peněz (doufám, že ne rizika jako v Řecku či Maďarsku)

poslední variantu vládního návrhu, pokračuje v intencích ideologie ODS - chudým brát, bohatým dávat. Firmám se sníží odvody o 3% (a tím pádem zvýší zisk). Výpadek příjmů do důchodového účtu zaplatí všichni formou zvýšení DPH. Pro ekonomiku určitě špatná zpráva, neboť poklesne kupní síla obyvatelstva (a zisky firem se už tak efektivně do ekonomiky nedostanou - nákup zlata, uměleckých děl a předražených bytů ekonomiku moc nepodpoří, pokud vůbez zisky neodejdou do zahraničních bank). A v budoucnu přijde pokles důchodů (z oslabeného prvního pilíře), neboť do soukromých fondů budou přispívat jen někteří bohatší odvážlivci (nicméně byznys to bude jistě dobrý). Postupně se tak u nás naplňuje sen všech boháčů o co nejnižších přímých daních a odvodech.

správně, vyvedení 3 p.b. z celkové odvodové sazby 28% je skutečně dárek pro kapitálové fondy a jejich privátní podnikání (i kdyby si za to koupily státní cenné papíry, rozhodobvatse v nich bude jako v privátní obchodní společnosti).
Pokud by to bylo povinné, postihne to celou generaci mladších 35 let a bude to větší balík, pokud by to bylo dobrovolné, rozhodne se tak ten, kdo na to má nebo se rozhodne takto investovat. V připojištění má střední generace zatím nastřádáno se státní podporou cca 200 mld kč.
Proto bude zajímavé sledovat, zda se nebude snažit koalice přemluvit odbory a ČSSD alepon na dobrovolný opt-out a licitace kolem stropů u odvodů z yvsokžch příjmů. V každém případě i dobrovolný opt-out znamená oslabení průběžného veřejného systému.

Kolego,
proč tak silná slova na adresu prof. Bělohradského?
Kritkika růstu Růstu je přece legitimní.
Ale jinak potřebujeme mladé nadané ekonomy jako vy (omlouvám se za aluzi na M. Jakeše, myslím to vážně).

je pochybná, neboť růst nemá žádné principiální limity a není na něm nic špatného. V daném kontextu navíc kritika ekonomického růstu hraje do noty těm, kdo se hodlají postarat o to, aby se budoucích důchodců skutečně žádný růst a konzum netýkal.

si taky nebere servítek při vyjadřování svého vztahu k ekonomům a k "pavědeckému pajazyku" moderních věd: http://www.inext.cz/texty/No30/rozhovor.html Nezbývá mi než parafrázovat Cimrmana: Jen piš, postmodernisto, dekonstruuj, přijde den, zúčtujem spolu :-)

neměl bych za zlé ekonomům že odmítají pojmy jako "stationary economy" y chápat jako řešení. I já (původní profesí také ekonom) jsem se tu zmiňoval, že tzv. de-growth movement" (ekologicky motivované hnutí za "opačný růst" ) považuji za cosi utopického či nedomyšleného.
Filosofové a ekologové by měli s ekonomy více diskutovat, jak dát kvaltiě růstu v rámci udržitelného rozvoje. Některé antirůstové řeči jsou skutečně plytké a obracejí laiky poněkud iracionálním směrem. Přes všechny výhrady ke stavu současné ekonomické obce, ekonomie je vědou jako každá jiná.

Myslím, že Petr Gočev z Brna vylévá vodu z vany i s dítětem, když chce eliminovat na stát přisáté stravenkářské firmy tím, že zruší samotné stravenky. Kdybych to měl hrubě zjednodušit, důchodové pojišťovny brousící si zuby na povinné odvody asi taky nezrušíme zrušením důchodu.

Averze části radikální levice k VB je prostě fakt, s tím se celkem nic nenadělá, protože se to vztahuje spíš k jeho osobě než myšlenkám. Nicméně k tomu růstu je třeba především říct, že kritizovat "růst Růstu" je něco jiného než odmítat hospodářský růst jako takový, už proto, že je to směšování odlišných rovin argumentace. Docela dobře to pochopil Sobotka, když nedávno napsal, že neodmítá tržní ekonomiku, ale odmítá tržní společnost.

S těmi ekonomy je samozřejmě problém v tom, že Bělohradského formulace vyznívá jako odmítání ekonomie en bloc; ve skutečnosti odmítá jen určitý typ ekonomie a ještě spíš určitou politickou ideologii, která je skrytá za zdánlivě neutrálním jazykem ekonomie. Sám přitom z některých ekonomů čerpá.

A s tou kritikou postmoderny už je to taky trochu trapné. Ta kauza je dávno pryč, myšlení se posunulo jinam, dnes stojí liberálové tohoto typu spíš na pozicích druhé moderny. (Což neznamená, že postmoderna byla jednoduše omylem, část - nejen - levice ji bohužel příliš nepochopila.)

