Zdaňte nás a odlehčete státnímu rozpočtu, říkají američtí milionáři

Roman Bureš

Pětačtyřicet amerických milionářů podepsalo dopis za ukončení daňových výhod pro bohaté, které v roce 2001 zavedl prezident Bush. Iniciativa chce zdanit Američany se ziskem nad milion dolarů ročně, a odlehčit tak americkému rozpočtu.

Čím dál tím více bohatých Američanů se přiklání k názoru, že v době rekordního rozpočtového schodku je nutné zrušit daňové úlevy pro lidi s výdělkem nad milion dolarů ročně. Ty ve Spojených státech platí od roku 2001, kdy je zavedl bývalý republikánský prezident George Bush.

Jedna z iniciativ zahrnuje pětačtyřicet amerických milionářů, kteří podepsali otevřený dopis za vyšší daně. Úlevy by se měly zrušit „pro fiskální zdraví naší země a blahobyt všech našich spoluobčanů,“ píše se v dopise.

Kalifornský důchodce a bývalý právník Guy Saperstein, který celou iniciativu zorganizoval, prohlásil, že je frustrovaný z toho, že prezident Barack Obama váhá nad zrušením úlev. „Myslím si, že země má problémy,“ řekl Saperstein agentuře AFP. „V těžkých časech by horní vrstva, která si v minulosti vedla obzvláště dobře, měla něco obětovat, a nebude to ani moc. Máme jedny z nejnižších daní v celém průmyslovém světě,“ dodal Saperstein.

×
Diskuse
MN
November 29, 2010 v 9.36
Po Německu také USA
Před nedávnem proběhla podobná iniciativa také v Německu, pochopitelně bez zájmu našich médií. Nevím, jestli nakonec němečtí milionáři dosáhli zvýšení svých daní. Je zarážející, že poznání škodlivosti nízkého zdanění pro ekonomiku vychází od podnikatelů a nikoli od ekonomů. Již jsem se několikrát v diskuzích zmiňoval o tom, že podle mého názoru, v současné době omezených možností reálného investování (docházející zdroje, nasycenost trhu) zůstávají zisky boháčů (nebudu tady rozebírat, jestli zasloužené či nikoli) nevyužité, nedostávají se do ekonomiky. Nízký výběr daní naopak způsobuje deficit státních rozpočtů. Přitom veřejné výdaje jsou velmi rozumnou "spotřebou", která podporuje ekonomiku. A to dokonce i ty všelijaké úplatky, které se dostávají do nižších vrstev ekonomiky a podporují automobilový a stavební průmysl. Takže rozhazovačný státní rozpočet je velmi vhodný pro ekonomiku (to se v negativním smyslu brzy projeví v celé EU).
Ne náhodou tyto iniciativy vznikají v době, kdy státy začínají šetřit a připravují tak boháče o jejich nejlepší byznys - totiž investováni do státních dluhopisů. Dovolím si tvrdit, že bez dostatečného, a hlavně progesivního zdanění, ekonomika v současné době a daném politickém systému nemůže fungovat a vede ke krizi. Spoléhat pouze na charitu nebo nadace nelze.
SH
December 6, 2010 v 17.58
JE TO JAKO VŽDYCKY.
Panská třída cítí, že by mohla přijít o daleko víc, než když sama dobrovolně „pustí chlup“. Kdepak holenkové, buď všechno, nebo nic. Svět už nevystačí s vaší almužnou.
December 6, 2010 v 20.42
Pane Nováku - pravicoví ekonomové by vám namítli, že posílení daňové progrese v čase krize přiměje menší investory k odchodu a větší k využívání kreativního účetnictví - například daňových rájů. Já spíše souhlasím s vámi, že ekonomika bez progresivního zdanění (které však musí být zároveň transparentní a efektivně vymahatelné!) vede ke krizi; jenomže Evropa nyní v krizi už je a řeší se, jak z ní ven ... a nepříjemným faktem přitom je, že Evropané nyní víc věří neoliberální rétorice pravice, tedy alespoň ve volbách. Produktivnější by tudíž byla asi debata nad tím, jak zabránit pravicovým vládám dělat nevratná opatření.

Pane Hošku - to, co píšete, může být sice inspirativní, ale se skutečnými trendy to myslím mnoho společného nemá. Dle mého vědění neprosazuje logiku "buď všechno, nebo nic" v současné Evropě žádná relevantní politická síla a ani lidé ji nikde nesdílí. Realističtější jsou návrhy bankovních daní, daní z finančních transakcí či velkého zdanění odstupného pro špičkové manažery
MN
December 7, 2010 v 12.40
Rovná daň
ve výši 15% spolu se zvýšeným paušálem nákladů kolem 60% pro fyzické osoby kromě nespravedlivého daňového zatížení může vést k daňovým únikům právnických osob pomocí "outsourcingu", ať reálného nebo virtuálního. To je principiální nedostatek nedávných úprav daňového systému, které se tak stávají skrytou sabotáží státního rozpočtu. Progresivní daň, začínající někde nad průměrným příjmem, by mohla těmto únikům částečně zabránit.