↗

Zatímco distanční výuku se po složitých peripetiích a bolestných zkušenostech podařilo humanizovat skrze fungující zásady psychohygieny a adaptaci učitelů na práci v online prostoru, tzv. kombinovaná výuka je pro mnohé pedagogy a žáky stále větším oříškem. Foto weisanjiang, pixabay

„Zavření škol na 14 dní jen přes mou mrtvolu. Covid tu bude i za rok, byť věřím, že už to nebude celorepubliková záležitost.” Podobných výroků, jako pronesl kandidát na ministra školství Petr Gazdík, se vyrojilo v poslední době plno. Politici se předhánějí v tom, že výuku ve školách musíme za každou cenu udržet, protože již nadále nelze obětovat vzdělání žáků.

Aktuální rozhodnutí politiků o tom, že se nebudou prodlužovat vánoční prázdniny, je podloženo argumenty ministra Plagy, který tvrdí, že školy „nesmí nést následky pandemie.“ Jak to vlastně vypadá ve školách, které podle názoru ministra školství nyní „nenesou následky pandemie”? Opravdu všude probíhá plnohodnotné vzdělávání? A jak jsou na tom učitelé?

Vcházím do třídy. Kouká na mě deset žáků, které mám učit prezenčně, zatímco dalších deset je připojených online. Snažím se zorientovat v tom, jak mám zapsat absenci, jelikož někteří žáci sice online připojení jsou, ale nejsou oficiálně v karanténě. Ti, co jsou v karanténě, jsou oficiálně přítomni, i když jsou online. Někdo je online přítomen, ale vlastně je nepřítomen, a proto potřebuje omluvenku. Jiný, který je v karanténě, je online přítomen a je přítomen i oficiálně, takže ho nezapisuji do třídnice. Toho nepřítomného mám učit také, i když ve škole vlastně není. Cože? Začíná nějaký úvod do skeče Monthy Python, anebo běžná hodina na základce?

Kameru počítače stavím tak, ať na mě vidí i žáci, kteří jsou online, a mezi tím se snažím vysvětlit zadání, když tu se z reproduktoru začne ozývat: „Pane učiteli, já se omlouvám, já jsem přišel pozdě… Pane učiteli, mně nějak nefunguje Meet… Pane učiteli, co vlastně máme dělat, my vás neslyšíme!”

„Ano, Tomáši, ehmm, říkal jsem… počkat, Tondo tam vzadu, neper se!” Zmateně pobíhám od notebooku k projektoru a mezi zneklidnělými přítomnými žáky. Online žáci na mě mrkají zároveň zezadu z projekčního plátna a z notebooku na katedře, do toho mluví dunivě shůry jako hlas boží, protože reproduktor máme u stropu. Připadám si trochu jako zvíře ostřelované ze všech stran.