Dobrovolný opt-out lze také udělat tak, že se odvody zvýší a jen to zvýšené bude možno dát alternativně do průběžného nebo fondového systému - nejlépe do státního kapitálového fondu, když je fondový princip v rámci diverzifikace tak nezbytný.

Ale je toto všechno správná cesta ... n?
Tak či onak ... ?


Pravicový ekonom z ústecké univerzity René Hladík ukazuje, že být závislý na fondech znamená být závislý na bublinovém přetlaku daném dobou, kdy fondy nasávají parádní agregát likvidních peněz od těch, co odvádějí parafiskály - ale přitom JEŠTĚ málo nebo nic nevyplácejí ...
...a kdy mají hromadu likvidity, aby svou poptávkou po cenných papírech na kapitálových trzích vytlačily hodnotu papírů ve svých portfóliích nahoru ...

Ale co až bude třeba "klopit" důchody čím dál víc ... a víc ...a víc ... ?
A kdy likvidity z odvodů bude přibývat jen stejně?
(a to ještě vycházím z toho, že podíl práce na národním důchodu nebude pořád ve Starém vyspělém světě klesat - a tedy nerovnost narůstat)

Ve skutečnosti jde také o jakýsi Ponziho systém ...

Nic spasitelného to není ...

A důchodce je přece závislý na reprodukčním výkonu reálné ekonomiky, když do toho důchodu jde.

Někdy si představuji katastrofický scénář, kdy důchodce sice nahromadil "velká práva" vůči systému - až na to, že je není z čeho uspokojit ...

Zatímco je-li v Systému reprodukováno dost reálných statků a služeb, "práva" důchodce na takový či onaký obnos lze přece zákonem zřídit ...

S tím bych souhlasil za předpokladu, že existence stravenek má pro jejich odběratele ještě nějaký jiný výrazný pozitivní efekt než jen efekt finanční. A o tom pochybuji, nechám se ale přesvědčit o opaku. Myslím, že do restaurace jdou se stravenkami jen ti, kdo by tam šli i bez nich. Ostatní stravenky utrácí za nákup v hypermarketu.

Pokud jde o kritiku ekonomů, tak soudím, že Bělohradský to vskutku myslí tak jak píšeš, ale když pak kritizuje matematický pajazyk ekonomů, tak tím kritizuje formu ekonomické teorie, nikoliv její takový či onaký ideologický obsah. Bělohradského kritika ekonomů vyznívá tak, že veškará ekonomie je ta neoliberání, čímž přispívá k reprodukci mýtu a zdání pracně vytvářeného neoliberálními ekonomy.

Problém kritiky růstu růstu je v tom, že si pod tím každý může představit něco jiného a i Bělohradský tomu konceptu dává v různých kontextech různý obsah. V kontextu té důchodové debaty šlo o tezi, že možná by bylo vhodné ten celkový koláč spotřeby zmenšit, šlo tedy počítám o kritiku konzumerismu. Já si oproti tomu myslím, že aspirace většiny obyvatel palnety na růst konzumu je oprávněná a není nutně v rozporu s ochranou životního prostředí, stejně jako aspirace českých důchodců na nesnížení jejich konzumu.

Ale abych Bělohradskému nekřivdil, řekl i několik rozumných tezí, problém je v tom, že jeho příspěvky do diskuse byly mimoběžné k ose aktuálního sporu o důchodovou reformu a vhodnějšího oponenta si proto Říman přát nemohl.

Myslím, že v případě stravenek jde o spojení obecného zájmu s tím, čemu se říká podpora drobného podnikání. Podle mého zde poptávka výrazně stimuluje nabídku. I když stravenkami nedisponuji, sám vidím, kolik mých spolustolovníků v době oběda stravenkami platí a kolik porcí se na stravenky vydá.

Nejsem si tak docela jist, že by tomu tak bylo v opačném případě (nedotovaných stravenek a ponecháni části peněz zaměstnanci). Bageta na benzínce, hranolky z fast foodu či vývar v šufánku jsou jistě levnější, a dala by se tak zkrátit i pauza na oběd, což by nejeden zaměstanavatel uvítal.

K poukazu na státní subvencování privátní sféry. Ano, každá koruna dobrá, nicméně "ztráta ze stravenek" na daňových odvodech není určitě tak velká jako např. ztráta na DPH v případě demontáže přepážek u aut psaných "na firmu". A nevšim jsem si veřejné lobby proti jejich odstranění.

Jinak srdečně zdravím do Brna:)

No ano, oni těmi stravenkami platí, protože jinak se jich zbavit nemůžou :) To ale neznamená, že jinak by do té restaurace nešli. Ti, kdo potřebují ušetřit, nebo mají krátkou přestávku, shltnou oběd z kastrůlku a stravenky utratí za nákup v samoobsluze.

