Andrej Babiš má k dispozici v podstatě neomezené prostředky, které dlouhodobě neváhá vrážet do profesionální správy svého veřejného obrazu. Sestavil si pro tyto účely hned zpočátku svého vstupu do politiky jakýsi „Dream Team“ v branži politického marketingu.

V první fázi Babišova politického angažmá jej opustilo pár slabších jedinců, kterým se zajedlo začínat pracovní den zvracením a večer si čistit zuby zády k zrcadlu. Jejich místa postupně zaplnili jedinci, kteří hovoří o morálním rozměru své práce s pomocí de facto doslovných citací Adolfa Eichmanna v jeruzalémském procesu. Dělají přeci jen svojí práci.

Ani model „nakoupíme všechna data a uděláme cokoli, co nám řeknou“ však, zdá se, není všemocný. I zdánlivě všemocný člověk totiž někdy narazí na kvadraturu kruhu. Ta je v Babišově případě následující: jak mám za dva týdny získat znechucené, ničeho se neštítící a na agresivní rétoriku slyšící voliče, a současně druhou skupinu voličů zbavit pocitu palčivosti prezidentské volby hrou na umírněného? Babiš totiž potřebuje obojí — sníst sušenku a mít sušenku.

Data, s nimiž mohou marketingoví specialisté pracovat, jsou pořád jen informace o preferencích domněle definovaných skupin. Jenže co když potřebujete v tak krátkém čase oslovit víc takových skupin, které si prokazatelně odporují?

Jediné, co by mohlo Babišovu kvadraturu kruhu prolomit, by byl jeho soupeř, Petr Pavel — pokud by začal riskovat, snažil se přebírat iniciativu, zvyšoval agresivitu a kupil přešlapy. Pavel si však se svým týmem správně vyhodnotil situaci — patrně díky těm stejným datům jako tým Babišův. A tak první týden generál obcházel až šokujícím způsobem zaplněná a nefalšovanou euforií zalitá náměstí, kde se lidem s upřímnou pokorou a s klidem v hlase klaněl.

Párkrát si taky přišel sednout naproti Andreji Babišovi do nějakého mediálního studia, kde v podstatě se svými tesanými rysy nehybně hleděl na svého křečovitého soka, kterak se pokouší nějak vykecat ze své nevyhnutelné porážky. Petr Pavel v debatách připomínal lva, který zahnal vlezlou hyenu do kouta a ironicky čeká na její argumenty.

Moderní politická kampaň má velkou moc zvrátit předpokládaný vývoj, proměnit nálady a pravidelně přinášet šokující překvapení. Pořád je to ale jenom kampaň a nemůže změnit nezměnitelné. Za soustředěného strašení, lhaní a přetvařování s pomocí slovutných expertů můžete vyburcovat jednu skupinu, aby vás přišla volit. Jenže k čemu to, když přesně tohle vyburcuje i jinou skupinu, aby šla volit proti vám?

Oproti Zemanovi se tentokrát Babišovi vůbec nepodařilo převzít ve volbách iniciativu a nastolovat svým soupeřům agendu. Ne že by se o to nepokoušel, jen to naráží na již dávno prezidentskou sochu jménem Petr Pavel. A ten se správně řídí heslem „neper se s prasetem, skončíš celý od bláta a ještě zjistíš, že praseti se to líbí“.

Babišova kampaň před druhým kolem stojí za kuřinec především proto, že bylo od začátku zřejmé, že vzhledem k tomu, jak jsou rozdělené politické preference české společnosti, nutně narazí na kvadraturu kruhu. Babišovi markeťáci byli nuceni takovou kampaň přesto vyrobit a zažít další, tentokrát ještě větší porážku. Stejně nevyhnutelně to celé však musel podstoupit i Babiš, jemuž se pomalu vyčerpávají cesty, kudy unikat spravedlnosti předstíráním politické vize.

Spadla klec.