Lidé postižení povodní si své domy na daných místech postavili na základě svobodné racionální volby. Jak k tomu přijdou lidé, kteří do své racionální úvahy přibrali více faktorů, obloukem se vyhnuli při výběru stavební parcely řekám a potokům, a postavili si domy třeba v horách nebo si zakoupili byty v horních patrech paneláků? Ze svých daní budou teď na nezodpovědné či iracionální jedince skrze vládní pomoc doplácet všichni. Je to zvýhodňování postižených povodní na úkor ostatních a pokřivování pojmu solidarita. Je to falešná solidarita. Pomáhat by měli zejména nejbližší — pomoci by měla v prvé řadě rodina a přátelé, stát až v nejkrajnějších případech. Jakoby nestačilo, že hasiči, policie a zdravotníci zasahovali zdarma. I s tím by se vlastně mělo něco udělat a za evakuaci by měl být stanoven alespoň symbolický poplatek. Tak by si museli občané uvědomit, kolik tyto služby doopravdy stojí.

Čekal jsem, kdy se podobná litanie ozve z úst některého vládního politika, třeba ve včerejších Otázkách Václava Moravce, během opadávání vody v prvních postižených lokalitách. A ono nic. Podle Alexandra Vondry (ODS) stát pomoci musí, je to totiž velká tragédie, a dnes už se kvůli tomu mimořádně schází vláda. Dokonce Jaromír Drábek (TOP 09), ministr práce a sociálních věcí a hlasitý obhájce práv zaměstnavatelů, pokračoval ve stejném pojetí — stát pomoci musí, neboť to postižení občané sami nezvládnou. Dokonce se dospělo k tomu, že by se neměly příliš snižovat výplaty či počty hasičů a policistů nebo investice do jejich vybavení, protože v podobných případech je jejich akceschopnost klíčová pro bezpečnost obyvatelstva. A ministři se trumfují v hereckém výkonu při předstírání ustaranosti ohledně situace povodní postižených lidí.