Myslíte to, pane Jehličko, tak, že stravenky mají určitý psychologický efekt v tom, že lidé díky nim jdou utrácet do restaurace, majíce pocit, že neutrácí peníze z výplaty, ale "jen" stravenky? A to tím pádem podporuje "drobné podnikání" v podobě restauračních zařízení? Z toho ale plyne, že stravenky nejsou vlastně tolik výhodné pro zaměstnance, kteří je dostávají, ale pro někoho jiného. To je přinejmenším paradoxní. Každopádně si myslím, že lidi dostává do restaurací na oběd spíš nabídka poledních menu, které jsou výrazně levnější než obdobné jídlo ze stálého lístku.

Další věc je, že za stravenky můžete nakoupit i tu bagetu. A opravdu hodně lidí je používá při klasických nákupech (dělal jsem to tak, když jsem je dostával), hypermarkety ale často tvoří součást řetězců, které sotva spadají do "drobného podnikání".

Kdyby lidé místo stravenek dostávali přímo peníze, možná by je to motivovalo k racionálnějšímu utrácení, neříkali by si "Nestojí mě to peníze, mám přece stravenky." (Já jsem ovšem trochu zaujatý, protože pracuji jen na částečný úvazek a proto mi teď stravenky vzali. Takže ti, co pracují na celý úvazek, mají nejen úměrně tomu vyšší plat, ale ještě i stravenky...)

Otázky Václava Moravce z 2.1.2011 jak se dívám, tak tam ani "lživý demografický argument Martina Římana" ani "zpátečnickou odrhovačku o kritice Růstu Růstu Václava Bělohradského" neslyším.

Je to až v druhé části pořadu, která byla vysílána na čt 24.

od miliardového kšeftu se státními penzemi jste tu odbočli ke kastrůlkářům ? Také jsem byl proti aby redukce daňových úlev začala zrovna zaměstnaneckými benefity. A vím, že firmy provozující stravenky argumentují i tržbami ve stravovacích zařízeních -svůj profit samozřejmě nezdůrazní).
Ale chápu že pro levicového liberála je stravenkový systém málo efektivnía byrokratický a že má za to že lepší by bylo zvýšit příjmy zaměstnanců, popř. z důvodů provozních také lepší závodní stravování.
Ale z nadcházejících reforem to vážně nebude to klíčové, spíše symbolické. U těch demografických projekcí stárnutí obyvatelsta jde o to, že udržitelnosti se pojištění se dá dosáhnout jak privatizací, tak laděním státního systému. proto je ten argument nutného kapitálového pojištění zavádějící.

"Další ekonomický růst je nejen nesmyslný, je i nemorální. " http://www.comrad.cz/Item250a.htm
Jak jinak chápat takové teze než jako odmítání hospodářského růstu jako takového?

…o tak zvané reformě důchodů a dokonce mezi fundovanými ekonomy, začíná už tím, že nejde ani o důchody, ani o reformu. Jde o penze, což je trochu jiný pojem, než důchody a systém navrhovaný neoliberály a prosazovaný pravicovými stranami není reformou, ale zásadní změnou, chcete-li převratem, realizovaným převodem penzijního systému z veřejného sektoru do soukromého. Což není reforma, tak jako jí nebyl kupříkladu přechod z plánované na tržní ekonomiku, či převod státního majetku do soukromých rukou. Tečka. A těch pojmových zmatků, a především pak až mytických argumentů ze strany neoliberálů, je kolem celého procesu „něurekom“.

Bělohradskému jde o kritiku takového pojetí romantické utopie vědeckotechnického pokroku, který spočívá na dogma trvalého ekonomického růstu, které obchází úvahy o udržitelném růstu.

zjevně chybí tlumočník mezi zelenými a ekonomy : odpor vůči růstu je přinejmenším projevem srovnatelného romantismu - udržitelný růst je přeci také růst a nikoliv nerůst. Přeci nám nejde o "harmonii" na úrovni primitivních národů a vracet se na stromy. Pravda - vyřešilo by to problém penzijního systému.
Pan Škabraha už řekl, že Bělohradský možná nechtěl kritizovat růst jako takový - bohužel to tak vyznívá. A mluvím-li o kvalitě růstu, tak samozřejmě dlouhodobě opřený o nové technologie, v tom bych pokrokářskou utopii neviděl. Ale jedině růst produktivity práce může zvládnout růst podílu obyvatelstva v postproduktivním věku.

