Co bude dekadentní za padesát let?
Alena ZemančíkováVidět vizuálně zmanipulovanou, komerčně vykořistěnou, z podstaty lživou realitu jako projev dekadence doby, je jistá možnost, jak se jí bránit. Právě teď na výstavě Dekadence Now je možné absolvovat takový zážitek.
Na výstavě Dekadence Now. Za hranicí krajnosti v Rudolfinu jsou inspirativní podněty dekadence rozděleny takto: Krajnost sebe: Bolest, Krajnost těla: Sex, Krajnost krásy: Pop, Krajnost mysli: Šílenství, Krajnost života: Smrt.
Pojetí dekadence se od doby, kdy se termín v umění prosadil, tedy od přelomu 19. a 20. století, příliš nezměnilo. To si uvědomíme, když se rozpomeneme na výstavu V barvách chorobných, kterou jsme mohli vidět v Obecním domě na přelomu let 2006 a 2007, a již rovněž připravil kurátor Otto M. Urban.
I tam byly jednotlivé kapitoly věnovány portrétu a autoportrétu (Zachmuřený, zhýralý, morózní), sexu (zde nazvanému Démon láska), smrti (Očistec smrti). Kapitola Pop na výstavě o dekadenci na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století chyběla, naopak tam byla kapitola Satanické halucinace. Ve skutečnosti to však tak velký posun není — populární celebrity v naší kultuře skutečně nahradily Boha a orgie popkultury se satanickým orgiím často podobají, dokonce si na ně i hrají.