Pokud někdo řekne k této výstavě, že se mu nelíbila, mohu se s ním shodnout. Pokud někdo řekne "takovému umění ne", měl dodat, co tím míní: Takové výstavy zakázat? Poslat takové umělce na převýchovu?

Já myslím, že násilná převýchova nebude potřeba, že docela postačí přiškrtit penězovody. Pak se ukáže, kolik podobných artefaktů vzniká z naléhavé vnitřní potřeby sebevyjádření a kolik je jenom výplodem cynické marketingové strategie.

Osobně bych tu výstavu zcela neodsuzoval. Výrazněji mne však zaujaly jen 3 exponáty:

1) Cyklus "černá paní" ve spojovacích chodbách mezi sály - zejména ta socha v koutě - jednoduchost a symboličnost zpracovaní ve mne vzbuzovala znepokojení (ač statická, tak vypadala, že se každou chvíli otočí) - není to však dekadence či perverze, ale spíše záchvěv uměleckého umu klasické školy.

2) Adolf Hitler jako kůže před krb - opět jednoduché provedení (AH je gumový a spíše připomíná politického gumáka, kterého bychom potkali na obrazovkách v 90. letech..). Tyto inverze jsou důležité, ostatně i Marcus Aurelius Antoninus si ve svých aforismech rád "rýpnul" do velikánů a jejich osudu - způsobují určité uvolnění a de-démonizaci osoby, avšak nic více, "smrt, která urovná vše" nevyznávám, v monistické pozici to sice asi funguje a v určitém kontextu a tradici, ale o obecné platnosti mám své pochyby. Opět to není dekadence či perverze, spíše určitý společenský komentář.

3) Obaly od Lega z řady "Koncentrační tábor" - to mne zaujalo asi nejvíce. V symbolické, ve zprostředkované formě nabývají tyto hrůzy do určité míry zvláštní "moci"; zvláště vysypávající Lego svršky z šatny byly sugestivní, imaginaci probouzející. Lze to však i brát jako varování - využití současné "preciznosti" a technických možností hraček k indoktrinaci je příliš lákavá a návodná, než aby se to nechalo ležet ladem. Oku médií to zatím vcelku uniká, možná proto, že zatím tak nic radikálního v Západním světě z toho nevzešlo a v některých případech je to spíše interpretace než skutečný záměr, ale určitá hrozba tu je. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale toto bych vzdáleně jako dekadentní ve starém smyslu označil - pro svou symboličnost a neprvoplánovitost. Perverzní však určitě ne.

Obecně vzato výstava nenaplňuje v médiích propíranou podobu a smysl, ale význam to vidět mělo, každý si tam mohl najít své. A odpůrcům tohoto umění bych asi také spílal - mě osobně se více dělá zle (z pozice etika), když jsem vystaven většímu množství církevního umění, jako tomu bylo v Germánskému muzeu v Norimberku - tam jsem si nerozumně vybral trajektorii a už jsem měl pak docela dost všech těch kajícníků, svatě se tvářících dárců a "varováních" před sejitím ze správné cesty k Bohu...a to mám normálně k náboženství vcelku pozitivní přístup, ostatně je to primárně spíše něco v lidské povaze, ač tomu Církev nebránila a konsekventně podporovala....

Alain Badiou jasně říká, že na druhou stranu je třeba postmoderní umění bránit proti útokům z konzervativních pozic. Ale to všechno je v jeho Manifestu, na který jsem dal odkaz..

Osobně musím říct, že se mi výstava líbila. Souhlasím s Michaelem Hauserem, že z ní nevyřazovala žádná slast. Šlo spíš o to zjistit, kde má člověk hranice toho, co ho zneklidňuje, zasahuje. Pro mě to nijak nebyla sexuální témata, nýbrž hodně působivé téma smrti, která na rozdíl od sexu a erotična představuje mnohem spíš tabu dnešní doby.

Výstavu například zahajuje autoportrét mladého Mapplethorpea. V poslední místnosti pak končí dalším jeho autoportrétem - podstatně starším - na němž se umělec vystihl krátce před tím, než zemřel na AIDS. Rozdíl v provedení obou děl je obrovský a myslím, že velmi působivý.

Souhlasím s tím Dušanovým postřehem. A i já bych vyzdvihl to lego, plus ty věci z kokainu, už nevím, jak se to jmenovalo. Potřeboval bych to vidět podruhé, ale už jsem to nestihl.

Doba manifestů je naštěstí pryč, což je vidět z toho, že je dělají filozofové a ne umělci sami. Filozof by měl jenom komentovat.

