Nejen v souvislosti s řešením deficitu státního rozpočtu se znovu otevřela otázka počtu krajů, kterých je zbytečně mnoho, jsou natolik drahé a neefektivní, že samotní krajští politici si uvědomují jejich neduhy a pochybují o jejich užitečnosti. K největší polistopadové chybě, jak to nazval před rokem Petr Pithart, se začínají vyjadřovat politici, odborníci i veřejnost z více stran.

Jako první přišla na jaře poradní skupina vlády NERV s návrhem snížit počet krajů ze třinácti na osm a spolu s tím snížit i nesmyslně vysoký počet obcí, který se dlouhodobě ukazuje jako překážka v oblasti investic a rozvoje venkova.

V Ústeckém kraji, tedy regionu, kterému všichni nadále říkají Severní Čechy, postupně sílí hlasy pro změny názvu kraje. Soukromé i veřejné instituce si totiž uvědomují, že název celku, se kterým se téměř nikdo vnitřně neztotožňuje, významně snižuje potenciál jeho rozvoje. Nehledě na to, jak je směšné, když mají zástupci kraje s 800 tisíci obyvateli jakkoli spolupracovat se sousedním čtyřmilionovým Saskem.

Se smělejším návrhem přišel poslanec Miloš Nový (TOP 09), když navrhl zrušit Karlovarský kraj. Není divu. Kraj má přibližně stejný počet obyvatel jako město Ostrava nebo okres Budyšín (Bautzen) v sousední německé spolkové zemi Sasko. Jeho zrušením by se ušetřily odhadem stovky milionů korun. Představme si úspory, kdyby byly zrušeny další nesoběstačné a příliš malé kraje — například Vysočina.

Další kraje lze sloučit — z Ústeckého, Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje je možné udělat kraje dva, na Moravě lze ze čtyř současných krajů — Jihomoravského, Olomouckého, Zlínského a  Vysočiny — vytvořit jeden, přičemž česká část Vysočiny by připadla do českých krajů.