Milena Bartlová

historička umění, kritička a kurátorka výstav

1. Olafúr Eliasson: Innen Stadt Aussen, Martin-Gropius-Bau, Berlín

Skvělá inscenace prostorů a světel, která otevírá jiné možnosti prožívání. Pro mne je to v letošním roce absolutní číslo jedna.

2. Július Koller: Vedeckofantastická retrospektíva, Slovenská národná galéria, Bratislava

Souborná výstava umělcova díla představuje konceptuální umění světového formátu, nepominutelně československé, a tedy taky „naše“.

3. Roky ve dnech, 1947—1957, Galerie hl. města Prahy

Poctivá rekapitulace kurátorky Marie Klimešové umožnila situovat mnoho důležitých děl, které byly dosud prezentovány jen jako součásti individuálních autorských souborů, do historického kontextu, čímž jim otevřela nový rámec interpretace.

4. Decadence Now!, Galerie Rudolfinum, Praha

Oproti negativní kritice „kunsthistorického“ přístupu kurátora Otto Urbana považuji uměleckohistorickou definici kontextu (dekadence) za vlastní smysl výstavy ve veřejné instituci, která jí dává význam nástroje společenské sebereflexe. Dnešní česká společnost dosud není na otevřenou tematizaci sexu, smrti, bolesti a hnusu v „krásném umění“ připravena. Ukazovat smrt a rozklad je dnes zřejmě jediné skutečné tabu. Smrt si vyměnila místo se sexualitou, která se naopak zpodobuje s maximální otevřeností. Morální i estetické pohoršení některých diváků patrně zakrývá neochotu pustit si tohle všechno na tělo. Ukázat a inscenovat souvislosti, které pomůžou divákovi porozumět jeho vlastní zkušenosti v rámci uměleckého prožitku, je však nejvlastnějším úkolem (dobré) historie umění.

5. Archiv Emila Filly, GASK, Kutná Hora

Promyšlená koncepce kurátorů Vojtěcha Lahody a Tomáše Wintra završená prostorovou instalací současného umělce a kurátora Zdeňka Baladrána podává kritický uměleckohistorický koncept archivu ve vzácné souhře významů a forem.

6. Umění české reformace, Pražský hrad

Výstavu uvádím v závorce, protože jsem se na ní podílela. Tak jako Roky ve dnech i tato výstava umožnila nově ukázat a nově interpretovat české umění, v tomto případě umění pozdní gotiky a renesance, pro něž otevřela zcela nový výkladový rámec.

Petr Vaňous

nezávislý kurátor a kritik

1. Double Fantasy, Galerie Rudolfinum, Praha

Výstava vnesla do současné české prezentace fotografie trochu velkorysosti. Experimenty s fotografickým médiem Michala Šeby usvědčily lidské oko z nedokonalosti ve vnímání tmy. Technologie ji „čte“ barevně. Fotografie ideálních krajin německé umělkyně Beate Gütschow zase ukázaly svobodu tohoto média v manipulaci s posbíraným materiálem. Radostné i alarmující.

2. Decadence Now!, Galerie Rudolfinum, Praha

Projekt byl důležitý hlavně z důvodu, že inicioval veřejný diskurs o pojmu „dekadence“ v současnosti. Jde určitě o důležité téma v kontextu živého umění, které reflektuje dnešní společnost postavenou na nových kvazi hodnotách — korektnosti, loajalitě a konzumu. Nebo že by dnes bylo i umění už natolik „korektní“, že nemá, nebo nesmí nic říci?

3. Miroslav Polách: Umělcova bota, Galerie hl. města Prahy, U Zlatého prstenu

Autor je malíř velkého formátu, který se neustále vyvíjí vpřed. Předvedl to na této komorní výstavě, kde tematizoval malířství jako „zaměstnání“, banální výkon práce, jehož výstupem je obraz jako věcný artefakt. Umělec, jenž má zároveň téma i ironický odstup.

4. Lubomír Typlt: Ty Typlt já Typlt, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha

Pozvánka se zlým klukem. Figura krutého adolescenta a mašinistická abstrakce odvozená z předmětů lidské potřeby. Temný svět všudypřítomné bio energie bylo možné nahlédnout i v 3D animaci.

