a antikomunismus je špatná společenská ideologie. Neplatí rovnice, kdo je antikomunista je demokrat, naopak antikomunista ohrožuje demokracii, protože se z ní snaží vyloučit všechny, které považuje či označí za komunisty a to, jak jsme v minulých 20 letech mnohokrát byli svědky se zdaleka nekryje s tím, kdo skutečně komunisty byli, naopak byli ostouzení reformní komunisté "osmašedesátníci" a komunisté jako Vladimír Dlouhý a spol., kteří vpluli do ODS či ODA byli chváleni jako úžasní ekonomičtí transformátoři

Základním problémem zákona je, že ustanovuje něco, co nebylo, tedy 3. odboj. Byla tu řada lidí, skupin, členů politických stran, jako např. sociální demokracie, kteří komunistický režim nepodporovali a byli jím pronásledováni, ale nebyl tu žádný organizovaný odboj či odpor a vytvářet to zákonem je směšné. Soustavnou politickou kritiku komunistického režimu představovala až Charta 77, která usilovala o prosazení a respektování lidských práv, ale Charta nebyla až na smutné výjimky antikomunistická, naopak výraznou roli v ní hráli reformní komunisté, kteří byli otevření k dialogu a byli demokraticky orientovaní, jako J.Dienstbier či J.Šabata. Tento duch Charty se po revoluci ztratil, po roce 1992 převládl Klausův neoliberalismus kombinovaný s primitivním antikomunismem, doplněný o antiintelektualismus a antiekologismus.

Zákon by měl být obecně platnou společenskou normou a to tento zákon jistě nesplňuje.

Lidé, kteří byli za komunistického režimu pronásledováni, vězněni či jinak diskriminováni, by měli být odškodněni, částečně se to stalo, to, co ne, by mělo být napraveno, to by se ale mělo dít slušnou formou.

Zdá se, že hlavním smyslem zákona je z ÚSTRu udělat státní instituci, která bude mít moc rozhodovat, kdo proti komunistickému režimu bojoval a kdo ne.

Vládě zřejmě dochází invence a tak se chytá toho nejubožejšího ideologického stébla a tím je antikomunismus

V rámci zákona o třetím odboji bych vyznamenal a se statusem válečného veterána penzionoval všechny modré soudruhy z období boje proti evropskému sociálnímu modelu, z období zuřivých konsolidačně-privatizačně-tunelářských bojů ...se státem, občanskou společností. Pietně bych vzpomněl i na zabetonované v sudech ležící na dně Orlické přehrady. Jedině tak zákon nebude paskvilem.

Ve městě jsem obdivně v knihkupectví koukal na knížku o komunistickém odboji v Norsku proti nacismu, která právě vyšla. Otevřu zprávy z ČR a vidím, že komunismus (který nebyl, v Československu byl nelevicový, nesvobodný, totalitní režim, silně asociální) je největším zlem na světě a tvrdí nám to předlistopadový lídr svazáků v Praze Mejstřík a bolševický cestovatel za sovětské peníze po Sibiři Štětina.

Co nám přijde špatně, to bychom asi vcelku věděli. Ale jak můžeme / měli bychom oponovat antikomunistické rétorice ve veřejném prostoru? O Štětinovi, Mejstříkovi, Orlické přehradě i Chartě 77 veřejnost ví. Ale zjevně to ani zdaleka nestačí.