Dějinná úloha vozové hradby

Patrik Eichler

Stanovisko historiků k zákonu o třetím odboji je výrazem debaty uvnitř historické obce. Historici se v ní nestaví proti jednomu konkrétnímu zákonu, ale proti snaze státu předepisovat výklad dějin jako celek.

„Návrh zákona nijak nevybočuje z dosavadního zákonného rámce, ale naopak svou logikou navazuje na již přijatou legislativu a polistopadový vývoj,“ napsal v deníku Právo minulý pátek Petr Tluchoř. Reagoval tak na rozhodnutí Senátu stáhnout z projednávání v Poslanecké sněmovně návrh zákona o třetím odboji.

Teze předsedy poslaneckého klubu ODS je přesná. Zbývá jen doplnit, že sociálnědemokratická většina v Senátu návrh ze Sněmovny stáhla právě proto, že se nijak nevymykal polistopadové praxi. Patřil do řady počínající lustračními zákony a zákonem o protiprávnosti komunistického režimu a končící prozatím zákonem o zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů. Vyznačoval se obdobnou antikomunistickou dikcí. Byl prosazován bez shody mezi hlavními ideovými proudy české politiky, přestože polistopadový implicitní politický konsensus o „protiprávnosti komunistického režimu“ již zjevně neplatí a že ostrý střet na obdobné téma jsme zažili v roce 2007 při schvalování zákona o ÚSTR.

×
Diskuse
SH
December 27, 2010 v 19.14
Dvě poznámky.
Všechny zákony Tluchořova „dosavadního zákonného rámce“ jsou dokladem o tom, že polistopadový režim byl od samého počátku, doslova prvoplánově revanšismem.
Zmíněný právní (ne)řád je nejpádnějším důkazem faktu, že jsme postkomunistickou zemí, což znamená, že v ní i nadále platí základy vulgárního marxismu, kupříkladu hypotézy o třídním boji, o určující roli ideologie v politice a o politické interpretaci dějin.