5. Jitka Válová: Setkání, Topičův salon, Praha

Velice zdařilý výběr obrazů a kreseb Květy a Jitky Válových. Koncentrovaná výstava potvrdila, že síla uměleckého díla obou autorek se časem jen násobí a prohlubuje. Je to umění proti času, jež pracuje s dějinami proti srsti.

6. Česká malba generace 80. let, Wannieck Gallery, Brno

Důležitá dosud probíhající přehlídka umění příslušné dekády. Doplňme, že se ovšem nejedná o komplexní pohled na osmdesátá léta v českém umění, ani o jejich kritické zhodnocení, ale pouze o segment tehdejší tvorby postavený především na prezentaci obrazů z jedné soukromé sbírky.

Johana Lomová

historička umění

1. Roky ve dnech, 1945—1957, Galerie Hlavního města Prahy

Výstava Roky ve dnech ukázala řadu skvělých prací a rehabilitovala dlouho přehlíženou kapitolu českého poválečného umění. Její důležitost pro pochopení historické epochy, ale také pro tvorbu současných umělců, se ukázala, když kurátorka výstavy Marie Klimešová získala ocenění „Umělec má cenu“ udílené mladými umělci.

2. A nezapomeňte na květiny, Moravská galerie, Brno

Dobré tematické výstavy jsou v Čechách stále vzácností. Jednou z výjimek je výstava současného umění (probíhající do konce února), kde se zdánlivě banální námět květin stává strhujícím příběhem. Kurátorka Yvona Ferencová se nebála různých výtvarných médií a výsledkem je skvělá podívaná.

3. Martin John, Jiří Kovanda, Vladimír Skrepl 1988, SVIT, Praha

Galerie SVIT vznikla letos v létě a od té doby připravila již tři vynikající výstavy. Nejvíc mě zaujala rekonstrukce projektu, jenž byl realizován v kulturním centru v Liberci. Kurátorka Edith Jeřábková neokázale zpřítomnila významnou událost, které se na konci osmdesátých let účastnilo jen několik přátel trojice vystavujících umělců.

4. 10 000 Chlapi, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy

Snímky fotografické dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák, vystavené ve třech konceptuálně laděných sériích jako 10 000 snímků číselného počítadla, prezentují lehce voyerské pohledy na muže a jejich skryté překvapení. Škoda, že to byla jedna z posledních výstav před konečným odvoláním Marcela Fišera z pozice kurátora galerie. Skončilo tím období, kdy do této regionální galerie stálo za to z Prahy pravidelně jezdit.

5. Mimo zónu, Galerie Langhans, Praha

Prestižní galerie pro fotografické projekty uvedla přehlídku šedých let normalizace v pohledu kurátora Dušana Šimánka. Nefigurativní snímky od šestnácti fotografů z let 1970—1989 přesvědčivě ukázaly silný proud české konceptuální fotografie.

6. Archiv Emila Filly, GASK, Kutná Hora

Mezi prvními počiny nově otevřené Galerii Středočeského kraje zazářila výstava, kterou připravili kurátoři Vojtěch Lahoda a Tomáš Wintr ve spolupráci se Zbyňkem Baladránem. Originální instalace archivu představila mechanické reprodukce obrazů a soch z Fillovy osobité sbírky.

Věra Jirousová

historička umění, kritička a kurátorka

1. Josef Bolf: Osobní dispozice, Hunt Kastner Artworks, Praha

Po Bolfově pozoruhodné výstavě obrazů a instalace Ty nejsi Ty, Ty jsi Já kurátorky Edith Jeřábkové na Staroměstské radnici (do února 2010, GHMP), představila autorovy nové obrazy provázené zvukovou stopou galerie Hunt Kastner Artworks. Bolfova výstava je malá rozsahem a velká svým významem. Obrazy se zamlčeným příběhem, zhuštěným malířským rukopisem a explozivními významy evokují laviny emocí a obohacují pohled o zkušenost, že věci nejsou, čím se zdají. Jejich proměny jakoby se vymkly z průběhu času přirozeného světa a dějí se živelně jako katastrofy, které mohou udeřit kdykoli.