K pasáži, z níž Petr cituje. Dám sem s dovolením celý kontext: „Vezměme si klíčové slovo moderní Evropy, osvícenství. Označuje přírůstek světla jak v doslovném, technickém a průmyslovém slova smyslu, tak i "osvícení" ve smyslu "osvěty", vnitřního růstu člověka: doslovný a přenesený. význam slova "světlo" jsou spolu pevně spjaty. Slovo osvícenství samo je tak metaforou toho, co znamená smysl. Vnější průmyslový růst přináší lidem i vnitřní růst - osvětu a pokrok. Průmyslový růst je dnes samopohybem beze smyslu, protože jeho přenesený (vnitřní) význam se vytratil. Neexistuje žádný uvěřitelný kulturní model, který by růst legitimoval. Oslepující záblesk v Hirošimě ,jasnější než tisíc sluncí" ani hrozivé světlo z Temelína nemůžou být metaforou žádného vnitřního "osvícení" lidstva. Další ekonomický růst je nejen nesmyslný, je i nemorální. Moderní pojem morální legitimnosti definuje Kantův kategorický imperativ, který nám ukládá jednat vždy tak, aby se naše jednání mohlo stát zákonem platným pro všechny lidi na Zemi. Může náš plýtvavý, konzumní, přírodu ničící životní styl obstát před přísným hlasem "morálního zákona v nás"? Můžeme si přát, aby všichni lidé na planetě produkovali tolik odpadků jako my, vyráběli tolik automobilů a letadel, vyráběli nukleární zbraně a zamořovali tak náš společný svět?“
Já myslím, že z citovaného je jasné, že nejde jen o nějaký romantismus. Jsou tam dva klíčové momenty: první se týká toho, co bude VB v dalších letech často označovat ekonomickým termínem „negativní externality“, a vpodstatě jde o tezi, že se ten růst děje na úkor nárůstání obrovského ekologického dluhu. S ohledem na otázku, od které jsme se původně odrazili, totiž důchody, je třeba říct, že se tu primárně jedná o nákladnost života naší společnosti jako celku, což je téma poněkud – i když ne zcela – mimoběžné s otázkou, jaká má být uvnitř této společnosti míra přerozdělování.
Druhý důležitý moment je ten, že ekonomický růst „ztratil smysl“ – a to je de facto variace na Weberovu tezi o ustupování hodnotové racionality před racionalitou instrumentální = máme čím dál efektivnější technické prostředky k naplňování našich účelů, ale už jsme ty účely vlastně zapomněli. Přeloženo do jazyka vystihující dnešní životní styl: čím dál tím více formujeme sami sebe a své životy podle toho, abychom vydělali dost peněz, protože to je to, zač jsme ve společnosti hodnoceni jako „úspěšní“ či „řádní“ občané. Co když ale na peníze proměňujeme něco, na co už zpětně nelze proměnit ty peníze a co se ukazuje být daleko podstatnější? Jak se říká, štěstí je krásná věc, ale prachy si za ně nekoupíš… Vzpomenu třeba film Občan Kane, často označovaný za nejlepší v dějinách kinematografie. Je právě o tom.
A má to ještě jednu závažnou souvislost, která v citované pasáži chybí. Jak známo, Bělohradský od počátku – skrz všechny proměny formulací i politických orientací – sleduje jedno téma: jak lidé přicházejí o skrupule? Tedy: jakými mechanismy dochází k tomu, že člověk je bezodkladně ochoten vykonávat nějaké příkazy navzdory etickým zábranám, s nimiž ho ty příkazy dostávají do rozporu? Odpověď hledá i v jistém typu jazyka – tautologickém: „Válka je válka!“ – a tak nezbývá než vraždit bližní, i když víme, že se to nemá. „Revoluce je revoluce, nedá se dělat v rukavičkách…“ atd. Formulaci „růst Růstu“ je proto dobré citovat právě v té podobě, v jaké ji autor nejčastěji používá – je to totiž formulace tautologická: Růst je růst, tj. růst je zdůvodněn sebou samým, žádné další důvody nepotřebuje, všechny další ohledy musí jít stranou…
Uzavřu metaforou, která pro mne vystihuje podstatu přechodu od „reálného socialismu“ ke „kapitalistickému realismu“. Jedním ze symbolů pozdního minulého režimu a jeho ekonomické neefektivity je příslovečný nedostatek banánů. V tom je rozdíl na první pohled jasně viditelný: není dnes nic banálnějšího než koupit si banán. Ta banalita má ale skrytou stránku: neviditelnost ekologických rizik a především brutálního vykořisťování, jež jsou s produkcí levných banánů, z hlediska ekonomického růstu neproblematickou, spjaté. Toto je daleko větší zlo než nemít na pultu banány, zvlášť když člověk žije ve střední Evropě, kde banány nerostou (a roste tu spousta jiných dobrých věcí).

pořád mi připadá, že se tu nějak nevnímáme. Teze že ekonomický růst „ztratil smysl“ možná platí u vyžilého extenzivního růstu, ale určitě ne u růstu intenzivního.
Rostoucí možnosti člověka prostě souvisí s ekonomickým rozměrem jeho civlizace - když se vrátím k tématu důchodové reformy, tak jediné co může uživit rostoucí počet seniorů je růst naší produktivnosti.
Růst růstu pak není formulace tautologická (to by muselo být řečeno růst pro růst) , ale jen otázkou po mezích zrychlení. Ekonomové znají např. termín přehřátá ekonomika. To že jsou evropská jablka dražší než dovážené banány je jen věcí ekonomických deformací ,ne toho že by snad globalizovaný obchod neměl existovat.
Jestli nám nejde o rovnost v nedostatku, jsem si povini klást otázku jak zvyšovat ekonomickou úroveň -a pokud jde o zajištění na stáří, tak jak v rámci zvyšování blahobytu spojit ekvivalenci se solidaritou.

