Povedeme válku o naši minulost?
Lubomír ZaorálekKoalice sice může Senát ohledně zákona o třetím odboji převálcovat, ale bude velmi nešťastné, pokud se hledisko „máme většinu, uděláme si, co chceme“ prosadí ve zkoumání a hodnocení minulosti. Kultura a historie by měly zůstat nezávislé na politickém zápasu.
Oranžový Senát prý smetl pokus o vyrovnání s minulostí. To je lež. Senát pouze stáhl z projednávání zákon o třetím odboji, který byl připraven nekvalitně a je mimořádně sporný. Argumenty zazněly jasně, například nemožnost spravedlivě rozlišit mezi diskutabilními kategoriemi odporu a odboje (rozhodovat by o tom měli úředníci) nebo riziko úplného vyřazení některých kategorií osob, které byly také v období komunismu postiženy, protože kritéria posuzování jsou dílem velmi vágní, dílem uměle vykonstruovaná. Zákon vytvářel prostor pro libovůli posuzovatelů, a tudíž i pro zneužívání. Kritizován byl i poměrně imaginární charakter ocenění, jehož by se mělo vybraným odbojářům dostat.
O argumenty ale v této debatě zřejmě tak moc nejde. Ti, kdo v Senátu tento zákon připravovali, činili tak v minulém období, kdy měla v Senátu jasnou převahu pravice, a ta využila příležitosti vykládat minulost a zacházet s ní po svém. Stejně jako pravicový Senát zvolil jednobarevné složení Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, stejně tak se rozhodl, že o hrdinech a zásluhách se bude rozhodovat podle předem dané ideologické optiky — opozici a jinak smýšlející k téhle práci netřeba.