Už je to tady?

Ivan Štampach

Je-li letošní rok rokem revoluce, je třeba si uvědomit, že sama aktivita mas nic neřeší. Dává možnému politickému řešení sílu, ale hněv lidu musí artikulovat reálná dobře organizovaná politická síla schopná racionálně analyzovat situaci a svůj program s odvahou prosazovat a hájit.

Na konci osmdesátých let bylo častým tématem debat, kdy to, jak se tehdy říkalo, praskne. Když se pak studenti dali 17. listopadu 1989 na pochod a když se v rychlém sledu k protestům přidávali herci, evangelická církev, která zrovna zasedala na synodu, a potom už hodně emancipovaná socialistická strana, i když formálně stále brzděná systémem Národní fronty, který stanovoval vedoucí roli komunistů, a když se ve středu 22. listopadu přidali pracovníci pražské ČKD, kteří ještě netušili, že svému podniku tím podepisují rozsudek smrti, bylo slyšet v ulicích: Už je to tady!

Tehdejší děti dnes řídí velké firmy, ba i stát (dnešnímu ministru dopravy bylo tehdy 16, ministrovi spravedlnosti 14), a tehdejší demonstranti pomalu balí a přesouvají se do domovů seniorů, léčeben dlouhodobě nemocných a do gerontopsychiatrických léčeben. Plamenné projevy o odkazu velkého Listopadu nudí dnešní děti stejně, jako nás nudilo nebo štvalo odkazování na Velkou říjnovou, která ovšem byla shodou okolností také v listopadu. Na začátku posledního desetiletí minulého tisíciletí jsme se na sebe usmívali, zlobila nás sice kuponová privatizace nebo pomlčková válka následovaná rozpadem státu, ale ještě jsme doufali.

Vstoupili jsme do svobodného světa zrovna v době, kdy přestával být svobodný, kdy se totiž všechny svobody činily stále více závislé na jediné, která není nikde kodifikována, na svobodě vlastnit, vlastnit a ovládat stále víc. Nastoupili jsme do rozjetého vlaku a museli jsme se rychle přizpůsobit. Suverenita občanstva je zpochybněna. O hospodářské politice státu rozhodují nadnárodní finanční instituce a je zcela lhostejné, koho si zvolíme. Strany sociální, liberální i konzervativní a různé jejich hybridy kuriózních názvů budou trestány, pokud program, se kterým je voliči pošlou do parlamentu, nebude respektovat doporučení velkých ekonomických bossů. O obranné a zahraniční politice rozhoduje zapojení do transatlantických a evropských struktur, voliči jen vzdáleně a nepřímo. Sotva najdeme významný podnik, který by měl domácí vlastníky. Kapitál koneckonců nemá státní příslušnost a vlastnická struktura je nepřehledná. Někdy ani manažeři nevědí, kdo je zaměstnává.

Krize systému nastupovala postupně. V posledních letech se opět tématem rozhovorů stává odolnost stávajícího systému. Ekonomické potíže se v bohatých zemích dotýkají jen některých vrstev a společenských skupin, příkladem mohou být senioři, mladé rodiny a studenti. Na obranu jejich (a samozřejmě nejen jejich) ústavně garantovaných sociálních práv se začínají ozývat lidskoprávní iniciativy, které se uvedly za komunistického režimu tím, že na něj s represí v zádech naléhaly, aby dodržoval aspoň vlastní právní normy. Zatímco dlouhá léta se řešily jen jednotlivé excesy úředníků, dnes takový Český helsinský výbor dospívá k vyjádření vážného znepokojení. Prezident Václav Klaus se již dříve nechal občas slyšet, že „humanrightisté“ ohrožují demokracii a jeho dnešní premiér okázale ignoruje vládní agendu lidských práv a dlouhé měsíce nechává neobsazen post zmocněnce pro tuto oblast. Za poradce si vybral člověka, který když ještě upřímně říkal, co si myslí, připouštěl redukci lidských práv a nastolení pravicového autoritativního režimu.

Zdá se, že široká česká veřejnost stále ještě adoruje ty, kdo ji ekonomicky okrádají a politicky omezují. Demonstrace odborářů, studentů a alternativních hnutí jako ProAlt zůstávají zábavným tématem pro média na den či dva. Komunistický režim takové projevy zakazoval a trestal. Současný systém nechá lidi zakřičet si a vše jede postaru. To je mnohem efektivnější. Veřejnost často komentuje: Co se jim zase nelíbí? Lidská práva jsou respektovaná, dokud je jejich projev bezzubý. Veselým happeningům před Strakovou akademií vládní úředníci zamávají z oken.