Ano, taky mi připadá, že se trochu nevnímáme :-). Já nikomu neberu, že rozvoj civilizace má ekonomický rozměr. Nikdo to nepopírá. Když Marx a Lukács psali o komodifikaci a zbožním fetišismu, taky tím nutně nemysleli, že máme přestat produkovat zboží... Jde o to, v jakém kontextu, jakým způsobem se ta produkce děje - a to lze sotva pochopit z pozice ekonomie, ta je totiž nutně "uvnitř" problému.

Vezměme si třeba otázku zdrojů. Aby ekonomika mohla produkovat, musí mít zdroje. Naše část planety mnoho zdrojů čerpá na úkor jiných částí, a také na úkor budoucích generací, dá se říct. Je to v pořádku? Sami sebe jsme tlačeni vnímat jako "lidské zdroje" a tím pod tlakem určitého pojetí ekonomie produkovat jakoby na svůj vlastní úkor - z našeho života už skoro nezbývá nic než právě život pracovní, výdělečný... Tohle jsou ovšem věci, nad kterými ekonom může jen pokrčit rameny a říct, že to je otázka politických rozhodnutí, kulturního paradigmatu, atd. "Růst Růstu" je charakteristika paradigmatu, ne ekonomické školy.

Myslím, že kořen debaty může být jinde. I když nám růst roste před očima a jsme téměř denně přesvědčování (dnes už s menší intenzitou), že žijeme v nejlepším možném světě, realné příjmy se propadají, roste inflace a nezaměstnanost. Růst bez patřičného přerozdělování nemusí být sice ještě samoúčelný, nepracuje však ani pro sociální kohezi a z toho důvodu je jaksi společensky málo prospěšný a i těžko regulovatelný.

Pan Dolejš sice píše, že "jediné co může uživit rostoucí počet seniorů je růst naší produktivnosti", nicméně produktivita byla před takovými 30 lety určitě někde jinde než je dnes a nevypadá to (i při demografických změnách a zvýšených platech) na báječné důchodové ohodnocení.

jsem rád, že se tady rozproudila tak živá a zajímavá debata.
Dovolím si ji shrnout takto: V budoucnosti potřebujeme spíše mírný a více intenzívní než extenzívní hospodářský růst (na Západě) a zároveň uspokojivě řešit situaci celoplanetárně. Klíčové jenovšem v každém případě spravdelivější ROZDĚLOVÁNÍ

bohatství.

Souhlasili byste s tímto "tlumočnickým" kompromisem?

(Omlouvám se za roztržení mého příspěvku, asi jsem sáhl na klávesnici tam, kam jsem neměl).

ad Z. Jehlička - u penzí má asi smysl zůstat doma a ne řešit to globálně. Ekonomický výkon ČR se vrátil k hodnotám z roku 1989 s ohledem na transformační recesi počátkem 21. století. To pokud jde o vytvořený GDP, u užitého to je ještě trochu později - s ohledem na transfery do zahraničí. takže ten růst produktivnosti není až tak velký.
Co se ale změnilo za 20 let je věková struktura (podíl seniorů
vzrostl s ohledem na nižší natalitu a delší délku dožití) a systém penzí devastuje nižší míra zaměstnanosti. Jen ti co jsou ekonomicky aktivní pobírají mzdu z ní platí odvody do systému. Za těchto podmínke se už léta zhoršuje tzv. náhradový poměr , tj. relace mezi důchodem a mzdou (ILO požaduje aby to bylo v průměru aspoň 40%).
Základ pro odvody ovlivńuje také růst mezd - to, že lákáme investory mzdovým dumpingem také snižuje zdroje. Nedávná krize tyto parametry ještě zhoršila. S ohledem na oddělení penzijních účtů od státního rozpočtu je každé dorovnání chybějících zdrojů předmětem politického rozhodování - většinou jde o rezervy v ka. všeobecná pokladní zpráva, uvažoval se i výnos ze státních akcíí (u ČEZ jde o nemalé dividendy), zatím naprázdno.

argumenci pana škabrahy vedoucí k jednomu růstu vzájemného pochopení.
Já bych připoznamenal, že kapitalismus je ve zdárném demokratickém režimu měřen kvalitou smíru zájmových skupin. V 70. letech, v demokratickém režimu byl kapitalismus zaštítěn novým paradigmem - vše je možné -, a stal se nezdárným. K vysvětlení tohoto nejen ekonomického vzoru společenského postoje je nutná znalost širších souvislostí. Rozpad sociálního kapitalismu byl započat ekonomickým rozhodnutím - odstraněním kontroly spekulantství pomocí povinného krytí peněz zlatem. Ale pohnutky k takovému rozhodnutí vycházely ze zcela odlišných nadekonomických kulturních hodnot.

jen abychom tu kritiku zlatého telete a financializace světa nepřeklopili mimo ekonomickou realitu - zlo přeci není v penězích či zlatě. Zrušení zlatého standardu proběhlo už před mnoha desítkami let a návrat k němu sám o sobě nic neřeší . Ale s tou schopností kvalitní regulace máte pravdu. Ona i regulace penzijních fondů - že se pořád vracím k původnímu téatu - není něco v čem je zcela jasno.