Pane Grombíři, je-li v této kauze co dekadentního, pak je to Vaše poznámka o penězovodech. Nevím, má-li to vztah k Vaší osobě, konstatuji, že stoupenci všech totalitních ideologií, i náboženských se snaží otevřené a drsné umění zakazovat nebo přiškrcovat. Nevím, ze které jste generace, ale možná jste si nestačil všimnout, že umělci už nejsou státními zaměstnanci a že svá díla prodávají, a to především na výstavách. Penězovody vedou od zákazníků k autorům. Předpokládám, že nechcete zakázat lidem, aby jim dávali výtvarníkům peníze za díla, která si od nich berou.

samozřejmě tomu, co prohlašují mainstreamová média, pokud jde o ekonomiku, politiku atd. Bylo by smutné, kdyby tomu tak bylo v oblasti výtvarného umění.
Moc mne těší, že výstava zaujala mnoho přemýšlejících lildí natolik, aby ji navštívili a aby o ní zde diskutovali. Dovolím si zde odkaz na svou vlastní reflexi z počátku října, snad ukazující další rozměry věci: http://artalkweb.wordpress.com/2010/10/04/in_margine-k-vystave-decadence-now/

Pane Štampachu, mám-li přijmout Váš osobní tón: protože si Vás skutečně vážím a rád čtu Vaše texty, s rozpaky jsem si v diskusích na tomto webu opakovaně povšiml Vašeho sklonu přisuzovat oponentům ty nejčernější úmysly. Tak jste v článku Michaela Hausera vyčetl výzvu k represi, která tam není, a mě jste vylíčil jako zapšklého klerofašistu budujícího vyhlazovací tábory pro pachatele zvrhlého umění. Ale jádro věci je jinde - dekadence je dnes konformní a umělci jsou do ní tlačeni médii, reklamou i systémem stipendií, grantů a uměleckých škol. Pěkně se o tom píše třeba zde: http://blisty.cz/art/54333.html Protestní umění, které establishmentu zjevně nevadí (a podporuje ho například lukrativními státními zakázkami typu Entropa), jaksi neplní svou funkci. A zde bych právě sdílel s autorem onu výzvu k hledání "trajektorie pravdy". Ale samozřejmě nemám nic proti tomu, aby výstavy typu Decadence Now existovaly a kdo si chce pověsit v pokojíčku rentgenogram felace, ať si ho v galerii za své peníze svobodně zakoupí. Jenom nevěřím, že by vztah nabídky a poptávky byl v tomto případě tak průzračný.

Oni jsou ale také různé perverze "za hranicemi umění" - tedy pokud někdo za umění nepovažuje např. umění spravovat deštníky. Mám na mysli např. uplatnění zvířat při sexu, což také koluje po internetu.

"Potvrzení umění, které je spojeno s pravdou a krásou": když jsem psal recenzi na Silvestrova (Sacred Works), tak tam právě něco podobného zaznělo, že vlastně hledání krásy zvuku u něj jde v protikladu k převažujícímu trendu moderny či dokonce postmoderny, která si libuje právě v disonancích, které už se pak ani jako disonance nevnímají...

Pane Grombíři, to že mne čtete, mne těší, ale má ješitnost není tak mohutná, že bych cítil potřebu Vás chválit, abych si Váš zájem a Vaši přízeň zachoval. Já jsem jen kritizoval to, co jste napsal o penězovodech. Nic jsem Vám nepřipsal a v mém příspěvku není ani náznak toho, že bych Vás pokládal za klérofašistu. Jste to tedy Vy, kdo připisuje oponentovi špatné úmysly.

Umění toho typu, jako je na recenzované výstavě, není státem či establišmentem podporované. S Entropou, jíž nevhodně uvádíte jako příklad, je to přesně naopak. Je to dílo oddaného služebníka systému vytvořené na vládní objednávku a vyjadřující vztah České republiky k partnerským zemím.

Michael Hauser napsal místo osobního dojmu výslovně "ne takovému umění". To lze číst jako výzvu k represi a musí to být v diskusi reflektováno. Hauser se však na rozdíl od Vás necítí ukřivděně a nereaguje uraženě. Věcně vysvětlil, že to tak nemyslel. Vzal jsem to na vědomí. Nepodařilo se mu napoprvé vyslovit, co má na myslí a dodatečně to napravil. Můj kolegiální a přátelský vztah s ním pokračuje.

Ale pane Štampachu, já se opravdu nechci hádat, takže fakta: Galerie Rudolfinum je podle svého statutu "řízena a financována ministerstvem kultury", výstava Decadence Now byla mohutně propagována mainstreamovými médii, která jinak o současné výtvarné umění nezavadí - takhle si podvatné a nekomerční umění zkrátka nepředstavuji (podle jakého kritéria lze označit Davida Černého za služebníka systému a řekněme Damiena Hirsta ze jeho odpůrce?). "Ne postmodernímu umění" je parafráze Baidoua, který ve svém manifestu žádné mocenské zásahy nepožaduje, naopak píše, že "každý je sám sobě cenzorem" - zdůrazňuje tedy osobní odpovědnost, nikoli totalitní ideologii...