Tak neškodné už nebyly dlouho trvající jarní protesty v Řecku za účasti mnoha set tisíců demonstrantů. Až k násilným střetům dospěly protesty britských studentů proti ekonomické likvidaci slavného britského školství vládními opatřeními konzervativní a liberální vlády. Veřejnost Spojeného království pohrdá liberály pro jejich zbabělou proradnost, protože ve vládě podporují tato opatření, která v kampani kritizovali. Všechny tyto protesty a podobné demonstrace v Irsku můžeme přes jejich v Česku neznámou radikálnost nazvat bojem bohatých.

Nečekanou podobu dostala vlna sociálních bouří v České republice. Vzbouřili se lékaři. Plat nemocničního lékaře s patnácti lety praxe a příslušnou atestací činí podle nepotvrzených zdrojů Kč 25 450 — měsíčně a jsou v tom zahrnuty i hojné přesčasy. Není to mnoho ve srovnání s jinými profesemi u nás (sekretářka v bance bude mít asi víc) a s kolegy v některých štědřejších zemích Evropské unie, ale nutno uznat, že jejich iniciativa je sociálním protestem bohatých. Možná bychom se pousmáli, kdyby nám řekli, koho vloni v květnu volili do Sněmovny. Možná podpořili vládu rozpočtové kázně a teď sklízejí, co zaseli. Hlasovat pro šetření na všech kromě své vlastní profese, to by bylo skutečně podivné. Umím si představit pouze dvě seriózní varianty: a) nejít „řeckou cestou“ a šetřit i na sobě nebo b) dopřát spravedlivé ocenění i ostatním, např. zdravotním sestrám, abychom nešli daleko.

Bouře opravdu chudých propukly na pomezí, ze kterého je ještě dobře vidět do bohaté Evropy a na které z druhé strany, z jihu a z východu doléhá nepředstavitelná bída zemí takřečeného třetího světa. Povstali Tunisané a svrhli diktátora. Ještě asi netuší, že pokud v tom budou sami, nastoupí brzy vláda s líbivějšími hesly a sociální situace zůstane beze změny. Tunisané jsou totiž ti poslední, kdo rozhodují o své zemi. Ale vypadá to, že se vlna zásadní nespokojenosti přelila do Egypta. Tam není výsledek ještě znám. Česká mainstreamová média zatím o těchto bouřích referují na stejné úrovni jako o bouřlivějším střetu fotbalových chuligánů. Na zasvěcenou analýzu místní sociální situace a tamních politických proudů budeme asi zatím čekat.

Mně blízký člověk před pár dny řekl: Máme rok revoluce. Co v blahobytné Evropě vypadalo jako hra na revoluci, je v nuzné severní Africe, a uvidíme, kde ještě jinde, vážným konfliktem, ve kterém jde o život a především o moc. Sama aktivita mas nic neřeší. Dává možnému politickému řešení sílu. Už klasici občanské i sociální demokracie věděli, že hněv lidu musí artikulovat reálná dobře organizovaná politická síla schopná racionálně analyzovat situaci a představit program a s odvahou program prosazovat a hájit. Může se totiž stát, že špatné informovanosti veřejnosti zneužijí demagogové a masové rozhořčení kanalizují tak, že dopadne na rasové, etnické, náboženské nebo kulturní menšiny. V kritických okamžicích dějin je nesmírně důležitá křehká rovnováha masové občanské akce a vůdčích osobností. Jedno i druhé je nutné, jedno bez druhého neobstojí. Proto je nutné, aby možná změna proběhla demokraticky.