Vy jste fakt vtipnej. V druhé části pořadu na kterou jsem se díval na netu z archívu žádný Bělohradský ani Říman nevystupují. No, ale hlavně, že tady rozvířili debatu :-)
Ale když už na mě reagujete, jaký byl ten "lživý demografický argument Martina Římana", a co vidíte zpátečnického na "kritice Růstu Růstu Václava Bělohradského"?

Zrušení zlatého standardu bylo pouze idicijí nového společenského neoliberálního trendu. A pokynem opustit stávající tržní regulativy a zrušenout institucionální kontrolu vložit trhu do rukou neviditelné ruky, kterou dnes sledujeme s hořkým úsměvem, jako kvaziteologický fenomen. Ale tenkráte i pan Bělohradský byl objektivitou tržních mechanismů zaručujících jeho samoregulaci nadšen. O ekonomech žižkovské VŠE , kteří se z toho dodnes nevzpamatovali nemluvě. I pro penzijní fondy z toho plyne jedno stěžejní poučení. Musí být vyňaty z prostoru umožňující spekulace. NRT a její kvaziteologická etika se vyžila.

nechme stranou která alma mater je tou pravou ořechovou - když nemáte rád ani teologii ani teleologii, VŠE ani jiné školy za některé své absolventy nemohou. Summu vzdělanosti přesto nabízely a je otázkou jak s ní bxylo zacházeno.
Nevím jak chápete neoliberální trend. Ale bezobsažené mudrování o trhu či netrhu tím pravým jistě není. Konec zlatého standardu je dán tím, že nefungoval - a dnes nejvíc volají po jeho návratu zejm. kovaní monetaristé a libertini. V USA skončil už před 2. sv. válkou - zlatý dolarový standard (po Bretton Woodu) skončil až v roce 1970. Ale tvrdím že útek ke zlatu nepomůže fungování peněžních trhů, je to jen jedna z komodit, kterou lze také zešvindlovat.
Takže pokud jde zejm. o téma spekulace, tak ty byly a určitě i budou, leč způsob jejich regulace je praktický a ne jen etický problém. A proto má smysl se o tomto tematu bavit s odborníky a ne jen omlíta obecné odsudky.

s tím, aby odborníci prakticky vyřešili problém destruktivní fiskální spekulace i s jejími následky. A tím destrukci sociálního kapitalismu.
Útěk ku zlatu je rozhodně anachroním řešením. Mnozí movití sice utíkají k zabezpečení svého vlastnictví do zlata. Ale to je jiný a jen a jen etický problém.

Je mi lito, ale jste se dival na druhou cast jineho poradu :)
Lzivy demograficky argument o potrebe privatizace duchodoveho systemu a uvaha o potrebe snizovani spotrteby zazniva tady http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce-2-cast/211411030510102/video/

S Belohradskym souhlasim tam, kde argumentuje jako ekonom (externality, atd.) Nesouhlasim jen s jeho "filosofickou" kritikou konzumerismu, zvlast s jejim mimomisnim pouziti v kontextu debaty o moznem oskubani vetsiny ceskeho obyvatelstva, ktera ma jiz nyni problem uhradit bez zadluzovani kulturnim vyvojem etablovane potreby. Myslim, ze masovy konzum a s nim spojeny technologicky pokrok je nejvetsim prinosem 20. stoleti, a jeste neztratil svuj osvicensky naboj.

Kontext byl v tomto případě asi opravdu nevhodný. Ale v obecné rovině se přece tohle nedá úplně odmítnout. Nemůžeš hovořit jenom jazykem ekonomie. Levice by neexistovala bez určitého etického rozměru. Když mi regály přetékají zbožím a já to zboží radostně konzumuji, aniž bych se zajímal, odkud pochází a jaké jsou okolnosti jeho produkce (včetně odpadu), tak jsem osvobozen nejen od vlastního hladu a bídy, ale také od zodpovědnosti k celku, od solidarity s druhými. Třeba ty banány. Pokud vím, běžně se produkují v takových podmínkách, že dělníci nejsou vůbec nijak chráněni před množstvím chemikálií, které se používají, mnoho z nich pak i umírá. Tohle, nebo třeba vykácené lesy či půda obsazená jen plantážemi vyrábějícími na vývoz, to prostě přes ty konzumeristické brýle není vidět, tak jaképak osvícenství... Konzum ano, konzumerismus ne.

jsou nejen mezi námi neintelektuelním občanstvem vedny pouze z politické neoliberální pozice. Jestliže filosof Bělohradský prohlásí: ano, jako občan podporuji v současné situaci socdem, stává se pro i pro některé intelektuály
" filosofem" a ...masovy konsum natruc nejvetsim prinosem 20. stoleti, ktery jeste neztratil svuj osvicensky naboj.
Co všechno musí i intelektuál přežít, aby nepovažoval i Adorna za "filosofa" a červený hadr.

