V pátek mi volala paní Drncová mladší, památkářka z Plzně. Jedna z mnoha lidí od památkářů, se kterou mám dobré zkušenosti.

Paní Drncová se ptala, jak jsme daleko, a jestli to stihneme. Ujistil jsem ji, že už nám zbývá jen pár detailů, a vše stíháme výborně. Popisoval, jak jsme táhli anděly vzhůru, a pak jim vrtali hřeby do zad, aby pak zepředu vypadali, že letí.

Paní Drncová si to všechno vyslechla, a pak mi vlídně, s milým důrazem někoho, komu jde o věc, připomněla, že musíme stihnout vyúčtování, protože jinak se vrací dotace, platí pokuta, a nesmí se rok žádat. A stalo se to loni někomu, kdo se zpozdil o jediný den.

„Já vím, blacklist, také jsme se kdysi, s jiným projektem, zpozdili, namísto pátku to šlo v pondělí.“

Červotoč, andělé a apoštolové

Kdybych chtěl vyprávět od začátku, řekl bych, že na počátku byl červotoč. Musel se činit jako stachanovec, budoval pohraničí na český způsob a po svém. Vytuneloval sochy apoštolů a andělů na oltáři svatého Jakuba Většího v Brodu nad Tichou.

To je krásná barokní práce. Sochy držela pohromadě víceméně sádra a barva, zvaná polychromie. Někdy si po kontaktu s určitými lidmi připadám podobně, ale to je jiná otázka, protože na rozdíl od soch apoštolů se umím regenerovat sám.