Kdo takovou silou může být v České republice, to by bylo na samostatnou úvahu. Konzervativní nacionalisté s třešničkami na místě, kde předtím byl srp a kladivo a podporující v důležitých okamžicích nejpravicovější politiky? Sociální demokraté, kde ještě týdny nebude jasné, zvítězí-li kmotrovský pragmatismus, nebo nová ochota vzít vážně sociálně demokratický program? Lidovci, kteří kdysi mluvili o sociálním státě a dnes se přihlašují k politickému řeznictví? Zelení, kteří provedli v hlubokém předklonu před Topolánkem a jeho chlapci politickou sebevraždu a teď marně dávají najevo, že to tak nemysleli? Nechme to otevřené a mějme uprostřed české revoluce doktorů a severoafrické revolty hladových a zneuctěných mas otevřené hlavy a srdce a zkoumejme, co by rok revoluce mohl přinést. Pokud budeme jednat a dokonce přitom i myslet, nemusí to dopadnout špatně. Možná už je to zase tady.

    Diskuse (21 příspěvků)
    MM
    January 31, 2011 v 23.31
    Blízký východ má úplně jiný problém
    Obávám se, že příčinu nepokojů na blízkém východě nevyřeší osvícená a organizovaná analogie kominterny, jak se naivně domnívá pan Štampach. Var nespokojených mas v Egyptě má totiž spíše biologickou než ideologickou podstatu, tedy přesněji demografickou. Více než 80 miliónů lidí se tam tísní na nějakých 40 tisících čtverečních kilometrech (v Tunisku to bude dost podobné). Důstojný život takové mase lidí na tak malém a chudém území nezajistí ani sebelépe vedený, sociálně spravedlivý stát plný altruistů. Jen díky vojenské dominanci USA a Izraele v oblasti (zajištěné mimo jiné vlastnictvím atomových zbraní) zoufalí politici již dávno neposlali bezprizorní mladíky do války. Sebe-očistný Malthusův mechanismus tak v dnešním světě již několik dekád nefunguje, vše navíc umocňuje život na všudypřítomný ropný dluh. Pomalu se tak schyluje k průseru jehož první příznaky právě vidíme.

    Bohužel Evropa exponenciálně se zhoršující problematiku přelidnění některých světových regionů není schopná či nechce tématicky vůbec uchopit. Příkladem tohoto pštrosího chování je i pan Štampach s tímto textem. I přes svou inteligenci a rozhled raději umanutě vidí problém blízkého východu v jakémsi univerzálním imaginárním zlu, které zove tu globálním kapitálem, tu neoliberalismem tu třeba fanatismem a dokonce předkládá návrh jakéhosi řešení. Do značné míry jej chápu, problém přelidnění totiž nemá žádné humanistické řešení. Sám v tomto ohledu plivu písek.
    February 1, 2011 v 1.52
    Martine Mistríku, bude vítán, až sem začnete chodit diskutovat. Pokud tady budete hojit své narušené sebevědomí bláboly o Štampachovi a kominterně, tak se připravte na to, že s vámi nebudu diskutovat, ale budu přiměřeně, byť jen verbálně, bránit.
    Když se, pane Mistríku, ty expertně dezinfikované formulace typu "sebe-očistný Malthusův mechanismus" nebo - už méně dezinfekovaně - "problém přelidnění totiž nemá žádné humanistické řešení" přeloží do jazyka nějakého historicky známého politického režimu (jak jste se to pokusil udělat s panem Štampachem), tak si máme představit co konkrétně?
    February 1, 2011 v 11.25
    Nepřijde
    Vám pane Škabrahu zbytečné rýpat se v historicky známých režimech v situaci kdy:
    a) je známo, že žijeme na jedné planetě a zřejmě se brzy nebudeme stěhovat
    b) technologická singularita hlasitě buší na dveře
    ?
    MM
    February 1, 2011 v 12.40
    Pane Šakabraho, míra současného přelidnění a dependence mas lidí na vyčerpatelných zdrojích nemá historickou paralelu, i když samozřejmě chápu kam svou řečnickou otázkou míříte. Opravdu nevím jak tento problém řešit, ale tvrzení, že blízký východ čelí v podstatě stejným problémům jako my tady je ve světle tohoto faktu nesmysl.