M.Škabraha - obávám se že opak je pravdou, Nejde o přemíru ekonomismu. Levice by měla častěji nejjen jazykem ekonomů mluivit, ale také věnovat se ekonomickému zdůvodnění svých postulátů. Krize keynesiánství a rozpad politické ekonomie socialismu budiž varováním.

Konečně jsem se teda dostal k tomu správnému dílu. Pečlivě jsem si ho poslechl a musím říct, aniž bych měl nějaké sympatie k prosazování zapojení soukromých penzijních fondů do důchové refromy, spíš naopak, že Martina Římana v této věci kritizujete neprávem. Schválně jsem udělal přepis inkriminované pasáže, ze které vyplývá, že to není demografický problém, který vede M.Ř. k prosazování zapojení soukromých penzijních fondů do důchové refromy, ale že jeho argumentem pro tuto variantu jsou skokové změny v přísunu peněz do průběžného penzijního systému v momentě náhlého poklesu HDP, s čímž se podle něj tento systém neumí vypořádat. Posuďte sám znovu co M.Ř. říká :
09:59 „Veřejné systémy jsou neefektivní, v některých případech až nefunkční. …“
10:23 „Důchodová reforma se říkalo, že je potřebná kvůli demografii, to je svatá pravda, ale je taky potřeba dneska vidíme z toho důvodu, že je v podstatě založená na tom systému pay as you go , to znamená průběžném financování, a v okamžiku, kdy ty příjmy se sníží, protože výkonnost ekonomiky třeba rychle klesla, … tak najednou se zjišťuje, že na ty výdaje už není.. .. je třeba ty systémy změnit tak, aby, jak říkával klasik, více dýchaly s tou ekonomikou.“
Jak vidíte, tak to není ten váš „lživý demografický argument“, kterým M.Ř. obhajuje zapojení soukromých penzijních fondů do důchové refromy, ale něco zcela jiného. Možná proto mu nikdo neoponoval. Ale já bych mu oponoval, protože i ten argument, který použil není pro mě důvodem proč by měly být do penzijní reformy zapojeny soukromé penzijní fondy. Nebyl by podle mého názoru problém udělat průběžný penzijní systém tak, aby se dokázal vyrovnat s náhlými změnami přílivu peněz do systému. Stačilo by ho důsledně oddělit od státního rozpočtu a „netunelovat“ ho v momentě, kdy jsou v něm v dobách konjunktury peníze navíc, jak se u nás běžně po léta dělo. Pak by se podle všeho ukázalo, že průběžný penzijní systém nepatří mezi ty veřejné systémy, které jsou nefunkční, jak se snažil lživě (tentokrát má toto slovo oprávnění) naznačit M.Ř., a proto není nutné ho privatizovat ani z malé části, což ovšem neznamená, že by se neměl reformovat. A tady je zřejmě zakopaný pes. Pro mě penzijní reforma automaticky neznamená zapojení soukromých penzijních-investičních fondů do penzijního systému, ale jiné kroky. A to kromě již zmíněného důsledného oddělení od státního rozpočtu například i vytvoření jiných podmínek plateb do a výplat ze systému pro rodiče dětí a pro bezdětné, aby se otupil vliv právě vámi kritizovaného demografického argumentu, který podle mého názoru není vůbec lživý, ale živý.
Moje kritika na hlavu Martina Římana by směřovala spíš k tomu, abych se ho zeptal proč je teda penzijní systém součástí státního rozpočtu, když o jeho výdajích poslanci stejně nerozhodují, jelikož jsou to tzv. mandatorní – zákonem přikázané výdaje? Stejně s tím poslanci nemůžou nic udělat, tak proč se tváří, že rozdělují peníze, které nerozdělují? Vždyť to jen pokřivuje celou optiku státního rozpočtu! Jinak přece vypadá, když se jedná o 1 miliardě ze 1000 miliard a jinak když se jedná o miliardě z 200 miliard (80% jsou mandatorní – sněmovnou neovlivnitelné výdaje podle Informačního centra vlády – icv.vlada.cz ). Osobně bych řekl, že to je proto, že to vypadá lépe a poslanci se cítí jako větší machři, když mají pocit, že rozhodují o větším balíku peněz. A navíc je vůbec nepodezřívám z toho, že by uměli nějak s penězi hospodařit, spíš mám pocit, že neumí spravoat ani svoje osobní finance, natož aby to uměli se státními, takže se v té větší sumě nějaká ta zlodějna lépe schová. A o to zřejmě nejvíc jde.
Možná je celá bída debaty o důchodové reformě právě v tom, že slyšíme co chceme slyšet a nikoli co druhá strana říká.
V každém případě souhlasím s vámi, že zapojení soukromých penzijních fondů do penzijního systému celou věc jen zhorší.