2. Kosmos Kamila Linharta, Galerie Benedikta Rejta, Louny

Výstavu neznámých abstraktních obrazů malíře a pedagoga Kamila Linharta umožnila vynikající badatelská úroveň. Kurátorka projektu, Alice Štefančíková, objevila pro veřejnost experimentální dílo všestranné osobnosti z okruhu lounských konstruktivistů s komplexní znalostí současné filosofie, matematické vědy, fyziky, astronomie, teorie umění a literatury, psychologie i myšlení Dálného východu z let 1977—1999. Poslední etapa Linhartova malířského díla je významným přínosem k současnému zkoumání reduktivní formy v konceptuálním umění. Linhartovy kompozice soustav, které přesahují běžné možnosti smyslového vnímání, se zabývají dimenzí makrokosmu i mikrokosmu, tematicky zpřítomňují časoprostorové vztahy. Oproštěné vizuální formy, archetypy a linie překračují novověký koncept evropského myšlení a zpřítomňují umělcovu životní zkušenost, otevřenou pro formy zenového myšlení. Ke kladům náročné expozice patřil obsáhlý program koncertů a teoretických přednášek.

3. Miloš Šejn: Býti krajinou, Západočeská galerie, Plzeň

Objevná a monumentální výstava Šejnova rozsáhlého konceptuálního díla shrnula prostřednictvím dokumentace ve fotografiích, videu a ve filmu čtyřicet let umělcovy práce v oblasti performance a tělových akcí v přírodním terénu. Od ideje „návratu k přírodě“ až po tělové akce, vyjadřující hluboký osobní vztah k zemi, umožnila sledovat fascinující záznamy formující současný vizuální jazyk nových médií. Umělcovo dílo propojuje současné přírodovědecké poznatky s emocionálním i tělesným prožitkem krajiny a bezprostřední kreativitou. Vizuální výraz jako svorník racionality a citlivosti uměleckého sdělení. Fascinující řeč dotyků, tělesného sdílení a soucítění v interakci s elementární energií materie země a živlů.

4. Jiří Černický: Gagarinova věc, Galerie Václava Špály, Praha

Výstava zahájila provoz znovu otevřené galerie Václava Špály, kterou od září provozuje skupina PPF Art. Představila autorovy asambláže, objekty, investigativní dokumenty i velké formáty fotografií, videa i video instalace, balancující na hraně reality a fikce. Vizuálně přitažlivá expozice je velmi osobní a intuitivní, zároveň však používá přesný a sdělný univerzální jazyk v extrémní skladbě synkretických forem.

5. Rober Wilson: Video Portraits, Galerie Jiří Švestka, Praha

Výstava je vrcholným počinem letošní sezóny této prestižní galerie, kde na začátku roku proběhla kvalitní výstava Krištofa Kintery. Ve Wilsonově volné tvorbě hraje rovněž zásadní roli světlo a pohyb, které tvoří samostatné prostorové elementy jeho minimalistického rukopisu. Ten je na první pohled rozpoznatelný i v osobité sérii VOOM Portraits. Autor bravurně využívá jazyk superkýče, zároveň však pracuje i s vizuální myšlenkou náročné pohybové a ozvučené skladby v jedinečném kontrapunktu s prázdnou formou.

6. Markus Selg: Pieta, galerie SVIT, Praha

Výstava mnohostranného berlínského umělce zahájila provoz nově otevřené galerie, kde představila sochu Piety, kresby, grafické listy a projekci přízračného filmu Osud, který autor letos v zimě natočil na samotě, na zasněžených hřebenech českých hor. Děj filmu vypráví heroický příběh a podobenství umělce jako sugestivní pohyblivý obraz doslova malovaný prostřednictvím živlů jako znovu vzkříšený mýtus hrdiny. Konceptuální instalace tvoří opus z více médií: pulsujících světel, projekcí pohyblivých obrazů a zvuku, které dohromady skládají prostorovou situaci pro vizuální kontext myšlenky sdílené prostřednictvím symbolů i archetypů kolektivního nevědomí.