    Jinak, pan Štampach se zachoval přesně v duchu mé výtky a k problematice se samozřejmě nevyjádřil. Ta analogie s kominternou mi po slovech, cituji: „...hněv lidu musí artikulovat reálná dobře organizovaná politická síla schopná racionálně analyzovat situaci a představit program a s odvahou program prosazovat a hájit “ úplně jako blábol nepřijde, ale není to podstata problému na který jsem ve svém textu poukazoval a navíc jsem to nemyslel nijak zle (proto jsem i mluvil o osvícené analogii kominterny).
    February 1, 2011 v 16.7
    Revoluce by ani být nemusela, stačila by změna v myšlení lidí. Jenže kdo by to zařídil? Sociálně demokratická levice u nás i v Evropě /v USA se u demokratů ani moc o levici
    hovořit nedá/ ještě ani neví,kde vlastně stojí. 10 otázek pro kandidáta na předsedu ČSSD je toho důkazem. Muset zjišťovat, jestli kandidát na předsedu největší levicové strany má levicové smýšlení, co k tomu dodat? Blair, Zeman a další převedli evropská sociální demokraty na slepou kolej a to se pravici velmi hodí. Ovládla mediální scénu a díky tomu je
    schopna přesvědčit i vzdělané lidi, že mají pracovat na své sebedestrukci. Trochu s úžasem čtu vyjádření pana Mistríka a doufám, že si jeho slova vybavuji ve špatném kontextu,
    protože mi to zavání sociálním autismem /také se používá termín sociální debilita/,neboť řešení přelidnění nějakým očistnými procesy, to je na mě moc hnědé. Pane Mistrík,
    není pravda, že když žije 80 milionů lidí na malém prostoru, není tam možný důstojný život. Jsou země, které mají vyšší hustotu obyvatel a život je tam daleko přijatelnější. Je to jen
    o systému. Pštrosí chování není přehlížení přelidnění, pštrosí chování je přehlížení chybného systému. V současném světě je dostatek kapacit na to, aby nikdo nemusel umírat hladem, žízní, nebo pro nedostatek lékařské péče. To, že se to děje a my víme proč, je důkazem, že tento systém je špatný. V padesátých a šedesátých letech nám u nás i na Západě
    říkali, že díky věděckotechnické revoluci stroje za nás převezmou práci a my se budeme věnovat vědě a umění. Nějak se to nepovedlo, co říkáte? Životy miliard lidí jsou zredukovány na boj o přežití. To se možná líbí biologům, ale my bychom měli žít jako lidé a ne jako pokusná zvířata.
    February 1, 2011 v 20.1
    Off to moc není, je to taky takový "vědecký" pohled na problém "přelidnění". Hlavně je to pohled člověka z člunu, kdyby byl tím topícím se, asi by byl diametrálně odlišný. Vysoká natalita přece není problémem bohatých zemí a jistě víte, proč tomu tak je. A ono zdánlivě těžké rozhodování bohatých v tom, komu mají pomoci, vždyť těch potřebných je tolik, je pouhým pokrytectvím, je to jedna ruka, která trochu sype, aby se neřeklo a druhá bere moc víc, než se dává. Dluhy rozvojových zemí jsou ostudou všech západních demokratických států - původní dluh je dávno splacen a to díky vysoké úrokové sazbě několikrát a přesto narůstá. Tam nikdo nikoho neučil chytat ryby, přece si neboudou budovat konkurenci.
    DU
    February 1, 2011 v 20.6
    Pane Štampachu, lékaři patří k těm bohatým? S počínajícím platem absolventa 14 tis. čistého? Neopomněl bych, že je to inteligence a v našich zemích změny začíná obvykle inteligence - viz sjezd spisovatelů v roce 1967. Co když to teď zrovna začínají lékaři? Jinak článek se mi líbí, to ovzduší je už nějak cítit.
    February 2, 2011 v 6.28
    Pane Ševčíku: Vtip je v tom
    Že já se sice narodil v záchraném člunu (jako všichni Evropané), ale časem jsem dospěl k názoru, že plave v takové menší vesmínré lodi, která končí zhruba u oběžné dráhy Měsíce. Klidně ať jsem obviněn z totalitarismu.
    (http://en.wikipedia.org/wiki/Tragedy_of_the_commons#Strategic_factors).
    Jestli je to dostatečná změna v myšlení nevím, ale byla dost dostatečná na některé změny v mém životě. Takže na otázku, zda tyhle změny řešit revolučně nebo to ponechat na evoluci. bych volil spíš tu druhou možnost, taky proto, že to v mém případě fungovalo.
    No a opět trochu OT, ale přece jen mírný argument, že itechnologická revoluce urychluje tu lidskou evoluci:
    http://www.g4tv.com/videos/44277/DICE-2010-Design-Outside-the-Box-Presentation/
    + Další komentáře