Na začátek jenom pro upřesnění, co myslím tou "demografickou lží". Je samozřejmě pravda, že dochází ke stárnutí populace, ale zároveň platí, že úplná ani částečná privatizace a vyvedení prostředků z průbežného systému na individuální kapitalizační účty dopady stárnutí populace na udržitelnost důchodového systému ani v nejmenším neřeší. Je také pravda, že aktuální návrh reformy zahrnuje předspoření na budoucí zvýšené výdaje, ale toto předspoření lze realizovat i bez zavedení individuálních účtů. Demografická lež se pak většinou pojí se lživými argumenty o neudržitelnosti průběžného systému, s představou, že při zachování průbežného systému poroste pojistné/daň mimo všechny meze, atp. Demografická lež (a používá ji prakticky každý politik vládní koalice, včetně Římana - "svatá pravda" - proto jsem se na ní soustředil) tedy spočívá v tvrzení, že navržená reforma se dělá kvůli demografickému vývoji, což nemůže být pravda. Možná proto Říman přišel s dalším argumentem, který je ale tak hloupý, že jsem na něj ani nereagoval, protože nevěřím, že by se stal tak populární jako demografická lež, na kterou hodně lidí slyší. Pokud by totiž důchodový systém "více dýchal" spolu s ekonomikou (ale na mysli má více dýchat spolu s akciovými trhy, protože dýchání s ekonomikou kritizuje), tak jak Říman požaduje, znamenalo by to, že např. v případě plně kapitalizavaného důchodového systému by důchodci odcházející do důchodu na dně proběhlé finanční krize přišli o polovinu důchodu. Akciové trhy mají mnohem větší volatilitu než HDP a proto je nesmysl požadovat, aby důchodový systém "více dýchal" s akciovými trhy. Je však bohužel nevyhutelné, že bude dýchat s ekonomikou, od toho ale existuje státní dluh, aby takovéto výkyvy vyrovnával.

Zohlednění etických souvislostí spotřeby nevede k poklesu spotřeby, ale jen k jejímu přerozdělení. K poklesu spotřeby by mohly vést ekologické ohledy (taky to ale můžeme chápat jako zvýšení spotřeby ekologických opatření Matkou Zemí :-) , a s takto zdůvodněným snížením spotřeby bych souhlasil. Myslím, že problém konzumerismu se přeceňuje. Nejvetší růst spotřebních výdajů oproti řekněme 19. století představuje růst obytné plochy na člověka, růst výdajů spojených s cestováním, zdravotnictvím a školstvím a výdajů na volnočasové aktivity, a to snad není taková tragédie.

Osobně bych se přimluvil za rovný důchod na úrovni postačující k živobytí bez dalších zdrojů, který by byl dávkově definovaný, valorizovaný tempem růstu neminální průměrné mzdy a financovaný lineární nezastropovanou důchodovou daní. Každý by si tak mohl posoudit svou budoucí životní úroveň a případně si vytvořit dodatečné rezervy formou, jaká je pro něj nejvhodnější. Proč např. nutit mladé lidi, kteří potřebují každou korunu na pořízení bydlení, aby vkládali prostředky do fondů, když to samotné bydlení pak může sloužit jako zabezpečení na stáří?
Pokud by byl dosažen konsensus na potřebě předspoření na důchodové výdaje, lze jej realizovat ve státním fondu, ale taky třeba snižením státního dluhu. Politickým rizikům se tak jako tak vyhnout nelze.

nechci vést debatu ad hominem, ale paradoxem je že rovný důchod byl u nás navrhován ODS za časů poslance
Tlustého (údajně po vzoru Velké Británie).
Otázkou je jak vysoký by tento státem garantovaný rovný důchod byl - nízký by snížil čistý příjem ke šetření, ale nestačil by ani na chleba s vodou.
Jen bohatí by si svobodně rozhodovali, zda si ušetřené peníze uloží do banky, do penzijního fondu, do nemovitosti či do podnikání. vyšší rovný důchod by se nedal v ČR uživit ze sníženého odvodu (v roce 2005 mluvila o sazbě nižšší než 20%)
Takže tenhle liberální ideál fun guje jen v bohaté zemi a nebo v egalitářské bídě.

Jenže Tlustý to navrhoval jako dávku pro všechny a v bagatelní částce. Pokud by se to zavedlo jen pro důchodce, mohl by rovný důchod činit částku dešního průměrného důchodu, takže většina důchodců by si polepšila. A zrušení zastropování by umožnilo snížit sazbu důchodové daně většině zaměstnanců.

pozor - neplést s universální sociální dávkou (další návrh VT) - tady šlo skutečně o penzi - částka souvisí s se zdroji. Při nizkých platbách bude částka nutně "bagatelní". Možno namodelovat.